5 Cmo 131/2024-127 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému 2. se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaný 2. požádal v odvolání, které podal proti rozsudku ve věci vydanému, o osvobození od soudních poplatků. Soudem prvního stupně byl proto vyzván, aby ve stanovené lhůtě uvedl potřebné skutečnosti a předložil listiny potvrzující jeho aktuální majetkové poměry. V reakci na tuto výzvu doložil žalovaný 2. vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Uvedl, že vlastní ½ jím konkretizované nemovitosti a že zhoršená finanční situace jeho zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, byla způsobena jednáním žalobkyně jako věřitelky, a to předčasným zesplatněním úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . Soud prvního stupně zdůraznil, že jedním ze základních předpokladů pro osvobození účastníka soudního řízení od placení soudních poplatků je úplné a pravdivé vylíčení jeho majetkových poměrů. Tento předpoklad žalovaný 2. nesplnil, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny, zejména nedoložil výpisy z veškerých bankovních účtů, výpis z katastru nemovitostí a výpis z registru vozidel. O majetkové situaci žalovaného 2. si tak nelze udělat ucelenou představu. Soud prvního stupně dále konstatoval, že z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že žalovaný 2. je jednatelem a společníkem ve společnosti , právnická osoba, Toto angažmá však zamlčel, přestože se může jednat o důležitý zdroj jeho příjmů. Žádosti žalovaného 2. o osvobození od soudních poplatků nebylo proto vyhověno.2. Žalovaný 2. se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolal. Uvedl, že soudu doložil vyplněné prohlášení o svých majetkových poměrech a že v souvislosti s funkcí jednatele neměl a ani doposud nemá spojen žádný příjem, když u žalované 1. je v pracovním poměru, avšak s ohledem na její stávající majetkovou situaci od ní nepobírá mzdu, neboť na základě návrhu žalobkyně je na její majetek vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 14729/2024. Žalovaný 2. odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 444/18, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a z těchto citoval podstatné závěry. Namítl, že jeho nepříznivou situaci zapříčinila sama žalobkyně předčasnou splatností dlouhodobého úvěru. Tento argument žalovaný 2. hodlal prokázat v nalézacím řízení, což mu nebylo soudem prvního stupně umožněno. Neúplně provedené dokazování k návrhu žalovaných 1. a 2. je i jedním z odvolacích argumentů, přičemž nepřiznáním osvobození od soudních poplatků a z toho důvodu i neprojednáním odvolání žalovaného 2. proti rozsudku ve věci vydanému by mu nalézací soud odňal jemu zaručené právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně by to bylo v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání odvolání žalovaného 2. nařídil jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný 2. podal včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. 7. 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-75, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 12. 6. 2023, č. j. 53 Cm 15/2023-15, a jímž byla žalovaným 1. a 2. uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného 2. se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.7. Co se týká poměrů žalovaného 2., je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu. Právem tak soud prvního stupně žalovanému 2. vytkl, že k výzvě jemu dané usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 53Cm 15/2023-87, mu nebyly předloženy všechny požadované listiny, a to zejména výpisy z veškerých bankovních účtů, výpis z katastru nemovitostí a výpis z registru vozidel. Ve vztahu ke zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný 2. je jednatelem žalované 1., odvolací soud uvádí, že výkon této odpovědné a nepochybně časově náročné činnosti bez jakékoli protihodnoty by jistě postrádal smyslu, a to zejména za stavu, kdy majetková situace žalovaného 2. je podle jeho vlastních tvrzení nepříznivá. Značně pochybným se proto odvolacímu soudu jeví tvrzení žalovaného 2. o tom, že z této činnosti nemá (či v minulosti neměl) žádný příjem.8. Přehlédnout nelze ani to, že žalovaný 2. ponechal zcela nevyplněnou rubriku pod bodem X. 35. prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech jím sepsaného dne 13. 9. 2024, tedy že neuvedl výši svých výdajů na bydlení, na místní poplatky a na sociální a zdravotní pojištění. K tomu odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 9 As 157/2014). Žalovaný 2. nadto žádným způsobem nevysvětlil, z čeho (z jakého zdroje) získává prostředky na uspokojování svých základních životních potřeb, když podle prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 13. 9. 2024 nemá žádný příjem.9. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a zcela nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle ustanovení § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry, což se v daném případě s ohledem na výše konstatované nestalo, nejsou u žalovaného 2. podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků splněny.10. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.11. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku ve věci vydanému.