5 Cmo 21/2024-174 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalované 1. se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a dále na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, a Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. As 157/2014, z nichž citoval podstatné závěry. Konstatoval, že žalovaná 1. mu nepředložila vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a výpisy z jejích účtů a ani mu nesdělila a nedoložila, jaké má konkrétní výdaje a náklady na živobytí, tedy zda platí nájem a v jaké výši, případně kdo za ni nájem platí, jaké jsou její měsíční výdaje na jídlo a zda je hradí sama či nikoli, zda a v jaké výši má výdaje za léky nebo potravinové doplňky či zda má či nemá výdaje spojené s trávením jejího volného času. Z toho, co žalovaná 1. soudu sdělila, a z jí předložených lustrací vyplývá pouze to, že nic nemá, že proti ní nejsou vedena exekuční řízení, že má závazek vůči , právnická osoba, . ve výši 300 911,42 Kč, který měsíčně splácí částkou 4 974 Kč, a že na území České republiky nevykonává žádnou ekonomickou činnost, neboť se zde nezdržuje, tedy že nemá žádné měsíční náklady a ani výdaje na živobytí, což neodpovídá realitě, neboť soudu nesdělila, „že je bezdomovec“. Žalovaná 1. soudu sdělila, že se trvale nezdržuje na území České republiky, neuvedla však, kde se zdržuje a jaké má příjmy a výdaje a náklady na živobytí v místě, kde se zdržuje. Žalovaná 1. tak nedostála požadavku poskytnout soudu úplné a pravdivé informace o její majetkové a finanční situaci, neboť dostatečně nekonkretizovala své výdaje a příjmy a nedoložila je dalšími listinami.2. Žalovaná 1. podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho změnu tak, že jí bude požadované osvobození přiznáno. Namítla, že k výzvě soudu prvního stupně vyčerpávajícím způsobem doložila své majetkové a příjmové poměry, přičemž z těchto jasně vyplývá, že peněžními prostředky na úhradu poplatku za podané odvolání nedisponuje a že ani není v její moci tyto prostředky si opatřit jiným způsobem. Nepředložení soudem prvního stupně požadovaného prohlášení o osobních a majetkových poměrech podle žalované 1. nemůže být , právnická osoba, důvodem pro nepřiznání osvobození od placení soudního poplatku, zvláště s ohledem na skutečnost, že vzhledem k žalovanou 1. sděleným a doloženým údajům o jejích majetkových a příjmových poměrech by šlo o pouhou formalitu, neboť obsah prohlášení by byl veskrze prázdný. Z toho, co žalovaná 1. podle jejího nejlepšího svědomí sdělila (a v myslitelném rozsahu též doložila), je podle žalované 1. zřejmé, že soudní poplatek není reálně schopna uhradit.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání odvolání žalované 1. nařídil jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná 1. napadla včasným odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2023, č. j. 47 Cm 37/2022-122, kterým byl vůči ní a vůči žalovanému 2. ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a kterým jí byla společně a nerozdílně se žalovaným 2. uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalované 1. se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.6. Co se týká poměrů žalované 1., je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu.7. V daném případě se žalovaná 1. v žádosti o osvobození od poplatkové povinnosti omezila na sdělení, že její dlouhodobá ekonomická situace jí neumožňuje poplatek za podané odvolání zaplatit. Své poměry blíže nespecifikovala a soudu prvního stupně nenabídla žádný důkaz k prokázání jí tvrzené nepříznivé situace. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 11. 2023, č. j. 47 Cm 37/2022-140, byla proto vyzvána k předložení vyplněného prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, k předložení výpisů ze všech účtů vedených pro ni u bankovních a obdobných institucí, a to za období posledních tří kalendářních měsíců, a dále ke sdělení a doložení druhu a výše jejích příjmů za poslední tři kalendářní měsíce před podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků. V reakci na tuto výzvu žalovaná 1. doložila, že není evidována ve veřejném rejstříku jako fyzická osoba v angažmá, že není evidována v „Přehledu vlastnictví a jiných věcných práv“ a dále že není evidována v rejstříku ekonomických subjektů. Evidována není ani v centrální evidenci exekucí. Ničeho dalšího však ohledně svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů nevylíčila a ani nedoložila. Právem tak soud prvního stupně žalované 1. vytkl, že své poměry nedostatečně vyjevila, neboť mu přes výzvu danou usnesením shora uvedeným nepředložila vyplněné prohlášení o jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrech a výpisy z veškerých účtů pro ni vedených u bankovních a obdobných institucí, a to za období posledních tří kalendářních měsíců. V souvislosti s nepředložením soudem prvního stupně požadovaného prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalované 1., odvolací soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 3276/2020, v jehož odůvodnění soud konstatoval, že řádné vyplnění uvedeného prohlášení, v němž se žadatelé komplexně vyjadřují ke své majetkové situaci (včetně dluhů), je - ve spojení s doložením důkazů k tvrzením uvedeným v prohlášení - základním předpokladem kladného posouzení žádosti soudem, přičemž o této skutečnosti jsou účastníci řízení ve výzvě poučeni. Zlehčování významu této listiny, kdy žalovaná 1. její předložení soudu považuje za pouhou formalitu, tak není namístě.8. Přehlédnout nelze ani to, že žalovaná 1. přes výzvu soudu prvního stupně nesdělila druh a výši svých příjmů za poslední tři kalendářní měsíce před podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků. Neuvedla ani výši nákladů na stravování, ošacení a na uspokojování dalších základních potřeb, byť je nepochybné, že tyto jsou jí vynakládány. Nejasno tak zůstalo nejen ohledně výše těchto nákladů, ale též co se týče zdroje, z něhož jsou financovány, když žalovaná 1. v podání ze dne 15. 12. 2023 mimo jiné prohlásila, že nevykonává žádnou činnost, ze které by jí případně nějaký příjem plynul. K tomu odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele, s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 9 As 157/2014). Nevyjasněno zůstalo i to, z čeho žalovaná 1. platí měsíčně částku 4 974 Kč, která je podle jejích tvrzení splátkou úvěrového závazku vůči Raiffeisenbank, a. s.9. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a zcela nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle ustanovení § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry, což se v daném případě s ohledem na výše konstatované nestalo, nejsou u žalované 1. podmínky pro její osvobození od soudních poplatků splněny.10. Z vyložených