5 Cmo 22/2024-177 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému 2. se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a dále na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, a Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. As 157/2014, z nichž citoval podstatné závěry. Konstatoval, že žalovaný 2. mu nepředložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a výpisy z jeho účtů a ani mu nesdělil a nedoložil, jaké má konkrétní výdaje a náklady na živobytí, tedy zda platí nájem a v jaké výši, případně kdo za něj nájem platí, jaké jsou jeho měsíční výdaje na jídlo a zda je hradí sám či nikoli, zda a v jaké výši má výdaje za léky nebo potravinové doplňky či zda má či nemá výdaje spojené s trávením jeho volného času. Z toho, co žalovaný 2. soudu sdělil, a z jím předložených lustrací vyplývá pouze to, že žalovaný 2. nic nemá, že jsou na něho vedeny exekuce a že se nezdržuje na území České republiky, tedy že nemá žádné měsíční náklady a ani výdaje na živobytí, což neodpovídá realitě, neboť soudu nesdělil, „že je bezdomovec“. Žalovaný 2. soudu sdělil, že se trvale nezdržuje na území České republiky, neuvedl však, kde se zdržuje a jaké má příjmy a výdaje a náklady na živobytí v místě, kde se zdržuje. Nesdělil ani, na základě jakých skutkových okolností jsou na něj vedeny jím tvrzené exekuce. Žalovaný 2. tak nedostál požadavku poskytnout soudu úplné a pravdivé informace o jeho majetkové a finanční situaci, neboť dostatečně nekonkretizoval své výdaje a příjmy a nedoložil je dalšími listinami.2. Žalovaný 2. podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že mu bude požadované osvobození přiznáno. Namítl, že k výzvě soudu prvního stupně vyčerpávajícím způsobem doložil své majetkové a příjmové poměry, přičemž z těchto jasně vyplývá, že peněžními prostředky na úhradu poplatku za podané odvolání nedisponuje a že ani není v jeho moci tyto prostředky si opatřit jiným způsobem. Nepředložení soudem prvního stupně požadovaného prohlášení o osobních a majetkových poměrech podle žalovaného 2. nemůže být eo ipso důvodem pro nepřiznání osvobození od placení soudního poplatku, zvláště s ohledem na skutečnost, že vzhledem k žalovaným 2. sděleným a doloženým údajům o jeho majetkových a příjmových poměrech by šlo o pouhou formalitu, neboť obsah prohlášení by byl veskrze prázdný. Z toho, co žalovaný 2. podle jeho nejlepšího svědomí sdělil (a v myslitelném rozsahu též doložil), je podle žalovaného 2. zřejmé, že soudní poplatek není reálně schopen uhradit.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání odvolání žalovaného 2. nařídil jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný 2. napadl včasným odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2023, č. j. 47 Cm 37/2022-122, kterým byl vůči němu a vůči žalované 1. ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a kterým mu byla společně a nerozdílně se žalovanou 1. uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného 2. se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.6. Co se týká poměrů žalovaného 2., je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu.7. V daném případě se žalovaný 2. v žádosti o osvobození od poplatkové povinnosti omezil na sdělení, že jeho dlouhodobá ekonomická situace mu neumožňuje poplatek za podané odvolání zaplatit. Své poměry blíže nespecifikoval a soudu prvního stupně nenabídl žádný důkaz k prokázání jím tvrzené nepříznivé situace. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 11. 2023, č. j. 47 Cm 37/2022-140, byl proto vyzván k předložení vyplněného prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, k předložení výpisů ze všech účtů vedených pro něj u bankovních a obdobných institucí, a to za období posledních tří kalendářních měsíců, a dále ke sdělení a doložení druhu a výše jeho příjmů za poslední tři kalendářní měsíce před podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků. V reakci na tuto výzvu žalovaný 2. předložil výpis z centrální evidence exekucí, podle kterého je na jeho osobu evidováno 22 exekučních řízení. Doložil dále, že není evidován ve veřejném rejstříku jako fyzická osoba v angažmá, že není evidován v „Přehledu vlastnictví a jiných věcných práv“ a dále že není evidován v rejstříku ekonomických subjektů. Ničeho dalšího však ohledně svých osobních, majetkových a výdělkových poměrů nevylíčil a ani nedoložil. Právem tak soud prvního stupně žalovanému 2. vytkl, že své poměry nedostatečně vyjevil, neboť mu přes výzvu danou usnesením shora uvedeným nepředložil vyplněné prohlášení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech a výpisy z veškerých účtů pro něj vedených u bankovních a obdobných institucí, a to za období posledních tří kalendářních měsíců. V souvislosti s nepředložením soudem prvního stupně požadovaného prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného 2., odvolací soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 3276/2020, v jehož odůvodnění soud konstatoval, že řádné vyplnění uvedeného prohlášení, v němž se žadatelé komplexně vyjadřují ke své majetkové situaci (včetně dluhů), je - ve spojení s doložením důkazů k tvrzením uvedeným v prohlášení - základním předpokladem kladného posouzení žádosti soudem, přičemž o této skutečnosti jsou účastníci řízení ve výzvě poučeni. Zlehčování významu této listiny, kdy žalovaný 2. její předložení soudu považuje za pouhou formalitu, tak není namístě.8. Přehlédnout nelze ani to, že žalovaný 2. přes výzvu soudu prvního stupně nesdělil druh a výši svých příjmů za poslední tři kalendářní měsíce před podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků. Neuvedl ani výši nákladů na stravování, ošacení a na uspokojování dalších základních potřeb, byť je nepochybné, že tyto jsou jím vynakládány. Nejasno tak zůstalo nejen ohledně výše těchto nákladů, ale též co se týče zdroje, z něhož jsou financovány, když žalovaný 2. v podání ze dne 15. 12. 2023 mimo jiné prohlásil, že nevykonává žádnou činnost, ze které by mu případně nějaký příjem plynul. K tomu odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele, s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 9 As 157/2014). Nevyjasněno zůstalo i to, z čeho žalovaný 2. platí měsíčně částku 5 000 Kč, která je podle jeho tvrzení výživným na dvě nezletilé děti.9. K žalovaným 2. zmiňovaným exekučním řízením odvolací soud uvádí, že z předloženého výpisu z centrální evidence exekucí není zřejmé, v jakém stadiu se exekuční řízení nacházejí, pro jaké částky jsou exekuce vedeny a v jakém rozsahu je jimi majetek žalovaného 2. případně postižen. Vliv těchto řízení na finanční a majetkové poměry žalovaného 2. tak nelze posoudit.10. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a zcela nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastní