5 Cmo 3/2024-83 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 9. 2023 přiznal žalobci v rozsahu 25 % částečné osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek za podání žaloby.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 26. 6. 2023 mu byla doručena žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků. K výzvě soudu žalobce zaslal vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků (dále Prohlášení).3. V Prohlášení žalobce uvedl, že výše jeho příjmů za poslední 3 zdaňovací období po odečtení daně pocházející z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti činila 1 100 473 Kč (rok 2019), 1 703 310 Kč (rok 2020) a 71 756 Kč (rok 2021). Žalobce vlastnil nemovitost parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 439 m2 (součástí je stavba , adresa, ), parc. č. , Anonymizováno, o výměře 9 881 m2, parc. č. , Anonymizováno, o výměře 164 m2, parc. č. , Anonymizováno, o výměře 120 m2 a výrobní linku na zpracování cenných kovů v hodnotě přibližně 1,5 až 2 miliony Kč. Ke dni 27. 7. 2023 měl žalobce záporný zůstatek na běžném účtu vedeného v CZK u , Anonymizováno, , a. s. ve výši -217 072,68 Kč, ke dni 25. 7. 2023 záporný zůstatek na běžném účtu vedeném v CZK u , Anonymizováno, ve výši -7 486 655,81 Kč, ke dni 17. 7. 2023 záporný zůstatek na běžném účtu vedeném v € u , Anonymizováno, . ve výši -1 320,48 €, ke dni 19. 6. 2023 záporný zůstatek na běžném účtu vedeném v USD u , Anonymizováno, . ve výši -1 511, 42 USD a ke dni 26. 7. 2023 zůstatek na běžném účtu vedeném v € u , Anonymizováno, . ve výši 1 696,09 €. Další záporný zůstatek měl žalobce na účtu u , Anonymizováno, . ve výši -3 244,53 Kč. Žalobce má pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení ve výši 10 078 314 Kč a ve výši 128 046,55 €. Žalobce tvrdil, že mu není známo, že by měl nezdanitelné příjmy za poslední 3 roky před podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků. Předmětem žaloby je náhrada škody vůči bývalému jedinému členu statutárního orgánu dlužníka , právnická osoba, ., IČO , IČO, .4. Soud dospěl k závěru, že je spíše rozhodující dlouhodobá finanční situace žalobce, nikoliv jen aktuální stav účtů. Z přiloženého daňového přiznání vyplývá, že za roky 2019–2021 žalobce nepřetržitě vykazoval zisk, byť v roce 2021 zde byl menší pokles. Celkově tak za tato období vykázal zisk 2 875 539 Kč. Žalobce vlastní čtyři parcely o celkové výměře 10 604 m2 a výrobní linku na zpracování cenných kovů v přibližné hodnotě 1,5 až 2 miliony Kč. Nedostatek prostředků na účtu či v hotovosti neznamená nárok na osvobození. Podle názoru soudu jen mimořádné případy, kdy se poplatník ocitne nezaviněně, a nikoliv například v důsledku svého nezodpovědného podnikání či hospodaření, v celkově nepříznivé situaci, mohou vést k osvobození. Soud neshledal takové zásadní okolnosti, které by umožňovaly dle § 138 odst. 1 o. s. ř. osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu, které lze přiznat pouze výjimečně. Současně soud dospěl k závěru, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, když předmětem řízení je odpovědnost člena statutárního orgánu za nepodání včasného insolvenčního návrhu za dlužníka , právnická osoba, . Výše soudního poplatku 623 802 Kč odpovídá výši žalované částky 12 476 025,06 Kč. Již v době odkoupení pohledávek bývalých klientů , právnická osoba, . si musel být žalobce vědom skutečnosti, že bude muset vysoký soudní poplatek uhradit, pokud nebudou uspokojeny pohledávky v rámci insolvenčního řízení , právnická osoba, . Po zhodnocení celkových poměrů žalobce dospěl soud závěru, že je na místě žalobci přiznat pouze částečné osvobození od soudních poplatků, a sice ve výši 25 %.5. Žalobce podal proti usnesení včas odvolání a navrhl je změnit a přiznat mu osvobození od poplatkové povinnosti v plném rozsahu. Žalobce nesouhlasil s posouzením historických majetkových poměrů reprezentovaných daňovými přiznáními za léta 2019-2021. Namítal nepříznivou finanční situaci od roku 2020 v souvislosti s pandemií COVID, kdy došlo k odlivu klientů žalobce a k poklesu příjmů za rok 2021 o 4,2 % příjmu předchozího roku. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3112/17 ze dne 20. 2. 2018, podle jehož závěrů musí obecné soudy při posuzování opodstatněnosti návrhu na osvobození od soudních poplatků vždy vycházet z aktuálních majetkových poměrů žadatele, nikoli z poměrů historických. Pokud soud na základě vykázaných příjmů žalobce z „předpandemického“ období uzavřel, že není dán důvod pro úplné osvobození, názor Ústavního soudu nerespektoval a nesprávně věc posoudil. Žalobce sice vlastní nemovitosti (parcely) a výrobní linku na zpracování cenných kovů, avšak jde o věci nezbytné pro výkon podnikatelské činnosti žalobce a současně nejde o likvidní aktiva. Žalobce odkoupil pohledávky svých poškozených klientů ve výši přibližně 12 000 000 Kč z důvodu zachování klientské důvěry, která je pro podnikání žalobce nezbytná. Tíživá finanční situace žalobce byla zapříčiněna stagnací investic do oblasti cenných kovů v době pandemie a neodpovědným jednáním žalovaného (bývalého statutárního orgánu) vůči klientům.6. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Osvobodit od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009).9. Při zkoumání toho, zda je doložen nedostatek prostředků pro úhradu soudního poplatku, účastníka řízení tíží jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a dále musí takové tvrzení řádně doložit. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.10. V usnesení sp. zn. 32 Cdo 663/2014 ze dne 8. 7. 2014 Nejvyšší soud učinil závěr, že „Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (n