5 Cmo 43/2024-54 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 511 703 Kč s 6% úrokem ročně od 16. 7. 2022 do zaplacení a odměnu ve výši 1 705,67 Kč, a to společně a nerozdílně s , Jméno žalované B, , narozeným dne , Datum narození žalované B, platebním rozkazem ze dne 14. 12. 2022, č. j. 13 Cm 162/2022-17 (výrok I.), a dále že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 25 671 Kč, a to rovněž společně a nerozdílně s , Jméno žalované B, , narozeným dne , Datum narození žalované B, ze dne 14. 12. 2022, č. j. 13 Cm 162/2022-17 (výrok II.). Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 9. 11. 2022 na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 511 703 Kč s příslušenstvím a odměnou, která směřovala proti žalované (původně žalovaná 1.) a proti , Jméno žalované B, (původně žalovaný 2.). Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyní uplatněný vůči , Jméno žalované B, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2023, č. j. 13 Cm 162/2022-27, vyloučen postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. k samostatnému řízení, zůstal předmětem řízení u soudu prvního stupně vedeného pod sp. zn. 13 Cm 162/2022 pouze nárok, jak byl žalobkyní uplatněn vůči žalované.Proti rozsudku, jímž žalobě bylo vůči žalované vyhověno, se odvolal , Jméno žalované B, .Jak vyplývá z ustanovení § 201 o. s. ř., k podání odvolání je zásadně povolán jen účastník řízení. Právo podat odvolání však přísluší pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá (byť nepatrná) újma.V daném případě je každý z původně žalovaných vůči žalobkyni jako druhé straně sporu v samostatném procesním vztahu, neboť žaloba byla proti žalované a proti , Jméno žalované B, podána jako proti směnečným dlužníkům, kteří coby dlužníci solidárně zavázaní jsou vždy ve smyslu ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř. účastníky samostatnými. Vzhledem k tomu, že samostatný společník je oprávněn podat odvolání jen za svou osobu a že napadeným rozsudkem bylo rozhodováno pouze ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, nelze než konstatovat, že odvolání bylo , Jméno žalované B, podáno jako osobou neoprávněnou, neboť jeho poměry nebyly tímto rozsudkem nijak řešeny, a tedy do nich nebylo žádným způsobem zasaženo. To, že žalovaná byla k zaplacení částky 511 703 Kč s příslušenstvím a odměnou a k zaplacení náhrady nákladů řízení zavázána společně a nerozdílně s , Jméno žalované B, , ničeho na závěru shora uvedeném nemůže změnit, neboť se stále jedná o povinnost rozsudkem uloženou výlučně žalované s tím, že v rozsudku vyjádřená solidarita jejího plnění s , Jméno žalované B, má svůj základ v čl. I. § 47 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. , Jméno žalované B, tak žádné povinnosti rozsudkem jím odvoláním napadeným uloženy nebyly, když jeho povinnost plnit žalobkyni vychází ze směnečného platebního rozkazu ve věci vydaného, který , Jméno žalované B, napadl námitkami.Z vyložených důvodů odvolací soud odvolání , Jméno žalované B, odmítl postupem podle ustanovení § 218 písm. b/ ve spojení s ustanovením § 218c o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a , Jméno žalované B, je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání , Jméno žalované B, bylo odmítnuto. Žalobkyni však v souvislosti s odvoláním podaným , Jméno žalované B, žádné náklady nevznikly, v důsledku čehož odvolací soud rozhodl tak, že žalobkyně a , Jméno žalované B, vůči sobě navzájem právo na jejich náhradu nemají.