5 Cmo 82/2024-273 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 6. 2024 nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalovaný podal včas odvolání proti rozsudku soudu č. j. 7 Cm 74/2023-178 ze dne 13. 2. 2024, kterým byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz. Usnesením ze dne 13. 5. 2024 na č. l. 217 spisu uložil soud žalovanému povinnost zaplatit za podané odvolání soudní poplatek 57 805 Kč. Podáním ze dne 27. 5. 2024 žalovaný požádal o osvobození od poplatkové povinnosti. Soud v souladu s ohledem na § 138 odst. 1 o. s. ř. shledal, že odvolání proti rozsudku není svévolným či zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Usnesením na č. l. 246 ze dne 29. 5. 2024 soud vyzval žalovaného k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů prostřednictvím formuláře. Z formuláře vyplněného žalovaným soud zjistil, že žalovaný má 4 děti, je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, . s příjmem 55 784 Kč měsíčně, který nebyl doložen. V současné době je žalovaný na nemocenské, to mu dosud nebylo vyplaceno, očekávaná výše nemocenského činí 34 200 Kč. Dalším příjmem měl být příjem z výkonu funkce zastupitele, který nebyl doložen. Výdaje žalovaného byly tvořeny výživným ve výši 4 x 8 000 Kč měsíčně, které nebylo doloženo, a nájemným na ubytovně ve výši 14 550 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že žalovaný úplně a pravdivě nevylíčil své majetkové poměry, když i přes výzvu soudu nedoložil zejména výpisy z bankovních účtů, aniž by tvrdil neexistenci bankovního účtu, nedoložil absenci nemovitého majetku či vozu, nedoložil své náklady na bydlení ani výživné. Žalovaný doložil jen pracovní neschopnost. Sice žalovaný prohlásil, že nemá žádný majetek větší hodnoty, soud však zjistil, že žalovaný vlastní podíly v několika obchodních společnostech, a proto měl soud pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného.3. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání a navrhl napadené rozhodnutí změnit a žalovanému přiznat osvobození od poplatkové povinnosti, případně je zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl schopen předložit požadované dokumenty a odkázal na možnost soudu zjistit si potřebné skutečnosti u zaměstnavatele žalovaného, v katastru nemovitostí, u ČSSZ atd., případně žalovaného k odstranění nedostatků podání vyzvat. Formulář vyžadoval uvedení majetku vyšší hodnoty, nikoli povinnost prokázat absenci majetku. Obchodní podíly ve společnostech nepředstavují s ohledem na finanční situace těchto společností majetek vyšší hodnoty.4. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Odvolací soud uvádí, že osvobodit od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009). Současně je třeba vzít v úvahu, v jaké fázi řízení je osvobození od poplatkové povinnosti navrženo.7. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat právo před soudem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry a zdravotní stav. Soud přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník řízení (žadatel) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s právním zastoupením. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.8. Při zkoumání toho, zda je doložen nedostatek prostředků pro úhradu soudního poplatku, účastníka řízení tíží jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a dále musí takové tvrzení řádně doložit. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.9. Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku č. j. 7 Cm 74/2024-178 ze dne 13. 2. 2024. Usnesením č. j. 7 Cm 74/2023-217 ze dne 13. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání podle položky 22 bodu 1a) Sazebníku soudních poplatků ve výši 57 805 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, které bylo doručeno 14. 5. 2024. Současně byl žalovaný poučen o tom, že v případě, že nebude uložená poplatková povinnost ve stanovené lhůtě splněna, soud odvolací řízení zastaví. Soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen.10. Soud prvního stupně v napadeném usnesení založil závěr o nepřiznání osvobození od poplatkové povinnosti na tom, že žalovaný dostatečně a věrohodně neprokázal své majetkové, příjmové a osobní poměry. Tyto poměry zůstaly neobjasněny, resp. nedoloženy, i v odvolacím řízení. Bylo na žalovaném, aby zajistil prokázání jím v Prohlášení tvrzených skutečností. Žalovaný v Prohlášení uvedl jako svého zaměstnavatele , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 55 784 Kč, který však nedoložil. Žalovaný netvrdil výši, resp. nedoložil příjem z výkonu funkce zastupitele, jehož existenci tvrdil v bodu IV. Prohlášení. Žalovaný nedoložil ani trvání pracovní neschopnosti, při které měl pobírat nemocenské ve výši 34 200 Kč měsíčně, resp. nedoložil výši nemocenského ani neuvedl důvody, které by tomu měly bránit. Žalovaný nedoložil ani plnění vyživovací povinnost na základě rozhodnutí soudu či dohody, ačkoli tvrdil, že vůči každému ze čtyř dětí má vyživovací povinnost ve výši 8 000 Kč. K tomuto nákladu proto odvolací soud nemohl přihlédnout. Náklady na bydlení na ubytovně Hostel pod Ještědem podle tvrzení žalovaného činily 14 550 Kč, avšak ani tento náklad nebyl doložen.11