5 Cmo 95/2024-46 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k vyjádření k žalobě. Uvedl, že žalované bylo uloženo vyjádřit se k žalobě ve lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy s poučením, že v opačném případě bude mít soud za to, že žalovaná uznává nárok žalobou uplatněný. Výzva byla žalované doručena dne 6. 5. 2024 do její datové schránky fikcí. Posledním dnem pro vyjádření bylo 5. 6. 2024. Dne 28. 6. 2024 bylo o žalobě rozhodnuto rozsudkem pro uznání. O prominutí zmeškání lhůty k vyjádření k žalobě požádala žalovaná dne 3. 7. 2024. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že postupem podle tohoto ustanovení nelze prominout zmeškání soudcovské lhůty. Odkázal dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 544/2001. Vzhledem k tomu, že lhůta pro vyjádření k žalobě je soudcovskou lhůtou, nelze její zmeškání promíjet. Pro prominutí zmeškání lhůty nadto nejsou splněny další procesní podmínky, neboť před podáním žádosti o prominutí zmeškání lhůty bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem ze dne 28. 6. 2024, v důsledku čehož se návrh na prominutí zmeškání lhůty k vyjádření k žalobě stal bezpředmětný. Soud prvního stupně zároveň uvedl, že pro prominutí zmeškání lhůty nejsou ani věcné důvody, když skutečnost, že členům statutárního orgánu žalované se podařilo přihlásit do její datové schránky až na základě nových přihlašovacích údajů dne 24. 6. 2024, není omluvitelným důvodem, proč by žalovaná byla vyloučena z vyjádření k žalobě. Takto tvrzený důvod totiž ničeho nevypovídá o důvodech, proč k přihlášení do datové schránky žalované nedošlo dříve.Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho změnu tak, že jejímu návrhu na prominutí zmeškání lhůty bude vyhověno. Setrvala na důvodech, jimiž byl jí podaný návrh odůvodněn, a tyto zopakovala.Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 6. 2024, č. j. 24 Cm 65/2024-30, vyhověl žalobě na zaplacení částky 320 081,25 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení ve prospěch úspěšné žalobkyně. Vzhledem k tomu, že uvedený rozsudek nebyl žalobkyní ani žalovanou napaden odvoláním, nabyl právní moci.Z toho, co výše bylo uvedeno, je zřejmé, že odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 7. 2024, č. j. 24 Cm 65/2024-37, se stalo v důsledku okolností nastalých po jeho vydání bezpředmětným, neboť řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 24 Cm 65/2024 je již pravomocně skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, dostupné na www.nsoud.cz). V odvolacím řízení tak nastala neodstranitelná překážka, která brání rozhodnutí o tomto odvolání.Odvolací soud proto řízení o odvolání žalované zastavil postupem podle ustanovení § 104 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1, písm. b/ o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř., podle kterých žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (v tomto případě nákladů odvolacího řízení), jestliže řízení bylo zastaveno.