6 Cmo 106/2023-53 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I., z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení podle s § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. (dále je „o. s. ř.“), zastavil řízení o přiznání přiměřeného zadostiučiní v souvislosti s tvrzenou neplatností usnesení valné hromady žalované 1) konané dne 7. 1. 2019 a ve výroku II. rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto zastavovaného řízení. Současně ve výroku III. žalobcům a) a b) vrátil zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a vyzval je, aby sdělili číslo účtu pro vrácení soudního poplatku.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobci a) a b) domáhali jednak určení neplatnosti valné hromady žalované 1) konané dne 7. 1. 2019, jednak vyslovení zneužití hlasovacího práva na zasedání uvedené valné hromady a konečně i přiznání přiměřeného zadostiučiní v souvislosti s tvrzenou neplatností usnesení předmětné valné hromady žalované 1) konané dne 7. 1. 2019.3. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. 73 Cm 49/2019-28 soud I. stupně vyloučil jednotlivé návrhy do tří samostatných řízení a řízení o přiznání přiměřeného zadostiučiní vedl dál pod sp. zn. 73 Cm 195/2021.4. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že podáními doručenými soudu dne 15. 9. 2022 a dne 20. 9. 2022 žalobci a) a b) vzali zpět své návrhy na přiznání přiměřeného zadostiučiní v souvislosti s tvrzenou neplatností usnesení valné hromady žalované 1) konané dne 7. 1. 2019 a navrhli, aby soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení a byla jim vrácená zaplacená část soudního poplatku.5. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že podáními doručenými soudu dne 14. 11. 2022 a 16. 11. 2022 žalovaná 1) a žalovaný 2) souhlasili se zpětvzetím návrhů na zahájení řízení o přiznání přiměřeného zadostiučiní v souvislosti s tvrzenou neplatností usnesení valné hromady žalované 1) konané dne 7. 1. 2019 a požadovali nahradit náklady řízení.6. K návrhům na přiznání nákladů řízení se vyjádřil žalobce a) tak, že nesouhlasil s rozdělením jednotlivých nároků uvedených v návrhu na zahájení řízení do tří samostatných řízení, což by mělo být i zohledněno při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Dále pak zpochybňoval jednotlivé úkony zástupců žalovaných.7. K návrhům na přiznání nákladů řízení se vyjádřil také žalobce b) a zdůraznil, že návrh na zahájení řízení byl z jeho strany vzat zpět z důvodu délky řízení s tím, že považoval další vedení předmětného řízení za neúčelné. Nadále je však přesvědčen o oprávněnosti návrhu na zahájení řízení a nesouhlasí s přiznáním náhrady nákladů řízení žalovaným.8. Při rozhodování o nákladech řízení soud I. stupně vyšel z § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uvedl, že řízení nebylo zastaveno z důvodu zavinění na straně žalobců ani pro chování žalovaných.9. Proti výroku II. výše uvedeného usnesení soudu I. stupně podal žalovaný 2) včasné odvolání, v němž namítal, že návrhy byly zcela nedůvodné a jednalo se dle jeho názoru o svévolné a bezúspěšné uplatňování práva. Upozornil, že se soud I. stupně při rozhodování o nákladech řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe o procesním zavinění v případech zpětvzetí návrhu. Tvrzení žalobců nemůže podle žalovaného 2) založit jakékoliv procesní vyvinění z jejich povinnosti nahradit žalovaným náklady řízení. Proto odvolacímu soudu navrhl, aby výrok II. napadaného usnesení vůči němu změnil tak, že se žalovanému 2) vůči žalobcům přiznává plná náhrada nákladů řízení.10. Proti výroku II. výše uvedeného usnesení soudu I. stupně podala včasné odvolání také žalovaná 1) a vyjádřila názor, že zpětvzetím návrhu na zahájení řízení žalobci fakticky zavinili zastavení řízení a bez ohledu na jejich vnitřní pohnutky jsou proto povinni hradit náklady zastavovaného řízení. Žalovaná 1) považovala za účelové tvrzení žalobců ohledně délky řízení s tím, že jim musela být přibližná délka řízení předem známa. Navrhla, aby odvolací soud výrok II. napadaného usnesení změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení v prvním stupni i v řízení odvolacím.11. Žalobce a) v podání ze dne 22. 3. 2023 poukázal na skutečnost, že předmětné řízení bylo vyloučeno k samostatnému projednání a vyjádřil názor, že rozhodnutí o vyloučení věci k samostatnému řízení nebylo správné a z toho důvodu považuje za správné, že nebyla nikomu přiznána náhrada nákladů řízení, když žalovaní nečinili samostatné kroky v jednotlivých řízeních, ale společně pro všechna řízení. Úkony zástupců odvolatelů nepovažuje za účelné a domnívá se, že tyto pouze navyšovaly náklady řízení. Proto výrok II. napadaného usnesení považuje za věcně správný a požaduje jeho potvrzení.12. Žalobce b) se k podaným odvoláním vyjádřil podáním ze dne 12. 4. 2023 tak, že napadený výrok považuje za věcně správný a argumentoval obdobně jako žalobce a) a navrhl, aby odvolací soud výrok II. napadaného usnesení potvrdil jako věcně správný.13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalované 1) a žalovaného 2) proti výroku II. usnesení soudu I. stupně byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaných odvolání a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku II. napadeného usnesení jsou důvodná.14. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).15. Podle právního názoru odvolacího soudu zásada procesního zavinění vychází z předpokladu, že kdo zaviní, že řízení muselo být zastaveno, nahradí jeho náklady. Toto zavinění, jak bylo naznačeno, se posuzuje výlučně z procesního hlediska (např. I. ÚS 1227/09 či NS 28 Cdo 1912/2015) a podle této doktríny tak obecně nejsou podstatné například důvody, jež žalobce vedly ke zpětvzetí žaloby.16. Obecně dále platí, že bylo-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby podané důvodně, lze tuto skutečnost zohlednit toliko cestou aplikace § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a v takovém případě nelze na žalobce (navrhovatele) pohlížet jako na procesního viníka zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení). Proto, aby se při zpětvzetí žaloby (nebo jiného návrhu na zahájení řízení) nejednalo o zavinění žalobce (jiného navrhovatele), musí být splněny zároveň (kumulativně) obě podmínky:- žaloba (jiný návrh) byla podána důvodně a- ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení).17. V projednávaném případě žalobci vzali návrh na zahájení řízení zpět z důvodu tvrzené délky řízení.18. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že žalobce je pánem jím zahájeného řízení a je toliko na něm, zda bude na návrhu na zahájení řízení trvat či nikoliv.19. Na základě uvedeného odvolací soud učinil dílčí závěr, podle něhož, jestliže v projednávaném případě žalobci vzali svůj návrh na zahájení řízení zpět, zavinili tak zastavení řízení a odvolací soud zde neshledal příčinnou souvislost mezi chováním žalovaných a zpětvzetím návrhu na zahájení řízení ze strany žalobců.20. Na základě shora uvedeného odvolací soud konstatoval, že vzhledem k neexistenci kumulativní podmínky pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2. věta druhá o. s. ř., je nutné postupovat dle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., když žalobci procesně zavinili, že řízení muselo být zastaveno a jsou proto povinni hradit náklady řízení odvolatelům - tedy žalobci 1) a žalobci 2). Nic přitom na uvedeném právním závěru nemohl změnit nesouhlas žalobců s postupem soudu prvního stupně, spočívající v dřívějším vyloučení věci k samostatnému řízení.21. Ježto žalobci nemají v projednávané věci postavení nerozlučných společníků podle § 91 odst. 2 o. s. ř., platí žalobci náklady žalované 1) a žalovaného 2) rovným dílem (§ 140 odst. 1 o. s. ř.).22. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení a žalované 1) přiznal právo na náhradu nákladů ve výši 8 228 Kč, která se skládá z:a. odměny za zastupování advokátem spočívající ve 2 plnohodnotných úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, vypočtené podle § 7 AT, celkem ve výši 6 200 Kč,b. dvou režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu celkem ve výši 600 Kč,c. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč.23. V této souvislosti odvolací soud konstatoval, že za situace, kdy soud jednotlivá podání zasílal protistraně, pracovní nasazení advokáta v souvislosti s nahlížením do spisu je podle právního názoru odvolacího soudu ohodnoceno vždy v odměně za úkon, k jehož provedení bylo nahlížení do spisu potřebné (nejčastěji k převzetí věci a k přípravě zastoupení nebo k vyjádření se k v