6 Cmo 14/2023-145 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 22. 3. 2017 domáhal se navrhovatel zrušení společnosti , Jméno navrhovatele A, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dále jen „společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. Svou aktivní legitimaci odvodil z § 238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, podle kterého má správce daně podat návrh na zrušení právnické osoby s likvidací, jestliže daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani po dobu delší než 4 roky. Společnost přitom nepodala daňové přiznání za léta 2012 až 2015, ačkoli k tomu byla opakovaně vyzývána. Vedle toho společnost nepřizpůsobila společenskou smlouvu současné právní úpravě, ačkoli i k tomu byla za zákona povinna, a za shora uvedené období nezaložila do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrky.2. Usnesením ze dne 28. 2. 2022, č. j. 7 Cmo 362/2021-77, Vrchní soud v Praze již podruhé zrušil usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně návrhu vyhověl. Měl za to, že společnost nebyla řádně vyzvána k nápravě vadného stavu. Soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval tím, zda má navrhovatel na zrušení společnosti právní zájem, a tím, zda společnost skutečně činnost vykonávat nemůže. Pokud společnost pouze činná být nechce, není to důvod pro její zrušení.3. Napadeným usnesením soud prvního stupně zrušil spolčenost a nařídil její likvidaci (výrok I.), jmenoval likvidátorem společnosti účastníka 5), insolvenčního správce (výrok II.), nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení (výrok III.) a opatrovníkovi účastníků 3) a 4) přiznal odměnu ve výši 40 114 Kč (výrok IV.).4. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že právní zájem navrhovatele na zrušení společnosti vyplývá z daňového řádu, podle kterého má správce daně povinnost kontrolovat plnění povinností osob zúčastněných na správě daní. Zjistil, že všichni společníci společnosti (účastníci 2/ až 4/), z nichž účastník 2) je zároveň jednatelem, nemají v České republice povolen pobyt, přičemž jejich povolení k pobytu zaniklo již v letech 1997 a 1998. Soud prvního stupně nebyl schopen zajistit doručování do Čínské lidové republiky na neznámou adresu. I opatrovník účastníků 3) a 4) považoval kontakt s opatrovanci za nemožný. Do datové schránky společnosti se nikdo nehlásí a ani není určena osoba, která by se do ní hlásit měla. Společnost je přes dvacet let nekontaktní, tudíž na obsahu výzev nezáleží, neboť adresát je stejně neobdrží. Společnost nereaguje na výzvy k podání daňových přiznání ani za léta 2016 až 2021 a není důvod předpokládat, že by měla v úmyslu plnit své povinnosti. Soud vyzval společnost dvakrát k plnění jejích povinností, aniž by to vedlo k výsledku. Soud prvního stupně připouští, že častou praxí v obchodním světě je vytváření spících společností; takové společnosti jsou si však vědomy svých zákonných povinností a podávají každoročně daňová přiznání „s nulou“ a do sbírky listin zakládají účetní závěrku. Soud prvního stupně tedy společnost zrušil s tím, že společnost není schopna po dobu delší jednoho roku vykonávat činnost, že vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek a že již nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem. Své povinnosti vůči státu totiž společnost neplní již po více než 9 let. Proto také vybral likvidátora ze seznamu insolvenčních správců.5. Proti tomuto usnesení, a to jeho výrokům I. a II., podali (prostřednictvím ustanoveného opatrovníka) odvolání účastníci 3) a 4). Podle nich nebylo postaveno najisto, zda je v zájmu společníků a v zájmu veřejném, aby byla společnost zrušena. Soud nevyvinul dostatečnou procesní aktivitu z moci úřední, aby zjistil stanovisko samotného jednatele (účastníka 2/), kterém očividně doručovat lze. Přestože doručování do Číny se může zdát komplikované, proveditelné to podle účastníků 3) a 4) je, přičemž zahraniční orgány jsou schopny zjistit i adresu. Opatrovník jako soukromá osoba však tuto možnost nemá. Navrhovatel netvrdil právní zájem na zrušení společnosti a ze zákonných ustanovení citovaných soudem prvního stupně se takový zájem nepodává. Společnost má právo existovat i jako neaktivní. Účastníci 3) a 4) navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrh zamítl.6. Navrhovatel se vyjádřil tak, že s napadeným usnesením souhlasí a navrhl jeho potvrzení.7. Účastník 2) prostřednictvím ustanoveného opatrovníka ponechal rozhodnutí ve věci na odvolacím soudu.8. Účastník 5) k odvolání uvedl, že jako likvidátor zatím nečinil žádné kroky, neboť napadené usnesení nenabylo právní moci.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Řízení o zrušení a likvidaci právnické osoby je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a má charakter řízení nesporného.11. Odvolací soud projednal věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků 1) a 5). Účastník 5) se omluvil, aniž požádal o odročení jednání, a účastník 1) se nedostavil bez omluvy, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno do datové schránky.12. Odvolací soud doplnil dokazování o sdělení , jméno FO, , který je podle katastru nemovitostí vlastníkem domu na adrese , adresa, , a který na dotaz soudu sdělil, že o činnosti společnosti v jeho nemovitosti nic neví a kontakt na jejího jednatele nemá. V rejstříkovém spise společnosti se navíc nachází sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze 6. 1. 2000, živnostenského úřadu, podle kterého společnost se již tehdy společnost na uvedené adrese nezdržovala. Z obchodního rejstříku se potom podává, že společnost vznikla 15. 12. 1995, od jejího vzniku nebyla do obchodního rejstříku zapsána na návrh společnosti žádná změna a ve sbírce listin nejsou založeny žádné listiny. Ve spojení se skutečnostmi zjištěnými soudem prvního stupně tedy odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že společnost je již přes 20 let nefunkční, své povinnosti vůči státu neplní, společníci, včetně jednatele, se z České republiky odstěhovali, zájem o společnost od té doby nejeví a o její správu se nestarají.13. K námitce odvolatelů ohledně doručování do Číny odvolací soud uvádí, že Čínská lidová republika je smluvní stranou Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských nebo obchodních, uveřejněné pod č. 85/1982 Sb. (dále jen „Haagská úmluva“). Čína nicméně vznesla námitku podle čl. 10 písm. a) Haagské úmluvy, pročež není možné doručovat přímo poštou. Vedle toho soudy nedisponují přesnou adresou účastníků 2), 3) ani 4) v Číně; tyto adresy se nepodávají z rejstříkového spisu, nejsou známy ani Policii ČR ani vlastníkovi nemovitosti, kde společnost sídlí. Čínské úřady doporučují, aby jméno a adresa příjemce zásilky na žádosti o doručení podle Haagské úmluvy byly uvedeny v čínštině, aby bylo možné příjemce nalézt. Haagská úmluva se podle svého čl. 1 nevztahuje na situace, kdy není známa adresa příjemce. Česká republika nemá s Čínou uzavřenu mezinárodní smlouvu, na základě níž by byla oprávněna žádat čínské orgány o zjištění adresy jejich občana na čínském území. Soudy tedy vyčerpaly veškeré možnosti, jak zjistit adresy účastníků 2) až 4). Za této situace považuje odvolací soud možnost, že by se účastníkům 2) až 4) podařilo osobně doručit výzvu k nápravě, za vyloučenou.14. Podle § 172 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, nebo již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem, (odst. 1 písm. a/ a b/). Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků (odstavec 2).15. Podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.16. Odvolací soud musí konstatovat, že shora citovaný § 172 odst. 1 písm. a) a b) na zjištěný skutkový stav zjevně nedopadají. Pokud společnost nevyvíjí žádnou činnost, nemůže jít ani o činnost nezákonnou, a soud prvního stupně ani neuvedl, jaké předpoklady vyžadované zákonem pro její vznik již společnost neplní. Naproti tomu zákonné požadavky na zrušení společnosti podle § 93 písm. b) z. o. k. považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za splněné.17. Podle § 238 daňového řádu správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti