6 Cmo 17/2023-422 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 1. 2022, č. j. 16 Cm 15/2014-333, rozhodl tak, že částečně zastavil řízení podle § 96 odst. 2 a 3 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) ohledně částky 150 Kč a ohledně úroků z prodlení z částky 11 153 Kč za období od 31. 7. 2011 do 20. 2. 2012 (výrok I.). Zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 11 303 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. od 21. 2. 2012 do zaplacení z částky 11 153 Kč (výrok II.). Určil, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 34 122 Kč (výrok III.) a že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení, jež bude stanovena samostatným usnesením (výrok IV.).2. Výrok III. odůvodnil soud prvního stupně § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož byl žalovaný ve věci plně úspěšný. Uvedl, že náklady řízení odpovídají nákladům právního zastoupení, tj. odměně advokáta za zastupování podle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za 15 úkonů právní služby podle ust. § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu dne 26. 10. 2015, 11. 1. 2016, 16. 1. 2017, 21. 1. 2020, 18. 3. 2021 a 11. 1. 2022, odvolání 12. 2. 2016, 19. 2. 2019, vyjádření z 16. 1. 2020, 5. 5. 2020, ústní jednání delší než 2 hodiny 21. 1. 2020, 30. 9. 2021), náhradě hotových výdajů advokáta ve výši celkem 4 500 Kč za 15 provedených úkonů právní služby podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhradě za daň z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. v zákonné sazbě 21 %.3. Proti výroku III. výše uvedeného rozsudku soudu I. stupně podal včasné odvolání žalovaný. Napadaný výrok považuje za nesprávný (resp. nezákonný), neboť nebyly zohledněny všechny úkony právní služby (položky), které měly být žalobci uloženy k úhradě ve prospěch žalovaného. Mimo jiné namítá, že žalovaný uhradil na základě usnesení soudu I. stupně ze dne 12. 5. 2021, č. j. 16 Cm 15/2014-294, zálohu na náklady související s konfrontací znalců ve výši 6 000 Kč a domnívá se, že tato částka měla být taktéž uložena žalobci ve prospěch žalovaného. Navrhuje, aby Vrchní soud v Praze zrušil výrok III. napadaného rozsudku a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí.4. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalovaného proti výroku III. bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k následujícímu závěru.6. Podle § 141 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný na základě usnesení soudu I. stupně ze dne 12. 5. 2021, č. j. 16 Cm 15/2014-294 uhradil dvakrát zálohu na náklady související s konfrontací znalců ve výši 6 000 Kč (č. l. 295 a 304). Usnesením soudu I. stupně ze dne 29. 11. 2022, č. j. 16 Cm 15/2014-396, bylo žalovanému přiznáno právo na vrácení nespotřebované zálohy na náklady důkazů ve výši 4 750 Kč (výrok III.) s tím, že část zálohy v částce 1 250 Kč posloužila k uhrazení nákladů souvisejících s výslechem znalkyně. Stejně tak bylo žalovanému přiznáno právo na vrácení přeplatku na záloze na náklady důkazů ve výši 6 000 Kč (výrok IV.). Proti výroku III. a IV. výše uvedeného usnesení není v souladu s ust. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání přípustné a oba výroky již nabyly právní moci. Odvolací soud tedy uvádí, že ohledně nespotřebované části zálohy bylo rozhodnuto již samostatným usnesením.9. Odvolací soud po nahlédnutí do spisového materiálu zjistil, že náklady žalovaného byly představovány z části spotřebovanou zálohou v částce 1 250 Kč, použitou k uhrazení nákladů souvisejících s výslechem znalkyně a z části náklady na advokáta, avšak odvolací osud nezjistil, že by advokátu žalovaného náležela náhrada za jiné úkony právní služby, než za ty úkony, již určil soud I. stupně. Žalovaný ve svém odvolání ani neuvedl žádný konkrétní úkon, za který požaduje náhradu nákladů řízení a nebyla mu za něj soudem prvního stupně přiznána odměna. Je nutné si uvědomit, že náhrada nákladů řízení nebývá přiznána u všech vynaložených nákladů, ale jen pouze u nákladů toliko potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.10. Odvolací soud napadený výrok nemohl potvrdit, přestože námitky žalovaného ohledně jiných úkonů vykonaných advokátem žalovaného, než úkonů posuzovaných soudem I. stupně, neshledal nedůvodnými.11. Odvolací soud se neztotožnil se soudem I. stupně v postupu výpočtu výše odměny za právní zastoupení žalovaného s ohledem na skutečnost, že advokátní tarif za zastupování v průběhu konkrétního jednání soudu přiznává advokátovi odměnu v závislosti na délce jednání soudu.12. Soud I. stupně v odůvodnění napadaného rozsudku uvedl, že náklady řízení odpovídají nákladům právního zastoupení, tj. odměna advokáta za zastupování podle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř., § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu za 15 úkonů právní služby podle ust. § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Ve výčtů úkonů, za které náleží žalovanému náhrada nákladů řízení uvedl dvakrát jednání ze dne 21. 1. 2020 a přiznal za toto jednání žalovanému celkem 3 úkony právní služby. Odvolací soud studiem spisu zjistil, že jednání ze dne 21. 1. 2020 započalo ve 14:00 hodin a skončilo v 16:30 hodin. Dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu náleží odměna za účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to za každé započaté dvě hodiny. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalovanému za jednání ze dne 21. 1. 2020 náleží odměna za dva úkony právní služby, a ne za tři, jak uvedl soud I. stupně.13. Odvolací soud rovněž konstatuje, že nelze přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení za odvolání ze dne 19. 2. 2019. Soud rozhodující o opravném prostředku napadené rozhodnutí nezměnil ani nezrušil a nelze tak zásadně mít tento úkon žalovaného, v této fázi řízení za účelný ve vztahu k uplatňování či bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. (viz srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12 2016, sp. zn. 30 Cdo 628/2015).14. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a přiznal žalovanému náhradu nákladů ve výši 30 822 Kč, která se skládá z:a. části spotřebované zálohy v částce 1 250 Kč, jež žalovanému nebyla vrácena,b. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 13 plnohodnotných úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu dne 26. 10. 2015, 11. 1. 2016, 16. 1. 2017, 18. 3. 2021 a 11. 1. 2022, odvolání 12. 2. 2016, vyjádření z 16. 1. 2020, 5. 5. 2020, ústní jednání delší než 2 hodiny 21. 1. 2020, 30. 9. 2021) z tarifní hodnoty 11 303 Kč, podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 20 540 Kč,c. třinácti režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 3 900 Kč,d. náhrady za 21 % DPH ve výši 5 132 Kč.15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že odvolací námitky žalovaného byly z valné části nedůvodné a napadené rozhodnutí doznalo změny pouze z důvodů výše vyložených.