6 Cmo 32/2023-426 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. 16 Cm 15/2024-396 (dále jen „usnesení“) rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 47 150 Kč (výrok I.), že žalobci se vrací nespotřebovaná část zálohy na náklady důkazu ve výši 4 750 Kč (výrok II.), že žalovanému se vrací nespotřebovaná část zálohy na náklady důkazu ve výši 4 750 Kč (výrok III.) a že žalovanému se vrací přeplatek na záloze na náklady důkazu ve výši 6 000 Kč (výrok IV.). Účastníky dále vyzval, aby sdělili soudu název poskytovatele platebních služeb (banky) a číslo účtu, na který jim mají být poukázány částky, o jejímž vrácení bylo rozhodnuto, nebo není-li to možné, poštovní adresu místa, popř. jméno a příjmení osoby, které má být částka vyplacena prostřednictvím poštovní poukázky (výrok V.)2. Výrok I. výše uvedeného usnesení soud I. stupně odůvodnil tím, že náklady související s ustanovenými znalkyněmi nebyly ve výši 47 150 Kč kryty zálohami. Tudíž je platil podle ust. § 141 odst. 2 o. s. ř. stát, který má v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení právo na jejich náhradu vůči účastníkům s tím, že o náhradě nákladů bylo co do základu rozhodnuto již v rozsudku ze dne 11. 1. 2022, č. j. 16 Cm 15/2014-333. Výrok II. a III. odůvodnil soud I. stupně tak, že znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, bylo za účast na tomto jednání přiznáno znalečné ve výši 2 500 Kč (k tomu viz usnesení ze dne 20. 4. 2022, č. j. 16 Cm 15/2014-368), které soud znalkyni vyplatil ze záloh složených účastníky, přičemž oba účastníci se na placení tohoto nákladu podíleli rovným dílem (po 1 250 Kč). Zbytek složené zálohy (částka 4 500 Kč) byl tedy každému z nich vrácen. Výrok IV. tohoto usnesení odůvodnil soud I. stupně tím, že záloha vyměřená usnesením ze dne 12. 5. 2021, č. j. 16 Cm 15/2014-294, byla žalovaným zaplacena dvakrát.3. Shora uvedené usnesení souvisí s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 16 Cm 15/2014-333 (dále jen „rozsudek“), jenž částečně zastavil řízení podle § 96 odst. 2 a 3 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) ohledně částky 150 Kč a ohledně úroků z prodlení z částky 11 153 Kč za období od 31. 7. 2011 do 20. 2. 2012 (výrok I.). Zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 11 303 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. od 21. 2. 2012 do zaplacení z částky 11 153 Kč (výrok II.). Určil, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 34 122 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení, jež bude stanovena samostatným usnesením (výrok IV.).4. Proti výroku I. výše uvedeného usnesení podal včasné odvolání žalobce. Uvedl, že napadané usnesení nemá oporu ve spise a bylo vydáno předčasně a nezákonně. Upozorňuje, že stále nebylo rozhodnuto o odvolání žalovaného proti výroku III. rozsudku, které míří proti nákladům řízení (včetně nákladů za vypracovaní znaleckého posudku), a proto nemělo být rozhodnuto o povinnosti žalobce k úhradě nákladů řízení. Nadto je toho názoru, že částka uvedená ve výroku I. je nesprávná a nesouhlasí ani s vyčíslením uvedeným v odůvodnění. Taktéž veškeré uhrazené zálohy v tomto řízení nepovažuje za správně započtené. Navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadané usnesení zrušil a věc vrátí zpět soudu I. stupně.5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobce proti výroku I. bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že není důvodné.7. Podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.8. Jak je zřejmé z obsahu spisu, tak za zpracovaný znalecký posudek, dodaný dne 28. ledna 2019, soud I. stupně přiznal znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, odměnu v celkové výši 58 050 Kč, a to usnesením ze dne 6. 2. 2019, č. j. 16 Cm 15/2014-168, které ke včas podanému odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 20. 8. 2019, č. j. 6 Cmo 83/2019-196 podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2020, č. j. 16 Cm 15/2014-239, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, č. j. 6 Cmo 144/2020-270, bylo znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, přiznáno znalečné v celkové částce 9 100 Kč. Znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, bylo usnesením soudu I. stupně ze dne 20. 4. 2022, č. j. 16 Cm 15/2014-368, přiznáno znalečné ve výši 2 500 Kč za účast na jednání. Stát měl tak v průběhu řízení ve věci samé náklady související s ustanovenými znalkyněmi v celkové výši 69 650 Kč.9. Z obsahu spisu se dále podává, že byla žalobcem na základě usnesení soudu I. stupně ze dne 25. 1. 2017, č. j. 16 Cm 15/2014-112, složena záloha na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 20 000 Kč (č. l. 124). Dále žalovaný na základě usnesení soudu I. stupně ze dne 12. 5. 2021, č. j. 16 Cm 15/2014, uhradil dvakrát zálohu na náklady související s konfrontací znalců ve výši 6 000 Kč (č. l. 295 a 304). Žalobce na základě stejného usnesení uhradil taktéž zálohu ve výši 6 000 Kč (č. l. 296).10. Výrokem II. napadaného usnesení soud I. stupně určil, že žalobci se vrací nespotřebovaná část zálohy na náklady důkazu ve výši 4 750 Kč. Výrokem III. a IV. určil, že se žalovanému vrací nespotřebovaná záloha na náklady důkazů ve výši 4 750 Kč (výrok III.) a přeplatek na záloze na náklady důkazů ve výši 6 000 Kč (výrok IV.) Proti výroku II., III. a IV. není odvolání přípustné, a to v souladu s ust. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a oba tyto výroky jsou již pravomocné.11. Co se týká podaného odvolání žalovaného proti výroku III. rozsudku, tento opravný prostředek proti rozsudku nemá vliv na rozhodnutí o nyní projednávaném odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022, č. j. 16 Cm 15/2014-396, když výrok III. rozsudku určuje toliko povinnost žalobce zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.12. Odvolací soud konstatuje, že povinnost žalobce zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení vychází z výroku IV. rozsudku, který nabyl právní moci již dne 2. 3. 2023.13. Výrok I. shora uvedeného usnesení již pouze určil výši náhrady nákladů řízení vzniklých státu. Z tohoto důvodu podané odvolání do výroku III. rozsudku nezakládalo soudu I. stupně žádnou překážku k vydání tohoto usnesení. Navíc odvolací soud uvádí, že o odvolání žalovaného proti výroku III. rozsudku ze dne 11. 1. 2022, č. j. 16 Cm 15/2014-333, již bylo rozhodnuto dne 22. února 2024.14. Z odůvodnění napadaného usnesení vyplývá, že znalečné znalkyně , jméno FO, ve výši 2 500 Kč (viz usnesení ze dne 20. 4. 2022, č. j. 16 Cm 15/2014-368) bylo vyplaceno ze záloh složených účastníky (na základě usnesení soudu I. stupně ze dne 12. 5. 2021, č. j. 16 Cm 15/2014), přičemž oba účastníci se na placení tohoto nákladu podíleli rovným dílem (po 1 250 Kč). Po započtení zálohy 20 000 Kč uhrazené žalobcem (č. l. 124), zbývá pohledávka státu ve výši 47 150 Kč.15. Odvolací soud se tak ztotožnil s názorem soudu I. stupně, který rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení a stejně tak souhlasí s výší 47 150 Kč.16. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s přihlédnutím k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly.