6 Cmo 89/2023-124 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně usnesením ze dne 10. 2. 2023, č. j. 73 Cm 219/2021-73, rozhodl tak, že řízení podle § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) v celém rozsahu zastavil (výrok I.). Určil, že žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobce žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021 se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „společnost“).3. Dále vyšel ze skutečnosti, že podáním doručeným soudu dne 31. 1. 2023 žalobce vzal svoji žalobu zpět a navrhl, aby soud nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů soudního řízení.4. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že podáním doručeným soudu dne 7. 2. 2023 žalovaný souhlasil se zpětvzetím žaloby, avšak požadoval nahradit náklady soudního řízení ve výši 16 456 Kč, neboť podle jeho názoru žalobce podal zcela nedůvodnou žalobu a uměle řízení prodlužoval, čímž mělo dojít k navýšení nákladů řízení na straně žalovaného.5. Při rozhodování o nákladech řízení soud I. stupně vyšel z § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle něhož nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů soudního řízení, pokud bylo řízení zastaveno. Uvedl, že žalobce ztratil legitimaci k žalobě okamžikem vyškrtnutím ze seznamu advokátů, k čemu došlo na základě předchozího projednání věci s profesní komorou. Žalobce tak podle soudu I. stupně nevzal žalobu zpět proto, že by byla bezdůvodná nebo že by si svůj postoj v průběhu řízení rozmyslel. Na základě uvedeného soud I. stupně uzavřel, že v projednávaném případě existují důvody hodné zvláštního zřetele a aplikoval § 150 o. s. ř.6. Proti výroku III. výše uvedeného usnesení soudu I. stupně žalovaný podal včasné odvolání (odvolatel), v němž namítal, že žalobce z procesního hlediska zavinil zastavení řízení. Podle odvolatele žalobce v rámci podané žaloby řádně neplnil procesní povinnost tvrzení a neunesl ani břemeno důkazní. Podle odvolatele v průběhu dosavadního řízení nebylo možné dojít k závěru, že by žaloba byla podána důvodně.7. Podle odvolatele Česká advokátní komora se nestavěla na stranu žalobce a ani nedoporučovala postup, aby žalobce ukončil účast v předmětné společnosti. Žalovaný se ztotožnil s tvrzením, že odmítl odkoupit žalobcův podíl ve společnosti. Zdůraznil však, že neměl povinnost podíl ve společnosti od žalobce odkupovat. Navíc žalobce nevyužil při ukončení účasti ve společnosti postup uvedený ve společenské smlouvě. Proto odvolacímu soudu navrhl, aby výrok III. napadaného usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.8. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalovaného podáním ze dne 22. 3. 2023. Domnívá se, že by odvolání mělo být odmítnuto, jelikož je nepřípustné. Hodnota nákladu řízení je dle žalobce bagatelní a nepřevyšuje částku 10 000 Kč. Je toho názoru, že tarifní hodnota pro tento typ řízení by měla činit dle ust. § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) 35 000 Kč. Podle žalobce žalovaný neučinil v řízení více jak 3 úkony. Pokud by podle žalobce odvolací soud neshledal důvody pro odmítnutí odvolání, tak se žalobce domnívá, že je napadané usnesení v otázce nákladů řízení správné. Navíc se domnívá, že žalovaný požaduje náhradu nákladů řízení, kterému nevznikly. Je toho názoru, že si žalovaný psal svá podání sám a z toho důvodu neposkytl právnímu zástupci žádné plnění. Nesouhlasí s tvrzením, že při ukončení jeho účasti ve společnosti nepostupoval v souladu se společenskou smlouvou. Ba naopak, podle žalobce to byl žalovaný, jenž nepostupoval v souladu se společenskou smlouvou a zákonem. Žalobce za nepravdivé označil tvrzení ohledně konzultací s Českou advokátní komorou. Upozornil na nekolegiální chování žalovaného a na fluktuaci spolupracovníků v rámci společnosti. Upozornil, že po dobu, kdy byl společníkem ve společnosti, nemohl vykonávat advokacii samostatně a tím pádem i živit svoji rodinu. V neposlední řadě žalobce upozornil na skutečnost, že po oznámení svého odchodu ze společnosti žalovaný rezignoval na jakékoliv dodržování smluvních a zákonných závazků vůči žalobci a zneužíval stavu, kdy žalobce nemohl vykonávat advokacii samostatně.9. Žalovaný v reakci na vyjádření žalobce nesouhlasil s tvrzením, že výše náhrady nákladů nepřevyšuje 10 000 Kč a upozornil, že § 202 odst. 2 o. s. ř., na který upozorňoval žalobce, se vztahuje na peněžité plnění, které bylo předmětem řízení. Je toho názoru, že k užití § 150 o. s. ř. by se mělo přistupovat výjimečně a rozhodně ne v tomto případě, když žalobce neprokázal skutečnosti, z nichž by se dalo usuzovat, že žaloba byla podána důvodně. Podle žalovaného žalobce nesledoval podáním žaloby, aby mohl vykonávat advokacii v jiné kanceláři, ale aby od žalovaného získal neodůvodněný majetkový prospěch. Žalovaný vyčíslil náklady řízení s tím, že sporný podíl ve společnosti byl peněžně ocenitelný, když již v rámci žaloby žalobce svůj podíl ocenil částkou 3 600 000 Kč a žalovaný proti tomuto ocenění nemá výhrad.10. Tarifní hodnota by podle žalovaného v souladu s § 8 odst. 1 AT měla činit částku 3 600 000 Kč. Náklady řízení žalovaného tak činí 4,5 x 22 700 Kč + 5 x režijní paušál ve výši 300 Kč, což odpovídá částce 103 650 Kč plus DPH.11. Žalobce v dalším svém podání ze dne 6. 4. 2023 opětovně odkázal na svoji předchozí argumentaci a setrval na názoru, že si žalovaný píše svá podání sám a jeho osoba je uvedena i jako autor zaslaných dokumentů, což podle žalobce lze zjistit po rozkliknutí datových vlastností jeho posledního podání.12. K uvedenému se žalovaný vyjádřil v tom smyslu, že náklady řízení žalovaného přesahují částku 10 000 Kč a poukázal na související nově publikované nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3281/22 a sp. zn. III. ÚS 460/23. Nadále proto trval na svém požadavku na přiznání náhrady nákladů prvostupňového řízení vyčíslených částkou 125 417 Kč s tím, že mu má být přiznána také náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 16 311 Kč.13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalovaného proti výroku III. bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku III. napadeného usnesení je důvodné.14. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).15. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.16. Podle právního názoru odvolacího soudu zásada procesního zavinění vychází z předpokladu, že kdo zaviní, že řízení musí být zastaveno, nahradí jeho náklady. Toto zavinění, jak bylo naznačeno, se posuzuje výlučně z procesního hlediska (např. I. ÚS 1227/09 či NS 28 Cdo 1912/2015) a podle této doktríny tak obecně nejsou podstatné například důvody, jež žalobce vedly ke zpětvzetí žaloby.17. Bylo-li však důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby podané důvodně, lze tuto skutečnost zohlednit toliko cestou aplikace § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a v takovém případě nelze na žalobce (navrhovatel) pohlížet jako na procesního viníka zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení). Proto, aby se při zpětvzetí žaloby (nebo jiného návrhu na zahájení řízení) nejednalo o zavinění žalobce (jiného navrhovatele), musí být splněny zároveň (kumulativně) obě podmínky:- žaloba (jiný návrh) byla podána důvodně a- ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení).18. V projednávaném případě žalobce vzal žalobu zpět z důvodu ztráty aktivní legitimace, kterou ztratil na základě jeho vyškrtnutí ze seznamu advokátů, přičemž obdobné skutečnosti zákon při rozhodování o nákladech zastavovaného řízení nezohledňuje. Žalobce je pánem sporu a je toliko na něm, zda bude na žalobě trvat či nikoliv. Z procesního hlediska tak žalobce zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení. Žalobce ve svých podáních tvrdil, že byl nucen se nechat vyškrtnout kvůli chování žalovaného a aby mohl živit svou rodinu. Po podání žaloby však nedošlo k jinému chování žalovaného, než které žalobce uváděl při podání žaloby nebo které popisuje, že probíhalo ještě před podáním žaloby.19. Na základě uvedeného odvolací soud učinil dílčí závěr, podle něhož, jestliže v projednávaném případě vzal žalobce svůj návrh zpět, zavinil tak zastavení řízení a odvolací soud zde neshledal příčinnou souvislost v chování žalovaného a zpětvzetí