7 Cmo 176/2024-51 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorovi , Jméno navrhovatele A, (dále jen „likvidátor“) zaniklé společnosti , právnická osoba, . v likvidaci (dále jen „společnost“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 7 000 Kč a výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 11 293 Kč, která mu bude po odečtení poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč vyplacena ve výši 1 293 Kč.2. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 17. července 2018, č. j. 73 Cm 158/2017-27, mj. jmenoval , Jméno navrhovatele A, , jakožto osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, likvidátorem společnosti. Likvidátor dne 22. září 2023 podal návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. V průběhu likvidace likvidátor nezjistil žádný majetek, společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 22. července 2023. Soud prvního stupně s odkazem na § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 7 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), uvedl, že při určení odměny likvidátora za provedenou likvidaci zohlednil míru jeho odborné kvalifikace, její rychlý průběh, jakož i míru jeho odpovědnosti, kdy však soud nepřehlédl, že likvidátor část svých povinností delegoval na třetí osoby (účetnictví a archivace), pročež přiznal likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 7 000 Kč. Při určování náhrady nákladů soud prvního stupně shledal jako přiměřenou a účelně vynaloženou částku 2 178 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, částku 4 840 Kč za vedení účetnictví společnosti a částku 625 Kč za poštovné a správní poplatky. Paušální částku ve výši 2 000 Kč za administrativní výdaje soud likvidátorovi nepřiznal, a to pro nedoložení konkrétní výše hotových výdajů, k čemuž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019, či ze dne 27. února 2019, sp. zn. 14 Cmo 1/2019. Náklady na archivaci v požadované výši 7 000 Kč neshledal přiměřeně obvyklé a účelně vynaložené, neboť tato výše zjevně překračuje cenu, která je na trhu pro obdobnou službu obvyklá. Na základě zjištění učiněných z registru smluv a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven soud prvního stupně dospěl k závěru, že přiměřeně obvyklou cenou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1,00 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. Soud prvního stupně dále konstatoval, že v situaci, kdy byl likvidátor jmenován likvidátorem řady společností (což je mu známo z jeho úřední činnosti), lze náklady na archivaci u likvidace nemajetných společností udržet pod hranicí 1 000 Kč. Soud prvního stupně proto uznal za účelně vynaložený výdaj na archivaci jen do výše ceny obvyklé, tj. 3 650 Kč a zároveň upozornil, „že v obdobných případech v budoucnu bude požadovat, aby likvidátor doložil, že si objem archivovaných dokumentů vyžádal využití celého běžného metru (tj. cca 12 šanonů), resp. že nebylo možné tento prostor využít k uskladnění šanonů s dokumenty jiných likvidovaných společností stejným likvidátorem, a tím snížit náklady likvidace“.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a že se mu přiznává náhrada nákladů likvidace v plné požadované výši (tj. 16 643Kč) a po odečtení již poskytnuté zálohy ve výši 10 000 Kč je mu soud povinen uhradit částku 6 643 Kč.4. Odvolatel nesouhlasí se stanovením výše odměny likvidátora, kdy sice soud přiznal zvýšenou odměnu ve výši 7 000 Kč, avšak zároveň výši odměny snížil, což soud odůvodnil delegováním určitých činností (účetnictví a archivace) na třetí osoby, k čemuž odvolatel odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze, a to na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, usnesení ze dne 21. prosince 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020, či usnesení ze dne 6. února 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022. Má tak za to, že odměna neměla být krácena z důvodu, že účetnictví vyhotovila specializovaná firma nebo že archivaci dokumentů provádí třetí osoba. Podle názoru odvolatele by měla být odměna stanovena částkou 10 000 Kč, a to i dle běžné rozhodovací praxe soudu prvního stupně.5. Odvolatel rovněž brojí proti soudem prvního stupně přiznané náhrady hotových výdajů, kdy soud prvního stupně přiznal z doložené částky 7 000 Kč za archivaci toliko částku ve výši 3 650 Kč. Výdaj na archivaci po dobu 10 let v sobě zahrnuje i další úkony, které je možné činit (např. opisy listin, předkládání listin soudu, zapůjčení spisu, kontrola stavu spisu apod.), archivace tak je souhrn nutných činností, kdy i tyto služby jsou samostatně zpoplatněny a nejedná se tak pouze o uskladnění listin na jednom místě, kdy další činnosti jsou např. zpracování evidence dokumentů, skartace dokumentů, vyhledávací služby, zakládání dokumentů, skenování dokumentů, doručování dokumentů, doprava dokumentů v rámci skartace, manipulace, nakládka a vykládka spisů apod. Cena archivace v sobě zahrnuje částky variabilní (náklady na energie), hodnotu lidské práce a též inflační faktor. Mj. jde o službu kalkulovanou na 10 let dopředu bez ohledu na to, jaké ceny a náklady za archivaci a skartaci budou později, přičemž tato cena zahrnuje i období, které období 10 let překračuje, neboť pro některé dokumenty je předepsaná delší doba archivace (např. mzdové doklady, hlášení na sociální správu či zdravotní pojišťovny apod.).6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:- odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. července 2018, č. j. 73 Cm 158/2017-27, jež nabylo právní moci dne 14. srpna 2018, když původní likvidátor (, právnická osoba, ) byl z funkce odvolán pro neplnění povinností likvidátora;- odvolatel v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzval společnost i jejího jednatele a předchozího likvidátora k předání veškeré dokumentace společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo;- společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance;- oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 3. srpna 2022 a 17. srpna 2022 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky;- pohledávky společnosti ani závazky vůči třetím osobám zjištěny nebyly;- se společností nejsou vedeny žádné soudní či jiné spory;- likvidační zůstatek činí 0 Kč;- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 22. července 2023;- dne 22. září 2023 doručil likvidátor soudu prvního stupně zprávu o provedení likvidace společnosti datovanou dne 11. srpna 2023, v níž likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 16 643 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátor vyčíslil výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:- zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 178 Kč;- zpracování daňových přiznání – 4 840 Kč;- poštovné a správní poplatky – 625 Kč;- administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) – 2 000 Kč;- archivace – 7 000 Kč;- likvidátorovi byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. prosince 2019, č. j. 73 Cm 158/2017-38, přiznána záloha na krytí účelně vynaložených výdajů spojených s likvidací společnosti, která mu byla ze státních prostředků vyplacena.8. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2018 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorovi přísluší odměna a náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, v daném případě tedy z nařízení (jak správně učinil soud prvního stupně).9. Podle § 195 o. z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.10. Podle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.11. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Podle odst. 3, hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kter