7 Cmo 179/2024-23 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorovi , Jméno navrhovatele A, (dále jen „likvidátor“) odměnu za provedenou likvidaci zaniklé společnosti , Jméno navrhovatele B, . v likvidaci, IČO , IČO navrhovatele B, , naposledy sídlem , adresa, (dále jen „společnost“) ve výši 7 000 Kč a výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 11 175,38 Kč.2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že navrhovatel jako likvidátor jmenovaný soudem podal dne 22. září 2023 návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Soud prvního stupně uvedl, že likvidátor v průběhu likvidace nezjistil žádný majetek, společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 26. června 2023. Soud s odkazem na § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a na § 7 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), uvedl, že při určení odměny likvidátora za provedenou likvidaci zohlednil míru jeho odborné kvalifikace, její rychlý průběh, jakož i míru jeho odpovědnosti, kdy však soud nepřehlédl, že likvidátor část svých povinností delegoval na třetí osoby (účetnictví a archivace), pročež přiznal likvidátorovi zvýšenou odměnu ve výši 7 000 Kč. U určování náhrady nákladů soud shledal jako přiměřenou a účelně vynaloženou položku ve výši 2 178 Kč (zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku), položku za vedení účetnictví společnosti ve výši 4 840 Kč a položku ve výši 507,38 Kč za poštovné a správní poplatky. Paušální částku ve výši 2 000 Kč za administrativní výdaje soud likvidátorovi nepřiznal, a to pro nedoložení konkrétní výše hotových výdajů, k čemuž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2019, sp. zn. 14 Cmo 1/2019. K nákladu na archivaci ve výši 7 000 Kč soud uvedl, že jej neshledal přiměřeně obvyklým a účelně vynaloženým, neboť jeho výše zjevně překračuje cenu, která je na trhu pro obdobnou službu obvyklá, k čemuž učinil zjištění z registru smluv a srovnáním ceníků několika komerčních spisoven, kdy dospěl k závěru, že přiměřeně obvyklou cenou za archivaci dokumentů po zákonem stanovenou dobu je 1,00 Kč za 1 běžný metr (cca 12 šanonů) za den, tj. 3 650 Kč za desetileté archivační období. Soud prvního stupně také konstatoval, že je mu známo z jeho činnosti, že likvidátor byl jmenován likvidátorem ve větším počtu případů, lze tak u likvidace nemajetných společností náklady na archivaci udržet pod hranicí 1 000 Kč. Soud proto uznal výdaj na archivaci jen do výše ceny obvyklé, tj. 3 650 Kč a zároveň upozornil, „že v obdobných případech v budoucnu bude požadovat, aby likvidátor doložil, že si objem archivovaných dokumentů vyžádal využití celého běžného metru (tj. cca 12 šanonů), resp. že nebylo možné tento prostor využít k uskladnění šanonů s dokumenty jiných likvidovaných společností stejným likvidátorem, a tím snížit náklady likvidace“.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a že se mu přiznává náhrada nákladů likvidace v plné požadované výši (tj. 16 525,38 Kč).4. Odvolatel nesouhlasí se stanovením výše odměny likvidátora, kdy sice soud přiznal zvýšenou odměnu ve výši 7 000 Kč, avšak zároveň výši odměny snížil, což soud odůvodnil delegováním určitých činností (účetnictví a archivace), k čemuž odvolatel odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze, a to na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016 či usnesení ze dne 21. prosince 2020, sp. zn. 7 Cmo 169/2020 nebo usnesení ze dne 6. února 2023, sp. zn. 7 Cmo 273/2022. Má tak za to, že odměna neměla být krácena z důvodu, že účetnictví vyhotovila specializovaná firma nebo že archivaci dokumentů provádí třetí osoba. Podle názoru odvolatele by odměna měla být stanovena ve výši 10 000 Kč, a to i dle běžné rozhodovací praxe soudu prvního stupně. Dále namítá nesprávnost přiznání náhrady nákladů, kdy soud prvního stupně přiznal z doložené částky 7 000 Kč za archivaci toliko částku ve výši 3 650 Kč. Výdaj na archivaci po dobu 10 let v sobě zahrnuje i další úkony, které je možné činit (např. opisy listin, předkládání listin soudu, zapůjčení spisu, kontrola stavu spisu apod.), archivace tak je souhrn nutných činností, kdy i tyto služby jsou samostatně zpoplatněny a nejedná se tak pouze o uskladnění listin na jednom místě, kdy další činnosti jsou např. zpracování evidence dokumentů, skartace dokumentů, vyhledávací služby, zakládání dokumentů, skenování dokumentů, doručování dokumentů, doprava dokumentů v rámci skartace, manipulace, nakládka a vykládka spisů apod. Cena archivace v sobě zahrnuje částky variabilní (náklady na energie), hodnotu lidské práce a též inflační faktor.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.6. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:- odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. srpna 2020, č. j. 73 Cm 79/2020-8, jež nabylo právní moci dne 15. září 2020;- odvolatel v rámci vyhledávací a zjišťovací činnosti vyzval společnost i statuární zástupce k předání veškeré dokumentace společnosti, zejména účetnictví apod.; k předání dokumentů však nedošlo;- oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 26. října 2022 a 9. listopadu 2022 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky;- společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance;- pohledávky společnosti ani závazky vůči třetím osobám zjištěny nebyly;- se společností nejsou vedeny žádné soudní či jiné spory;- likvidační zůstatek činí 0 Kč;- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 26. června 2023;- dne 22. září 2023 doručil likvidátor soudu prvního stupně zprávu o provedení likvidace společnosti datovanou dne 11. srpna 2023, v níž likvidátor požadoval náhradu hotových výdajů ve výši 16 525,38 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátor vyčíslil výdaje, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:- zveřejnění v Obchodním věstníku – 2 178 Kč;- zpracování daňových přiznání – 4 840 Kč;- poštovné a správní poplatky – 507,38 Kč;- administrativní výdaje (kancelářské potřeby, kopírování, telefon) – 2 000 Kč;- archivace – 7 000 Kč.7. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl jmenován likvidátorem společnosti v roce 2020 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorovi přísluší odměna a náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, v daném případě tedy z nařízení (jak správně učinil soud prvního stupně).8. Podle § 195 o. z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.9. Podle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.10. Podle § 9 nařízení (2) Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. (3) Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč.11. Podle § 198 o. z. (1) Likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům. (2) Likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než tři měsíce od druhého zveřejnění.12. Odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je výše odměny likvidátora a to, zda lze likvidátorovi přiznat náhradu jím požadovaných hotových výdajů. Soud prvního stupně likvidátorovi přiznal odměnu za provedenou likvidaci ve výši 7 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 11 175,38 Kč (výdaj na zveřejnění v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, výdaj za poštovné a správní poplatky ve výši 507,38 Kč, archivaci ve výši 3 650 Kč a náklady na vedení účetnictví společnosti v průběhu likvidace ve výši 4 840 Kč) z jím nárokované částky 16 525,38 Kč.13. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce po