7 Cmo 198/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zahájil „řízení bez návrhu k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným právním stavem“ (výrok I.), rozhodl o výmazu jednatele , Anonymizováno, z obchodního rejstříku se dnem zápisu zániku funkce jednatele 8. června 2023 (výrok II.) a uložil společnosti povinnost do tří dnů od nabytí právní moci usnesení zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.).2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že mu bylo oznámeno, že u jednatele společnosti , právnická osoba, (dále též jen „společnost“) , Anonymizováno, nastaly podmínky pro zánik funkce člena statutárního orgánu, neboť byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2023, sp. zn. 6 T 133/2022, který nabyl právní moci dne 8. června 2023 (dále jen „trestní rozsudek“), odsouzen pro trestný čin podle § 234 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“), v souvislosti s podnikáním. Přestal tak splňovat zákonnou podmínku bezúhonnosti, jež je nezbytná pro výkon funkce člena statutárního orgánu v obchodní korporaci. Soud prvního stupně s odkazem na § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /zákon o obchodních korporacích, ve znění účinném do 30. června 2023/ (dále jen „z. o. k.“), a § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání /živnostenský zákon/ (dále jen „živnostenský zákon“), uzavřel, že jelikož byl , Anonymizováno, odsouzen pro úmyslný trestný čin související s podnikáním, přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, jež je nezbytná pro výkon funkce člena statutárního orgánu společnosti, došlo k zániku jeho funkce jednatele ke dni nabytí právní moci trestního rozsudku.3. Jelikož společnost návrh na zápis změn nepodala /§ 11 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“)/, rejstříkový soud postupoval dle § 78 odst. 1 z. v. r., předmětné řízení zahájil a rozpor mezi zápisem skutečnosti v obchodním rejstříku a skutečným stavem odstranil.4. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), ve spojení s položkou 11 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků.5. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala společnost, jednající jejím vymazávaným jednatelem , Anonymizováno, (dále též jen „jednatel“), odvolání, navrhujíc, aby bylo řízení zastaveno jako nedůvodné.6. Odvolatelka argumentuje tím, že skutky, pro které byl jednatel společnosti uznán vinným, jsou z doby před více než deseti lety, přičemž od uvedené doby nejsou proti němu vedena žádná řízení, která by jeho bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona zpochybňovala. Jednatel plynutím doby naopak prokázal svou spolehlivost a bezúhonnost stran páchání trestné činnosti v souvislosti s podnikáním. Odvolatelka poukazuje na tehdejší nízký věk jednatele a nevyzrálou osobnost. Jelikož trestním rozsudkem nebyl jednateli uložen trest zákazu činnosti, má odvolatelka za to, že nepochybila, pakliže návrh na zápis změny nepodala. Jednatel není osobou nesplňující podmínky pro výkon funkce člena statutárního orgánu společnosti. Trestní rozsudek se týkal pozměnění platebního terminálu, nicméně jednatel se v průběhu let stal jednatelem několika společností, kterým se věnoval s péčí řádného hospodáře, ručí za jejich hospodaření, zakázky, majetky, obraty i zaměstnance. Na místě jednatele je nezastupitelný a nenahraditelný, a pokud mu bude jednatelství zakázáno, hrozí, že přijde o práci, společnosti nebudou schopny dostát svým závazkům a dojde k jejich poškození. Navíc v současném oboru podnikání nevyužívá žádné platební terminály, tudíž opakování prohřešku již není reálné. Jednatel vybudoval funkční společnost a svou kariéru, zákaz činnosti po tolika letech je velmi kontraproduktivní. K tomu odvolatelka poukazuje na skutečnost, že ze strany soudu absentuje v napadeném usnesení poučení o možnosti podání námitek do výroku I. napadeného usnesení.7. Nejprve se odvolací soud zabýval otázkou, zda je přípustné posoudit odvolání jako podané odvolatelkou (společností), bylo-li podáno prostřednictvím jejího (vymazávaného) jednatele, jehož funkce měla zaniknout, tedy, zda jsou splněny podmínky odvolacího řízení. Jelikož právě otázka právního postavení jednatele představuje důvod podaného odvolání, posoudil odvolací soud tuto otázku kladně (srov. např. mutatis mutandis, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 3152/2021, nebo ze dne 25. března 2021, sp. zn. 27 Cdo 2099/2020, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. července 2016, sp. zn. II. ÚS 2502/15, ze dne 23. října 2018, sp. zn. III. ÚS 1472/18).8. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 120 z. v. r. přezkoumal a dospěl k následujícímu závěru.9. Protože odvolaný jednatel byl odsouzen za spáchaný trestný čin trestním rozsudkem ze dne 6. června 2023 s nabytím právní moci dne 8. června 2023, vychází odvolací soud v poměrech projednávané věci ze znění předpisů účinných do 30. června 2023.10. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen „člen voleného orgánu"), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.11. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.12. Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.13. Soudní praxe je ustálena v posouzení, že § 46 odst. 1 z. o. k. stanovuje další podmínky, jež musí člen voleného orgánu obchodní korporace (a tedy i jednatel odvolatelky) splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je bezúhonnost ve smyslu § 6 odst. 1, písm. b), odst. 2 živnostenského zákona. Souvislost trestného činu s podnikáním ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona je nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností (předmětem podnikání) určité jiné osoby, přičemž vykonává funkci ve voleném orgánu obchodní korporace ve stejném oboru, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou ve smyslu § 46 odst. 1 z. o. k. Tento závěr platí bez ohledu na vztah mezi odsouzeným a podnikatelem, s jehož činností trestný čin souvisel, protože podstatná je především souvislost trestného činu s podnikatelskou činností této osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, jež je dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na webových stránkách www.nsoud.cz). Tyto závěry se uplatní samozřejmě i v případě, pokud se trestného činu posuzovaná osoba dopustila v rámci vlastní podnikatelské činnosti. Smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2019, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 9 As 69/2008, nebo ze dne 5. března 2015, sp. zn. 9 As 229/2014, v nich uvedené závěry se prosadí i v poměrech z. o. k.).14. Z obsahu předloženého spisu se podává, že jednatel společnosti , Anonymizováno, byl trestním rozsudkem odsouzen pro úmyslné trestné činy - přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve znění účinném od 1. října 2020 v jednočinném souběhu se zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 2 tr. zák. ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve znění účinném od 1. října 2020 a přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 31. května 2015. Byl uznán vinným za to, že využil svého postavení majitele a jednatele společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále též jen „společnost IM“), v úmyslu umožnit získat nezákonným způsobem finanční prospěch , Anonymizováno, (druhý obžalovaný) pod záminkou přijímaní plateb platebními kartami