7 Cmo 245/2023-106 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorovi , tituly před jménem, , adresa, (dále jen „likvidátor“) zaniklé společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 5 000 Kč s tím, že likvidátorovi bude vyplacena částka 2 822 Kč, a to s ohledem na poskytnutou zálohu na odměnu a hotové výdaje spojené s likvidací společnosti ve výši 2 178 Kč; výrokem II. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 2 178 Kč.2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 7 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení“), tím, že ukončením likvidace vznikl likvidátorovi nárok na odměnu. Likvidátorovi přiznal odměnu ve výši 5 000 Kč, kterou s ohledem na obtížnost a délku trvání likvidace shledal jako přiměřenou. Dále soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 8. prosince 2021, č. j. 38 Cm 140/2017-50, byla likvidátorovi přiznána záloha na hotové výdaje spojené s likvidací společnosti ve výši 2 178 Kč, která byla likvidátorovi vyplacena. Soud prvního stupně likvidátorovi přiznal náhradu hotových výdajů toliko ve výši 2 178 Kč (výdaj za inzerci v Obchodním věstníku).3. V případě likvidátorem nárokované náhrady hotových výdajů – cestovného ve výši 2 139 Kč (cesta , adresa, a zpět; osobním motorovým vozidlem, pozn. odvolacího soudu) se dle soudu prvního stupně nejedná o požadavek důvodný, neboť v době jmenování likvidátora do funkce se sídlo společnosti nacházelo ve stejné obci jako provozovna likvidátora. Pokud likvidátor má provozovnu v místě, kde se nachází sídlo likvidované společnosti, pak v této provozovně, podle vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce, zajišťuje veškeré činnosti související s funkcí insolvenčního správce, analogicky také činnosti spojené s funkcí likvidátora jmenovaného soudem ze seznamu insolvenčních správců. Proto soud prvního stupně likvidátorovi náhradu hotových výdajů spojených s návštěvou sídla společnosti ve výši 2 139 Kč nepřiznal.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, popř. aby ho změnil a přiznal mu odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 4 317 Kč.5. Odvolatel nepovažuje soudem prvního stupně přiznanou odměna za provedenou likvidaci pouze ve výši 5 000 Kč za spravedlivou. V daném případě čistá odměna likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců (po zákonných odvodech) za celý proces likvidace činí 2 790 Kč, což odpovídá cca týdenní minimální mzdě. Svou argumentaci odvolatel blíže rozvádí. Rovněž soudu prvního stupně vytýká, že mu nepřiznal cestovní náhrady. K tomu uvedl, že zákonná úprava neumožňuje využívat zřízenou provozovnu insolvenčního správce pro jiné činnosti než pouze ty, které jsou definované ve vyhlášce č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Namítá, že provozovna insolvenčního správce neslouží jako bezplatné stanoviště pro obhlídky likvidovaných společností.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že společnost nemá žádný movitý ani nemovitý majetek a nemá žádné zaměstnance. Oznámení o vstupu společnosti do likvidace likvidátor zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 15. dubna 2019 a 29. dubna 2019 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky. V průběhu likvidace nebyly zjištěny pohledávky za třetími osobami. Společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 12. července 2023. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. prosince 2021, č. j. 38 Cm 140/2017-50, byla likvidátorovi přiznána záloha na hotové výdaje spojené s likvidací společnosti ve výši 2 178 Kč, která byla likvidátorovi vyplacena. Ve vyúčtování náhrady hotových výdajů likvidace a žádosti o přiznání odměny ze dne 22. září 2022, doručené soudu prvního stupně téhož dne, požadoval likvidátor odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů, které mu vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, a to zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace - 2 178 Kč a cestovní výdaje - 2 139 Kč (celkem 4 317 Kč). Po odečtení vyplacené zálohy požadoval celkovou částku 12 139 Kč.8. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.9. Podle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč, dle odst. 2 hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.10. V poměrech projednávané věci byl odvolatel jmenován likvidátorem společnosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. října 2017, č. j. 38 Cm 140/2017-11, které nabylo právní moci dne 18. prosince 2018.11. Podle právě citovaného § 7 odst. 1 nařízení v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu.12. V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. V takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (srov. např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, ze dne 16. září 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021, či ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022). Zde odvolací soud vyslovil a odůvodnil závěr, že u likvidátorů z řad insolvenčních správců je třeba neopomenout skutečnost, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenování insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při stanovení výše jeho odměny. Nařízením stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající. Nelze však pominout, že při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nařízení je nutno ponechat dostatečný prostor pro zohlednění náročnosti likvidace v konkrétním případě. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty atd. O podobný případ ale v poměrech projednávané věci nejde.13. Jak již odvolací soud zmínil, v poměrech projednávané věci jde o typově jednoduchou likvidaci jen formálně existující společnosti bez majetku. Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od své výše popsané ustálené rozhodovací praxe. Jako přiměřenou výši odměny likvidátora odvolací soud i v poměrech nadepsané věci považuje částku 10 000 Kč, když maximální výše odměny likvidátora může činit až 20 000 Kč (což je však na místě u typově složitějších likvidací).14. Další odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je, zda lze likvidátorovi přiznat náhradu jím uváděných výdajů na cestovné v částce 2 139 Kč (cesta , adresa, a zpět dne 3. ledna 2019 za účelem prohlídky sídla likvidované společnosti). Soud prvního stupně likvidátorovi přiznal náhradu hotových výdajů toliko ve výši 2 178 Kč (výdaj za inzerci v Obchodním věstníku).15. Podle § 9 nařízení likvidátorovi náleží cestovní náhrady v rozsahu a za podmínek stanovených pro zaměstnance v pracovním poměru v zákoníku práce s tím, že za pravidelné pracoviště likvidátora se považuje jeho sídlo, případně bydliště (odst. 1). Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto