9 Cmo 122/2024-99 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze coby soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh žalobce na nařízení předběžného opatření, kterým by soud dočasně zakázal jednat podle Výsledků hlasování mimo zasedání ze dne 16. 12. 2023, kdy členská schůze schválila nadpoloviční většinou k 15. 12. 2023 změnu stanov podle návrhu v bodu 1, kdy členská schůze schválila nadpoloviční většinou k 15. 12. 2023 za předsedu SVJ: , adresa, , IČ , IČO, , DIČ , DIČ, , a to do doby, než o schválení rozhodne shromáždění společenství, se odmítá.“ Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v návrhu požadovaný dočasný zákaz jednání soudu v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudil jako návrh na nařízení předběžného opatření. Navrhovatel návrh na nařízení předběžného opatření podal u soudu dne 26. 2. 2024, aniž by téhož dne složil jistotu v příslušné výši, ta byla složena na účet soudu až dne 27. 2. 2024. Protože nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření, soud návrh na nařízení předběžného opatření odmítl, aniž by se zabýval věcnou stránkou návrhu.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Má za to, že samosoudkyně Mgr. „Hana“ Hemelíková není soudkyní v této věci, soudí nespravedlivě a „snaží se uměle žalobu zastavit, aby pomohla jiné soudkyni, která vážně pochybila v roce 2021“. Dále uvedl, že soudkyní v této věci je Mgr. Alena Šindelářová, která „evidentně odmítá se podílet na této nekalé hře“. Dne 16. 1. 2024 Mgr. Šindelářová soudila celý spor a vydala již třetí usnesení. Změna soudce je podle Ústavy nepřípustná. Dále navrhovatel uvedl, že „se poučil“ a nejprve zaplatil jistotu 10 000 Kč a pak podal návrh s tím, že Mgr. Hemelíková účelově a nepravdivě uvádí, že jistota nebyla složena včas, což dokládá výpisem z České spořitelny, že jistota byla zaúčtována Krajskému soudu dne 26. 2. 2024. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a vrátil věc k novému projednání.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, avšak z jiných než odvolatelem namítaných důvodů.4. Předně ohledně odvolací námitky týkající se rozhodujícího soudce odvolací soud uvádí, že „první rozhodnutí ve věci“ (- viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2024 č. j. 79 Cmo 1/2024-11) učinila samosoudkyně Mgr. Alena Šindelářová, následně rozhodovala dne 11. ledna 2024 a 16. ledna 2024. Z této skutečnosti zřejmě odvolatel dovozoval, že věc byla původně přidělena Mgr. Šindelářové a tudíž že následně rozhodující Mgr. Hemelíková nebyla oprávněna ve věci rozhodovat. Skutečnost je však zcela opačná. Na čísle listu 51 se nachází úřední záznam, v němž je uvedeno, že „Mgr. Hemelíková byla v období od 2. 1. 2024 - 19. 1. 2024 v PN (tj. pracovní neschopnosti - poznámka odvolacího soudu). Zástup po tuto dobu dle rozvrhu práce Mgr. Šindelářová.“ Rozhodovala-li tedy v době pracovní neschopnosti Mgr. Hemelíkové dne 16. 1. 2024 (a i dříve - dne 5. ledna 2024 a dne 11. ledna 2024) samosoudkyně Mgr. Šindelářová, bylo to zcela v souladu s rozvrhem práce - viz zastupování v oddělení č. 79, kdy samosoudkyni Mgr. Hemelíkovou zastupuje při jednotlivých úkonech i dlouhodobě Mgr. Šindelářová.5. Pro úplnost odvolací soud ještě dodává, že uvedl-li odvolatel, že „Samosoudkyně Mgr. Hana Hemelíková není soudkyní v této věci“, lze s odvolatelem souhlasit, neboť ve věci rozhodovala jiná soudkyně Mgr. Zuzana Hemelíková - a to v souladu s rozvrhem práce, tedy nikoliv Mgr. Hana Hemelíková, jež soudkyní v této věci skutečně není.6. Podle ustanovení § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Primárně je soud povinen se zabývat splněním procesních podmínek řízení, a teprve jsou-li splněny, je oprávněn zabývat se věcí samou. Jedná-li se o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, je povinen ve smyslu § 104 odst. 2 o. s. ř. učinit vhodná opatření k jeho odstranění, což bývá zpravidla výzva k odstranění nedostatku podmínky řízení. V daném případě se však nejedná o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, jak vyloženo níže.7. Dle § 83 odst. 1 o. s. ř. „Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.“8. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že překážka věci zahájené (litispendence) brání tomu, aby o téže věci probíhalo více než jedno řízení.9. Ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř. se jedná o tutéž (stejnou) věc a překážku litispendence tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok, o němž bylo již zahájeno jiné řízení. Tedy týká-li se stejného předmětu řízení vymezeného petitem návrhu/žaloby a vyplývající ze stejného skutkového vymezení (dále též jen „podmínka 1“) a současně týká-li se týchž osob (dále též jen „podmínka 2“). Překážka litispendence je upravena v o. s. ř. (§ 83 o. s. ř.), tedy právním předpisu, jež upravuje sporná řízení. Nicméně se toto ustanovení aplikuje i na řízení tzv. nesporná - upravená zákonem o zvláštních řízeních soudních (viz § 1 odst. 3 z. ř. s.). Smyslem předmětného zákonného ustanovení (§ 83 o. s. ř.) je zabránění stavu, aby totožné osoby nebyly zavázány případně protichůdnými rozhodnutími, jež by byla vydána v různých řízeních, avšak ve stejné věci. Uvedené se však plně uplatní i ve vztahu k předběžným opatřením, protože i při rozhodování o nařízení předběžného opatření by mohlo dojít případně k nežádoucímu stavu, že by mohly být totožné osoby zavázány protichůdnými rozhodnutími.10. Dle obsahu předloženého spisu podal navrhovatel opětovně již čtvrtý návrh na nařízení předběžného opatření (na č.l. 43), jež došel soudu prvního stupně dne 26. 2. 2024., přitom ohledně jeho prvního návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 29. 12. 2023 - zcela totožného, mezi týmiž účastníky, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto (v důsledku podaného odvolání). Tím byla dána překážka dříve zahájeno dosud pravomocně neskončeného řízení (překážka litispendence), která brání tomu, aby o tomto návrhu bylo v později zahájeném řízení opětovně rozhodováno.11. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.12. Pro úplnost odvolací soud ještě uvádí, že kdyby nebyly dány důvody pro změnu napadeného usnesení na zastavení řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, tak by muselo být usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření potvrzeno jako věcně správné. Dle obsahu předloženého spisu podal navrhovatel opětovně již čtvrtý návrh na nařízení předběžného opatření dne 26. 2. 2024 (č.l. 44), dne 27. 2. 2024 byly složeny na účet soudu navrhovatelem tyto částky: 1 000 Kč coby soudní poplatek (č.l. 44) a 10 000 Kč coby jistota (č.l. 45). Tato skutečnost vyplývá z výpisu z účtu soudu vedeného u České národní banky, dle něhož příchozí úhrada od navrhovatele ve výši 10 000 Kč - jistota, došla na účet soudu skutečně až dne 27. 2. 2024, nikoliv dne 26. 2. 2024, jak se mylně domníval navrhovatel. Z navrhovatelem doložené listiny vyplývá toliko jen to, že dne 26. 2. 2024 došlo k „zaúčtování“ předmětné částky 10 000 Kč jako jistoty v bance navrhovatele coby plátce. Podstatné pro posouzení včasnosti složení jistoty je ovšem pouze to, kdy předmětná platba došla na účet soudu (nikoliv, kdy byla zaúčtována či odešla z účtu plátce) a tímto datem je až 27. únor 2024. Shrnuto, pakliže by nebyla dána překážka litispendence, byl postup soudu prvního stupně, který návrh na nařízení předběžného opatření z důvodu nevčasného složení jistoty odmítl (přičemž žádný z důvodů uvedených v ustanovení § 75b odst. 3 o. s. ř. dán nebyl), zcela správný.