9 Cmo 140/2024-300 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-257 bylo soudem prvního stupně rozhodnuto tak, že „Řízení o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2023, č. j. 77 Cm 182/2019-229, se zastavuje.“ (výrok I.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.“ (výrok II.), „Žalobcům se po právní moci tohoto usnesení vrací společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to k rukám , tituly před jménem, , advokátky.“ (výrok III.).2. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podali všichni navrhovatelé (prostřednictvím svého zástupce - advokáta) včasná odvolání shodného obsahu.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná jen ohledně navrhovatelů c) a d). Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné ohledně navrhovatelů a), b) a e), ohledně navrhovatelů c) a d) usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se předmětné řízení nezastavuje a zaplacený soudní poplatek nevrací. Odvolací soud tak učinil usnesením ze dne 7. února 2024 č. j. 9 Cmo 174/2023-270, přičemž jeho usnesení dle vyznačené doložky právní moci se stalo pravomocným ke dni 16. 2. 2024.4. Dle obsahu předloženého soudního spisu soud prvního stupně vyzval navrhovatele a) a b) k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč usnesením ze dne 7. června 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-253, navrhovatele c) a d) usnesením ze dne 7. června 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-254 a navrhovatele e) usnesením ze dne 7. června 2023 č. j. 77 Cm 182/2019-255, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení těchto usnesení. Výzvy k zaplacení soudního poplatku byly navrhovatelům doručeny dne 12. 6. 2023, a to prostřednictvím datové schránky jejich zástupce - advokáta. Stanovená patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku tak začala navrhovatelům běžet dnem následujícím po tomto dni, tedy dnem 13. 6. 2023 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.), a skončila dnem 27. 6. 2023. Dne 20. 6. 2023 (nikoliv 19. 6. 2023) složili navrhovatelé c) a d) - jak uvedla právní zástupkyně navrhovatelů, na účet soudu částku ve výši 2 000 Kč. Soudní poplatky za ostatní navrhovatele - odvolatele tito uhradili po stanovené lhůtě - až dne 1. 8. 2023. Odvolací soud zdůraznil, že podáním odvolání všem odvolatelům vznikla poplatková povinnost ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) z.s.p. a poplatky z odvolání se tímto staly splatnými dle § 7 odst. 1 věta první z.s.p. Odvolatelé spolu s podáním odvolání v rozporu se zákonnou povinností soudní poplatek neuhradili. Soud je proto vyzval třemi samostatnými usneseními ze dne 7. června 2023 k zaplacení soudních poplatků za odvolání ve výši 2 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení s poučením o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě a o nepřihlížení k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty k jeho zaplacení (dále též jen „výzva“). Výzva byla doručována tehdy aktuálnímu zástupci - advokátovi, jímž byla , tituly před jménem, . Soudní poplatek v této lhůtě vyjma navrhovatelů ad c) a d) zaplacen nebyl. Tím byl splněn zákonný předpoklad pro zastavení soudního řízení ve smyslu citovaného ustanovení § 9 odst. 1 z.s.p. stran navrhovatelů a), b) a e) /tedy vyjma navrhovatelů ad c) a d)/. Předmětné zákonné ustanovení nedalo soudu možnost zmírnit důsledky nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě např. z důvodu omylu či jiného nedopatření. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že došlo-li stran navrhovatelů a), b) a e) k uhrazení soudního poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty - dne 1. 8. 2023 (č.l. 263), tak se k tomuto zaplacení ex lege nepřihlíží.5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2024 č. j. 9 Cmo 174/2023-270 ohledně výroku I. písm. b), jímž tento potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné ohledně navrhovatelů ad a), b) a ad e), podali všichni navrhovatelé ústavní stížnost.6. Ústavní soud ústavní stížnost zcela odmítl - z části jako návrh podaný osobami neoprávněnými a z části jako návrh zcela neopodstatněný, a to usnesením ze dne 4. září 2024 sp. zn. IV. ÚS 1021/24.7. Usnesením ze dne 28. února 2024 č. j. 77 Cm 182/2019-276, v záhlaví označeným, rozhodl Městský soud v Praze ohledně navrhovatelů a) a b) tak, že se jim vrací společně a nerozdílně po právní moci usnesení soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč (výrok I.), ohledně navrhovatele e), že se mu po právní moci usnesení vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok II.) a dále uložil navrhovatelům a), b) a e), aby do 3 dnů od právní moci usnesení soudu sdělili číslo účtu banky, kam jim má být odpovídající část soudního poplatku převedena nebo osobu, jíž má být částka vyplacena prostřednictvím poštovní poukázky.8. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podali prostřednictvím svého zástupce - advokáta jen navrhovatelé a), b) a e) /jak vyplývá z obsahu odvolání a především ve spojení s výrokem napadeného usnesení, jež se týkalo navrhovatelů a), b) a e) a podanou ústavní stížností/ včasná odvolání shodného obsahu. Jedinou odvolací námitkou byla skutečnost, že navrhovatelé podali proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2024 č. j. 9 Cmo 174/2023-270 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, ve které budou navrhovatelé požadovat zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2024 č. j. 9 Cmo 174/2023-270. Z odvolání vyplynul požadavek na zrušení odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.10. Dle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. „Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.“11. Dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. „Soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku 50 Kč.“12. Jak již uvedeno, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, tedy nezrušil již pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení ohledně odvolatelů a), b) a e). Shrnuto - bylo pravomocně rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení s tím, že ze strany odvolatelů a), b) a e) došlo k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty a tudíž se k tomuto zaplacení ex lege nepřihlíží. Tím došlo k zaplacení soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. někým, kdo k tomu již nebyl povinen, protože poplatková povinnost odvolatelům již zanikla. Soud prvního stupně tedy rozhodl zcela správně v souladu se zákonem (§ 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.).13. Z výše vyložených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správné.14. Účastníkovi by v souladu se zásadou úspěchu (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, tomu však v souvislosti s tímto odvolacím řízením žádné náklady řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II.