9 Cmo 141/2024-158 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl tak, že „Řízení se přerušuje podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. do skončení řízení o dovolání žalobce ze dne 29.8.2023 proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, č. j. 9 Cmo 138/2022-419, ze dne 11.5.2023, projednávaném u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 27 Cdo 3866/2023.“2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že žalobou se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení 396 454 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je členem družstva žalovaného, představenstvo žalovaného rozhodlo o termínu výplaty podílu na zisku za rok 2018, na žalobce připadá jako podíl na zisku za rok 2018 žalovaná částka, kterou ale družstvo žalovaného žalobci dobrovolně nevyplatilo. Žalobce upozornil soud na to, že v prakticky skutkově totožné věci mezi stejnými účastníky rozhodl Krajský soud v Hradci Králové již dříve rozsudkem ze dne 21. dubna 2022, č. j. 35 ECm 1/2020-351, kterým žalobě vyhověl v plném rozsahu a rozdíl v předmětu žalobního žádání je v odkazované věci pouze v žalovaném nároku jako podíl na zisku za období 2017. Soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2023, č. j. 9 Cmo 138/2022-419, změněn a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalobce dovolání. Dovolací řízení je vedeno pod sp. zn. 27 Cdo 3866/2023 a dovolací soud o dovolání zatím nerozhodl. Dále soud jen citoval ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. s tím, že v řízení před zdejším soudem ve věci sp. zn. 35 ECm 1/2020 bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy a bylo vyslechnuto celkem 9 svědků. Na tyto listinné důkazy založené v řízení pod sp. zn. 35 ECm 1/2020 a další listinné důkazy, odkazuje žalobce i v tomto řízení a navrhuje opětovně výslech jmenovaných svědků. Žalobce má za to, že Nejvyšší soud by měl vyřešit otázku, zda za situace, kdy stanovy družstva stanoví, že nárok na podíl na zisku určeném k rozdělení mezi členy, má jen ten člen družstva, který ke dni sestavení účetní závěrky, ze které zisk vyplývá, odpracoval v družstvu nejméně 7 let, zda za takové situace uvedenému ustanovení stanov odpovídá i povinnost družstva členovi družstva splnění této podmínky umožnit, tedy nechat jej odpracovat v družstvu zmíněných 7 let, nebrání-li tomu podstatné důvody. Dále pak by měl Nejvyšší soud podle žalobce vyřešit otázku, zda za právě popsané skutkové situace lze do odpracované doby započítat i odpracovanou dobu v obchodní společnosti, která byla podřízena jednotnému vedení jako družstvo a vytvořila s družstvem koncern a její hospodářský výsledek byl součástí hospodářského výsledku družstva. S odkazem na uvedené probíhá dovolací řízení, v němž mají být řešeny popsané otázky, které můžou mít význam pro rozhodnutí v této věci, ale zejména i z důvodu hospodárnosti řízení (nutnosti provést opětovně shodné listinné důkazy, i výslechy svědků), je namístě soudem zvolený postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., uzavřel soud prvního stupně.3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal žalobce včasné blanketní odvolání. Z odvolání vyplynul požadavek, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a bylo pokračováno v řízení.4. K odvolání se k výzvě soudu vyjádřil i žalovaný s tím, že se k odvolání nemůže vyjádřit, neboť žalobce své odvolání nijak neodůvodnil.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.7. Na rozdíl od povinného přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. bude možnost přerušení řízení zvažována především z hlediska hospodárnosti řízení.8. V obecné rovině platí následující. Je-li v jiném, avšak pravomocně skončeném řízení řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v právě probíhajícím řízení a byl-li současně v této jiné - již pravomocně skončené věci podán mimořádný opravný prostředek, není hospodárné přerušovat řízení do skončení řízení o tomto mimořádném opravném prostředku, není-li dán pro toto přerušení pádný důvod. Jinak řečeno není hospodárné přerušovat řízení jen z „preventivních důvodů“, ale musí pro to existovat řádný argument daný okolnostmi konkrétního případu.9. Dle odborné literatury: „V praxi jsou tendence k přerušení řízení podle tohoto ustanovení poměrně silné; zároveň je však třeba dodat, že někdy vyplývají z jistého alibismu…“ viz komentář k § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha II. § 79 - 180 občanského soudního řádu. Vydání první. 2014. Havlíček Brain Team.10. Jak již uvedl soud prvního stupně s odkazem na podání žalobce, v prakticky skutkově totožné věci mezi stejnými účastníky rozhodl Krajský soud v Hradci Králové již dříve rozsudkem ze dne 21. dubna 2022, č. j. 35 ECm 1/2020-351, kterým žalobě vyhověl v plném rozsahu (dále též jen „jiné řízení“), přičemž „rozdíl v předmětu žalobního žádání je v odkazované věci pouze v žalovaném nároku jako podíl na zisku za období 2017“. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2023 č. j. 9 Cmo 138/2022-419 změněn a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Věc je tudíž pravomocně skončena ke dni 29. 6. 2023.11. V tomto řízení musí soud prvního stupně učinit skutková zjištění na základě provedených důkazů a posléze z nich učinit skutkový závěr o skutkovém stavu ve vztahu k nároku, který je předmětem tohoto řízení. Nikoliv řízení jiného, v němž byl projednáván jiný nárok za rok 2017. Pokud by soud v tomto řízení měl skutečně řešit určitou otázku, jež byla též řešena i v jiném řízení, tak je samozřejmě žádoucí, aby tyto otázky byly řešeny v obou řízeních shodně. V takovém případě však soudu prvního stupně nic nebrání v tom, aby tak učinil s ohledem na již existující pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud neshledává za hospodárné přerušovat toto řízení jen z „preventivních důvodů“ pro případ, že by měl dovolací soud na věc případně jiný právní názor než měl odvolací soud v jiném řízení.12. V posuzované věci s odkazem na výše uvedené odvolací soud důvod pro přerušení řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neshledal; odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně tudíž podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.