9 Cmo 153/2023-18 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Řízení o zaplacení částky 15.278,- Kč s příslušenstvím se zastavuje.“ (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a soudním poplatku (výrok III.). V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 4. 7. 2014 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit 15 278 Kč s příslušenstvím. Dále uvedl, že při zkoumání podmínek řízení zjistil, že dne 28. 1. 2014 bylo vůči žalované zahájeno insolvenční řízení, které nebylo doposud skončeno. Dále citoval ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) a § 141a ins. zák. s tím, že „Insolvenční řízení vůči žalované bylo zahájeno předtím, než soudu došel návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v této věci, přičemž uplatněný nárok se týká majetkové podstaty a lze jej uplatnit přihláškou. Proto soud postupoval podle výše citovaných ustanovení a řízení zastavil.“2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že „Insolvence byla povolena 10. 3. 2014“, avšak žalovaná částka 15 278 Kč se týkala dluhů, které žalované vznikly až po tomto datu, nikoliv do data 10. 3. 2014, což bylo uvedeno v návrhu. Tyto pohledávky nebylo možno přihlásit k insolvenčnímu řízení. Ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) ins. zák. se na tento případ nevtahuje. Navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu a věc vrátil k novému projednání.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Dle § 109 odst. 1 písm. a) ins. zák. se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Dle § 141a ins. zák. po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c ins. zák.5. Řízení o žalobě podané věřitelem po zahájení insolvenčního řízení soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku, je-li předmětem žaloby pohledávka, kterou věřitel mohl přihlásit do insolvenčního řízení. V daném případě usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zveřejněným dne 10. 3. 2014 KSUL 45 INS 2050/2014-A-10 byl zjištěn úpadek dlužníka spojený s povolením oddlužení. Usnesení nabylo právní moci téhož dne. Jak vyplývá z žalobních líčení, žalovaná částka se týká období po tomto datu, dle žalobních líčení jde o období od 1. 4. 2014 do 31. 5. 2014. Žalovaná částka se tedy týkala nikoliv dluhů vzniklých do 10. 3. 2014, aby mohla být řádně přihlášena do insolvenčního řízení, ale po tomto datu. Shrnuto, nejednalo se o pohledávku, kterou mohl žalobce přihlásit do insolvenčního řízení. Tudíž nebyly ani splněny zákonné předpoklady pro zastavení předmětného řízení z důvodu shledaného soudem prvního stupně.6. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.7. Pro úplnost odvolací soud ještě upozorňuje na to, že dle právní věty rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016 sp. zn. 31 Cdo 4848/2014, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek „K projednání sporů o zaplacení příspěvků členů společenství vlastníků jednotek na správu domu a pozemku a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním jednotky je v prvním stupni i podle právní úpravy účinné do 30. 4. 2015 věcně příslušný okresní soud.“