9 Cmo 250/2023-517 — Vrchní soud v Praze

Předchozí průběh řízení1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň - město dne 3. 7. 2020 domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 1 316 812 Kč s příslušenstvím jako vypořádací podíl, který jí náleží poté, co byla z žalovaného družstva vyloučena rozhodnutím ze dne 16. 4. 2018. Žalobkyně byla na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 10. 12. 2007 členkou žalovaného s právem nájmu k družstevnímu bytu č. , Anonymizováno, v 5. podlaží domu na adrese , adresa, (dále jen „byt“). Na koupi družstevního bytu vynaložila 1 290 000 Kč. Její návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení byl zamítnut Krajským soudem v Plzni rozsudkem ze dne 8. 10. 2019, č. j. 49 Cm 13/2019-119. Vypořádací podíl byl podle stanov družstva splatný v jejím případě uplynutím 3 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo skončeno řízení o neplatnost jejího vyloučení. Právní moci nabyl označený rozsudek 30. 11. 2019, pročež lhůta k výplatě podílu uplynula dne 29. 2. 2020. Žalovaný v uvedené lhůtě vyplatil žalobkyni na vypořádacím podílu jen 138 188 Kč. Žalobkyně považovala vypořádací podíl v uvedené výši za nepoctivý ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 (dále jen „R 67/2019“ - jde o rozsudek uveřejněný pod uvedeným číslem ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobkyně si nechala určit obvyklou cenu bytu znaleckým posudkem Ing. Vlastimila Outlého, který dospěl k obvyklé ceně ve výši 1 830 000 Kč. Žalovaný v době podání žaloby inzeroval byt v dražbě za vyvolávací cenu 1 135 000 Kč. Žalobkyně s ohledem na všechny okolnosti požaduje vypořádací podíl v celkové výši 1 500 000 Kč a domáhá se doplatku ve výši žalované částky.2. Žalovaný ve svém vyjádření poukazoval na stanovy družstva, podle kterých se vypořádací podíl člena stanoví poměrem počtu let členství bývalého člena k počtu let členství všech členů, přičemž se započítávají i léta členství právních předchůdců bývalého člena. Tento poměr se potom násobí vlastním kapitálem družstva k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo, po odečtení rezervního fondu a kapitálových fondů k obytným budovám, pokud skončí členství člena, jemuž byl byt převeden do vlastnictví, nebydlícího člena nebo v souvislosti s uvolněním bytu, na jehož pořízení byl použit další členský vklad. Stanovy z roku 2014 nebyly napadeny žalobou, pročež jejich platnost nelze přezkoumávat. Stanovy ostatně respektují zákonnou úpravu. K R 67/2019 žalovaný uvedl, že projednávaná věc se v podstatných znacích neshoduje se situací řešenou uvedeným rozhodnutím, které se týkalo právní úpravy účinné před 1. 1. 2014, jednalo se o stavební bytové družstvo, výpočet vypořádacího podílu neměl podklad ve vlastním kapitálu družstva a členství žalobce nezaniklo sankčním vyloučením. Rozdíl mezi stavebními a lidovými bytovými družstvy spočíval podle žalovaného v tom, že členové lidových bytových družstev se finančně nepodíleli na pořízení družstevního bytu, který jim byl přidělen administrativně příslušným národním výborem, a měli svou majetkovou účast omezenu na základní členský vklad v minimální výši. Žalovaný poukázal i na to, že původní návrh novely zákona o obchodních korporacích reflektoval zásadu poctivosti vypořádacího podílu, avšak uvedené ustanovení bylo po projednání v ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny vypuštěno a novela č. 33/2020 Sb. ustanovení § 748 z. o. k. nezměnila. Žalobkyně tak podle žalovaného obdržela úplný vypořádací podíl, který jí po právu náleží.3. Usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. Ncp 647/2020-73, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“).4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, č. j. 41 Cm 109/2020-296, návrh zamítl. Po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně se stala členkou žalovaného a nájemkyní bytu převodem členských práv a povinností (dohodou ze dne 10. 12. 2007) za cenu 1 290 000 Kč. Pro neplacení nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu ji žalovaný vyloučil, a to dnem 30. 11. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti jejího vyloučení. Ze stanov družstva zjistil, že vypořádací podíl se vypočítává tak, jak uváděl žalovaný. Žalobkyni byl žalovaným vyplacen vypořádací podíl ve výši 138 188 Kč, vypočtený podle stanov. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě doplatku v žalované výši. Znalec Ing. Vlastimil Outlý určil obvyklou cenu bytu částkou 1 830 000 Kč ke dni 27. 5. 2020. Žalovaný nabídl uvolněný byt k přidělení za 1 135 000 Kč. Byt byl přidělen , právnická osoba, jako nebydlící člence družstva. Po právní stránce se soud prvního stupně ztotožnil s argumentací žalovaného, podle kterého odkaz žalobce na R 67/2019 není přiléhavý, neboť uvedené rozhodnutí se týkalo právní úpravy před 1. 1. 2014.5. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 7. 6. 2022, č. j. 6 Cmo 186/2021-342, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že pro projednávanou věc je rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, účinné v době vyloučení žalobkyně ze žalovaného družstva, tj. před novelou č. 163/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“). Citoval R 67/2019, v němž Nejvyšší soud v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dovodil, že „vypořádání mezi družstvem a členem družstva (jehož členství za trvání družstva zaniklo) má být poctivé tak, aby hodnota vypořádacího podílu (vycházející z účetnictví) odpovídala hodnotě majetku připadajícího na jeho členský vklad“, že „povaze bytového družstva a účasti v něm naopak odpovídá, aby při posuzování poctivosti (spravedlnosti) vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým členem bylo přihlédnuto ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva (v důsledku zániku jeho účasti) „přišel“, a že „výklad umožňující bytovému družstvu vyplatit členovi, jehož účast v družstvu zanikla, na vypořádací podíl částku představující zlomek skutečné (tržní) hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat, považuje Nejvyšší soud za nepřijatelný (vedoucí ke zjevně nespravedlivým důsledkům).“6. Odvolací soud doplnil, že k vypořádacímu podílu v bytovém družstvu podle zákona o obchodních korporacích se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019: „Oproti režimu obchodního zákoníku však obecná úprava vypořádacího podílu v zákoně o obchodních korporacích nebrání tomu, aby se členové (společníci) dohodli na odchylné úpravě vypořádacího podílu, a to i takové, jež povede k nižší než zákonem upravené výši vypořádacího podílu (srov. § 36 z. o. k.). Například ve společnosti s ručením omezeným je možné sjednat (se souhlasem dotčeného společníka) i nulovou výši vypořádacího podílu. Zákon o obchodních korporacích (na rozdíl od obchodního zákoníku) tudíž neomezuje společníky při sjednávání výše vypořádacího podílu a respektuje jejich smluvní volnost sjednat ji odchylně od zákona, a to i v neprospěch společníka, o jehož vypořádací podíl jde; zákonná úprava se prosadí pouze v případě, že společenská smlouva výši vypořádacího podílu neupravuje. Z řečeného se podává, že výklad právní úpravy vypořádacího podílu člena bytového družstva účinné od 1. 1. 2014 nelze založit na principu popsaném [shora]. Přesto se podle přesvědčení Nejvyššího soudu shora vyložené závěry (přijaté při výkladu § 233 obch. zák.) prosadí i nyní.“7. Nejvyšší soud vzal v usnesení sp. zn. 27 Cdo 2711/2019 „v potaz specifickou povahu bytového družstva. Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve) zajištění bytových potřeb svých členů (§ 221 odst. 2 obch. zák., § 727 odst. 1 z. o. k.). Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1603/2016, a s účinností od 1. 1. 2014 ustanovení § 731 odst. 1 z. o. k.), přičemž družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 230 obch. zák., § 736 z. o. k.). Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je - na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací - zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Obecně přitom jde o základní životní potřebu jednotlivce, jíž zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu (viz například zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu v občanském zákoníku, poskytující vyšší míru ochrany nájemci, či § 24 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn