9 Cmo 256/2023-45 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že „Návrh odvolatelky , Anonymizováno, na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 10.7.2023, č.j. 85 Cm 1808/2023-3, se zamítá.“ (výrok I.) a „Soud vyzývá odvolatelku, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání, který činí podle položky 4 bodu 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků 2 000 Kč, a to na účet soudu - č. účtu 3703-2928021/0710 u ČNB Praha, konst. symbol 1148, variab. symbol 8522180823.“ (výrok II.).2. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v odůvodnění usnesení uvedl, že rozhodl o zrušení obchodní korporace s likvidací, jelikož tato nemá usnášeníschopný statutární orgán. Soud jednal v řízení pouze s předmětnou společností (zastoupenou opatrovníkem) jako jediným účastníkem řízení, jakkoli je mu známa existence jediné společnice předmětné společnosti , Anonymizováno, . Jak soud uvedl v odůvodnění předmětného rozhodnutí, majetková účast na společnosti nezakládá bez dalšího účastenství v řízení ve statusové věci obchodní korporace. Proti tomuto usnesení podala jediná společnice dne 26. 9. 2023 odvolání, přičemž zároveň požádala o prominutí zmeškání lhůty. Dále soud citoval ustanovení § 58 o. s. ř. s tím, že s ohledem na svůj názor odvolatelka není účastnicí řízení, nepřísluší jí proto ani právo podat odvolání proti rozhodnutí. Nadto napadené rozhodnutí jí nebylo z téhož důvodu doručeno, tedy, i pokud by byla oprávněna k podání odvolání, lhůta k jeho podání jí nepočala běžet, natož nemohla uplynout. Z uvedených důvodů soud žádost o prominutí zmeškání lhůty zamítl, když odvolání nechápe jako opožděné, nýbrž jako podané neoprávněnou osobou.3. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně výroku I. podala jediná společnice společnosti , adresa, včasné odvolání. Jedinou stěžejní odvolací námitkou byla skutečnost, že soud prvního stupně procesně pochybil, když nerespektoval názor Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1995 sp. zn. IV. ÚS 230/95 a společnici v řízení o zrušení společnosti nepovažoval za účastníka tohoto řízení, proto jí nebylo ani doručováno. Žádost o prominutí zmeškání lhůty byla podána spolu s odvoláním proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2023. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení změnil a návrhu na prominutí zmeškání lhůty vyhověl.4. Vrchní soud v Praze coby soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Dle obsahu předloženého spisu soud prvního stupně usnesením ze dne 10. července 2023 č. j. 85 Cm 1808/2023-3 zahájil řízení o zrušení obchodní korporace , právnická osoba, . /dále též jen společnost“/ s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), ustanovil společnosti opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. - , adresa, , advokáta (výrok II.), zrušil společnost s likvidací (výrok III.) jejím likvidátorem jmenoval , právnická osoba, . (výrok IV.), uložil společnosti poplatkovou povinnost (výrok V.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že společnost nemá déle než 2 roky statutární orgán „schopný se usnášet“ a že v rozporu s donucujícím ustanovením zákona nemá v obchodním rejstříku zapsán statutární orgán a je tak dán důvod pro zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Dále soud prvního stupně „i se znalostí rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1995 sp. zn. IV. ÚS 230/95 dospěl k závěru, že společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze.“ a že zrušení společnosti “za stavu pasivity společníka, jak je tomu v projednávané věci, nemůže dle názoru soudu zasahovat do majetkové sféry společníků a ohrozit tak jejich práva…“ Závěru o tom, že společník společnosti s ručením omezeným není automaticky účastníkem řízení o zrušení společnosti dle soudu prvního stupně svědčí i to, že společník není ani účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 247/2016.6. Výše specifikované usnesení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (dále též jen „usnesení o zrušení společnosti“) doručoval soud prvního stupně toliko jen do datové schránky společnosti, opatrovníkovi a ustanovenému likvidátorovi. Na usnesení o zrušení společnosti je vyznačena doložka právní moci ke dni 22. 9. 2023.7. Proti usnesení o zrušení společnosti (vyjma výroku I.) podala dne 26. 9. 2023 jediná společnice společnosti - tehdy ještě nezletilá , adresa, , nar. , Anonymizováno, , prostřednictvím svého zákonného zástupce (otce , adresa, ), zast. advokátkou , tituly před jménem, , odvolání a zároveň žádost o prominutí zmeškání lhůty. Brojila proti tomu, že jí nebylo doručováno usnesení o zrušení společnosti, které soud doručoval do datové schránky společnosti, kam však nezletilá jediná společnice, jež zdědila podíl po své zesnulé matce, neměla přístup, protože nemá právo za společnost jednat. Dle odvolatelky měl soud tedy výzvu k podání návrhu na zápis nového statutárního zástupce a i usnesení o zrušení společnosti doručovat poštou jak nezletilé společnici, tak jejímu zákonnému zástupci. Tím že to soud neučinil, došlo k poškození práv účastníka řízení, v tomto případě dokonce nezletiletého dítěte, které nabylo obchodní podíl po v dědictví po matce. Matka byla jedinou společnicí a jednatelkou společnosti, zemřela 10. 4. 2022, z rejstříku byla vymazána dne 7. 11. 2023, takže není pravdou závěr soudu, že společnost neměla statutární orgán déle než 2 roky. Brojila proti tomu, že soud přes znalost nálezu Ústavního soudu nijak nezletilou společnici či jejího zákonného zástupce nekontaktoval, čímž procesně pochybil. Dále uvedla, že společnost řádně funguje, prostřednictvím účetní podává řádně daňová přiznání, vlastní nemovitosti - byt s garáží v Peci pod Sněžkou.8. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil a prominul zmeškání lhůty k podání odvolání.9. Následně, jak již uvedeno výše, soud prvního stupně zamítl návrh na prominutí zmeškání lhůty a proti tomuto usnesení se jediná společnice , adresa, odvolala.10. Dle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že předpokladem pro prominutí zmeškání lhůty je: - zmeškání úkonu účastníkem, k němuž je subjektivně legitimován, - důvod zmeškání je omluvitelný, - návrh na prominutí zmeškání lhůty byl podán do 15 dnů po odpadnutí překážky a konečně, že s návrhem na zmeškání lhůty byl spojen též zmeškaný úkon.11. V dané věci je pro posouzení otázky, zda , adresa, vůbec zmeškala nějakou lhůtu k podání odvolání, stěžejní vyřešení otázky, kdo je účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným a potažmo posouzení, zda soud prvního stupně jednal se všemi osobami, jež mají být účastníky tohoto řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Ostatně ani soud prvního stupně neuvedl v rámci svého odůvodnění žádné rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu (vztahující se k rekodifikované právní úpravě), které by jeho závěr o neúčastenství společníků v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací mělo dovozovat. Především odvolacímu soudu není vůbec zřejmé, na základě jakých myšlenkových pochodů a úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že samo zrušení společnosti nemůže zasahovat do majetkové sféry společníků a ohrozit tak jejich práva. Je tomu totiž právě naopak. Je-li společnost s ručením omezeným zrušena s likvidací rozhodnutím soudu z tzv. sankčních důvodů, jedná se o „první“ a přitom nezvratný krok vedoucí k úplnému zániku společnosti a tím pádem v podstatě i k definitivnímu zániku společnických práv a povinností, ne