9 Cmo 275/2023-0 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Řízení ve věci návrhu na zápis změny pobočného spolku „, Jméno advokáta B, “ do spolkového rejstříku, který došel Městskému soudu v Praze dne 18.8.2023 pod č.j. Fj 312707/2023, se na základě zpětvzetí návrhu dne 15.9.2023 zastavuje.“ (výrok I.), „Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.8.2023 č.j. L 44652/RD 112/MSPH, Fj 312707/2023/MSPH se zrušuje.“(výrok II.), „Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“(výrok III.) /dále též jen „usnesení o zastavení řízení II“/. V rámci odůvodnění usnesení soud prvního stupně (dále též jen „soud či rejstříkový soud“) toliko konstatoval, že navrhovatel se svým návrhem domáhal změny zápisu u pobočného spolku „, Jméno advokáta B, “ a že soud řízení zastavil pro překážku zahájeného řízení, která je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Dále soud konstatoval, že ve lhůtě určené pro odvolání vzal navrhovatel svůj návrh zpět a s odkazem na ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. připustil zpětvzetí návrhu a v celém rozsahu řízení zastavil a zrušil usnesení o zastavení řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 23 z. ř. s.Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. V odvolání namítl, že nesouhlasí s unesením Městského soudu v Praze z důvodů, které následně obsáhle popisoval a navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil, určil, že účastník je pobočným spolkem a nedílnou součástí navrhovatele a návrh na změnu zápisu účastníka ve spolkovém rejstříku zamítl.Vrchní soud v Praze coby odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.Předně odvolací soud zdůrazňuje, že předmětné řízení (o zápisu změn do spolkového rejstříku u účastníka stran zápisu dovětku „v likvidaci“ v jeho názvu, zápisu likvidátora a údaje o tom, že účastník byl zrušen rozhodnutím zakladatele s likvidací) bylo zastaveno /výrok I./ a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů tohoto řízení tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení /výrok II./- viz usnesení rejstříkového soudu ze dne 31. srpna 2023 č. j. L 77652/RD112/MSPH, Fj 312707/2023/MSPH (dle odůvodnění soudu prvního stupně pro překážku zahájeného řízení) (dále též jen „usnesení o zastavení řízení I“ či „usnesení RD112“), přičemž proti usnesení RD112 účastník odvolání nepodal. Odvolacímu soudu proto nepříslušní přezkoumávat správnost usnesení, jež účastník odvoláním nenapadnul.Ke zpětvzetí návrhu došlo po vydání usnesení o zastavení řízení I - v rámci běhu odvolací lhůty (proti usnesení o zastavení řízení I).Z odvoláním napadeného usnesení vyplývá, že soud tímto usnesením „odklidil“ usnesení o zastavení řízení I (tj. zrušil jej, včetně náhradově nákladového výroku) a namísto něj opětovně rozhodl o zastavení stejného řízení a ve zcela stejném rozsahu (tentokrát pro zpětvzetí návrhu) a zcela stejně rozhodl i náhradě nákladů řízení.Z povahy odvolání jako opravného prostředku vyplývá, že ho může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, čímž mu byla takovým soudním rozhodnutím způsobena určitá újma, kterou lze odstranit právě zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. V daném případě je vůbec vyloučeno uvažovat o tom, zda navrhovateli bylo či nebylo vyhověno, když sám účastník (odvolatel) se žádného zápisu změn u své osoby nedomáhal, jinak řečeno žádný návrh na zápis změn do spolkového rejstříku nepodal. Tím, že ve věci nebylo meritorně rozhodnuto, nemohla účastníkovi z tohoto pohledu vzniknout žádná újma. Odvoláním napadeným usnesením však nemohla odvolateli vzniknout újma, kterou by bylo možné odstranit zrušením napadeného usnesení, jak požadoval odvolatel, neboť kdyby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení o zastavení řízení II, zůstalo by v platnosti usnesení o zastavení řízení I. To znamená, že i kdyby bylo odklizeno odvoláním napadené usnesení (tj. usnesení o zastavení řízení II), zůstalo by řízení zastaveno v důsledku původního usnesení o zastavení řízení (tj. usnesení o zastavení řízení I), jež odvoláním napadeno nebylo. Odvolatel proto není osobou subjektivně legitimovanou k podání odvolání.Za této procesní situace odvolacímu soudu nezbylo, než postupovat podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání odmítnout jako podané někým, kdo k němu nebyl subjektivně legitimován (tedy oprávněn).