9 Cmo 61/2024-97 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 875 000 Kč od 3. 5. 2022 do 16. 5. 2022 z částky 375 000 Kč od 17. 5. 2022 do 1. 6. 2022 z částky 1 350 000 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.“ (výrok I.), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 152 200 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.“ (výrok II.).2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uzavřel, že „Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, jak plyne z protokolu o jednání. Žalobce se k jednání zúčastnil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Jelikož důvodnost uplatněného nároku po hmotně-právní stránce vyplývá z žalobního návrhu a tvrzení žalobce obsažená v žalobě se za uvedeného procesního stavu považují za nesporná, soud dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.“3. V rámci podání ze dne 26. 5. 2023 (doručeného soudu téhož dne) žalovaná pod bodem II. tohoto podání uvedla, že je přesvědčena, že zmeškala první jednání ve věci z omluvitelných důvodů, když soudu před jednáním poslala odůvodněnou omluvu a jednání se skutečně nemohla zúčastnit, a proto podle § 153b odst. 4 o. s. ř. navrhla, aby Městský soud v Praze usnesením zrušil rozsudek pro zmeškání a nařídil jednání ve věci. Dále žalovaná - v rámci stejného podání, uvedla, že zároveň podává proti rozsudku do všech jeho výroků odvolání a navrhla, aby odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že předloží soudu podrobné odůvodnění svého odvolání v dodatečně poskytnuté lhůtě v případě, že rozsudek nebude usnesením zrušen.4. Usnesením ze dne 4. června 2024 č. j. 68 Cm 3/2022-90 soud prvního stupně návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítl. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 7. 2024 (žalovaná proti němu nepodala odvolání).5. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně postupoval správně, když seznal podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovaný - evropská společnost, se k soudu nedostavila bez omluvy odůvodňující nemožnost dostavit se k soudu pro oba členy představenstva společnosti. Jak je patrné ze zápisu v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddílu H, vložky číslo 2099, byl a dosud je jako člen představenstva zapsán (ode dne 11. 3. 2022 dosud) se vznikem funkce 11. 3. 2022 nejenom , Anonymizováno, , jenž se z jednání soudu omluvil pro nutnost zdravotního ošetření, ale byla resp. dosud je jako členka představenstva zapsána též , tituly před jménem, - zapsáno do obchodního rejstříku dne 20. 5. 2022 se dnem vzniku členství 11. 3. 2022. Přitom dle tohoto zápisu má představenstvo dva členy představenstva a za společnost jedná každý člen představenstva samostatně. Představenstvo nemá zapsaného předsedu představenstva. Dle stanov předmětné evropské společnosti, jež byly shodně jako shora jmenovaný výpis z obchodního rejstříku též provedeny k důkazu, je představenstvo statutárním orgánem předmětné společnosti a má „jednoho, nejvíce tři členy, počet členů stanoví valná hromada“ /viz čl. 17 Stanov/. Lze tak uzavřít, že ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byl před soudem oprávněn jednat kterýkoli člen představenstva /nemajícího předsedu/, pročež nebyla omluvitelným důvodem ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. omluva toliko jediného člena představenstva. Doložená zdravotní indispozice jen jednoho ze dvou členů představenstva, oprávněných k samostatnému jednání i ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř., nečiní nemožným jednání za evropskou společnost druhého člena představenstva - , tituly před jménem, . Ta se nijak neomluvila. V ostatním je odvolací soud zajedno s důvody, jež shledal pro vydání rozsudku pro zmeškání soud prvního stupně.7. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.8. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému žalobci. Žalovaná je tudíž povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 16 940 Kč, jež sestává z odměny advokáta za 1 úkon právní služby a to účast na jednání konaném před odvolacím soudem dne 24. 9. 2024, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 13 700 Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). Celkem se tedy jedná o částku ve výši 14 000 Kč a k tomu je třeba přičíst ještě náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 2 940 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), dohromady jde tedy o částku 16 940 Kč, jež je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta coby zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).