9 Cmo 99/2024-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Odvolání obchodní korporace , právnická osoba, , IČ , IČO, , ze dne 14. 12. 2023 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2023, č.j. 70 Cm 1345/2023-3, se odmítá.“ (výrok I.), „Po právní moci tohoto usnesení bude obchodní korporaci vrácen zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč, a to prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze.“ (výrok II.).2. V odůvodnění soud uvedl, že usnesením ze dne 15. listopadu 2023, č. j. 70 Cm 1345/2023-3 soud výrokem I. zahájil řízení o zrušení obchodní korporace , právnická osoba, , IČ , IČO, , výrokem II. rozhodl o zrušení obchodní korporace , právnická osoba, a nařízení její likvidace. Výrokem III. byl likvidátorem této obchodní korporace jmenován , tituly před jménem, , nar. , Anonymizováno, , sídlem , adresa, . Výrokem IV. bylo rozhodnuto o povinnosti obchodní korporace zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a výrokem V. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Usnesení bylo obchodní korporaci , právnická osoba, doručeno do datové schránky dne 25. 11. 2023, a jmenovanému likvidátorovi bylo do datové schránky doručeno dne 22. 11. 2023. Obchodní korporace , právnická osoba, , proti tomuto usnesení podala odvolání Městskému soudu v Praze odeslané do datové schránky dne 14. 12. 2023, jež bylo doručeno téhož dne. Poslední den k podání odvolání bylo pondělí 11. prosince 2023. Dále soud citoval ustanovení § 204 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a § 208 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že napadané rozhodnutí bylo obchodní korporaci doručeno 25. 11. 2023 (vyzvednutím), avšak odvolání obchodní korporace bylo podáno po lhůtě pro odvolání stanovené zákonem (15 dnů). Proto soud odvolání obchodní korporace jako opožděné dle ust. § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítl.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala obchodní korporace včasné odvolání. Má za to, že „odmítnutí o čtyři dny opožděného odvolání je příliš formalistickým uchopením zákonné úpravy a vůbec nebylo přihlíženo k souvisejícím okolnostem.“ Uvedla, že se do její datové schránky přihlašuje pověření osoba, která datovou schránku otevřela dne 1. 12. 2023 a s tímto dnem obchodní korporace počítala jako se dnem, od něhož běží 15denní lhůta pro podání odvolání, kdy odvolání ze dne 14. 12. 2023 bylo v této lhůtě. Dle odvolatelky se však do datové schránky obchodní korporace musel přihlásit ještě někdo jiný, zřejmě účetní, který nikoho neinformoval o doručení k datu 25. 11. 2023. Dále odvolatelka uvedla, že obchodní korporace má již nové sídlo, tudíž důvody pro vedení řízení samého zanikly.4. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a řízení zastavil.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Dle § 204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.7. Dle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.8. Dle § 45 o. s. ř. „Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu.“ (odst. 1), „Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky...“ (odst. 2)9. Dle § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a automatické konverzi dokumentů, „Dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.“ (odst. 3), „Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.“ (odst. 3).10. Dle § 8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb. „K přístupu do datové schránky je dále oprávněna pověřená osoba, kterou je u datové schránky právnické osoby fyzická osoba pověřená statutárním orgánem právnické osoby, pro niž byla datová schránka zřízena, a to v rozsahu jím stanoveném.“11. Odvolací soud zdůrazňuje, že je zcela na odpovědnosti a vůli oprávněné osoby, které byla datová schránka zřízena, aby při nastavení pověření ve smyslu § 8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb. vzala plně v úvahu důsledky, jež s sebou pro ni nese postup pověřené osoby. Ve smyslu § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. totiž přihlášením prostřednictvím systémového certifikátu do datové schránky příslušné právnické osoby je písemnost řádně doručena adresátu (držiteli datové schránky). Je zcela na právnické osobě, komu umožní činit úkony za držitele datové schránky. Ke shodným závěrům jako odvolací soud ostatně dospěla i judikatura Nejvyššího soudu.12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. dubna 2019 sp. zn. 23 Cdo 641/2019 k předmětné problematice uvedl následující: „Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dospěl k závěru, že z obsahu dovolání vyplývá, že žalobkyně vymezila přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. námitkou, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury při posouzení otázky platného doručování do datové schránky za situace, kdy se do datové schránky přihlásí osoba odlišná od statutárního orgánu právnické osoby. Odkázala sice pouze na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 79/17, řešící tuto otázku ve vztahu doručení platebního rozkazu do DS, ale dovolatelce lze přisvědčit, že odvolací soud se odchýlil při řešení uvedené otázky nejen od citovaného usnesení Ústavního soudu, ale i od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 93/2012 - veřejnosti dostupného na www.nsoud.cz, v němž Nejvyšší soud učinil závěr, že soud při doručování právnické osobě, která má povinně zřízenou datovou schránku, nezjišťuje, kdo je jejím statutárním orgánem (a již vůbec ne další skutečnosti vztahující se k jeho osobě), neboť doručuje právnické osobě, nikoliv jejímu statutárnímu orgánu, který je jen osobou oprávněnou k přístupu do datové schránky, a že k přístupu do datové schránky může být oprávněna i statutárním orgánem právnické osoby pověřená fyzická osoba [§ 8 odst. 6 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, platném v rozhodném znění (dále jen „z. č. 300/2008 Sb.“)]. Ve sjednocujícím stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 1/2017, v bodu 52, byl Nejvyšším soudem přijat závěr, že je na osobách uvedených v § 8 odst. 1 až 4 z. č. 300/2008 Sb., komu umožní činit úkony za danou osobu (tj. za držitele datové schránky) tím, že z nich udělením pověření učiní osoby pověřené ve smyslu § 8 odst. 6 z. č. 300/2008 Sb., a že je na oprávněné osobě, které byla zřízena datová schránka, aby při nastavení tohoto pověření vzala v úvahu důsledky, jež s sebou pro ni nese (vzhledem k „fikci podpisu“) postup pověřené osoby. V bodu 68 uvedeného stanoviska Nejvyšší soud přijal závěr, že přihlášením prostřednictvím systémového certifikátu do datové schránky byla písemnost řádně doručena adresátu (držiteli datové schránky). Z uvedené judikatury tedy vyplývá, že bylo na žalované, komu umožní činit úkony za držitele DS. Jestliže se tedy do DS přihlásila prostřednictvím systémového certifikátu osoba, jíž žalovaná, jako držitelka DS, umožnila se do DS přihlásit, byl platební rozkaz žalované řádně doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásila osoba, která měla s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (viz § 17 odst. 3 z. č. 300/2008 Sb.) - srov. bod 67 cit. stanoviska Nejvyššího soudu. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud se od závěrů ustálené judikatury při řešení otázky doručování do DS odchýlil, jestliže dovodil, že předmětný elektronický platební rozkaz nebyl žalované doručen do vlastních rukou, vzal-li v úvahu pouze skutečnost, že v době doručování elektronického platebního rozkazu nebyl jednatel žalované, jako její statutární zástupce, již osobou oprávněnou k přístupu do DS žalované, ale nepřihlédl již ke skutečnosti, že žalovaná umožnila, že se do DS prostřednictvím systémového certifikátu v rozhodné době přihlásila osoba, která od žalované získala přihlašovací údaje do její DS a stala se tak osobou oprávněnou ve smyslu § 17 odst. 3 z. č. 300/2008 Sb. Bylo na žalované, aby zvážila důsledky skutečnosti, že jiné osobě umožní, resp. tuto osobu pověří, aby používala přihlašovací údaje do její DS.“13. Dle obsahu předloženého soudního spisu soud prvního stupně usnesením ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 70 Cm 1345/2023-3 rozhodl o zrušení předmětné obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (dále též jen „usnesení o zrušení společnosti“). Na „Potvrzení o dodání a doručení do datové sc