12 Cmo 10/2025-20 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením odmítl námitky žalované 1) proti jím vydanému směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 7. 11. 2024, č. j. 13 Cm 107/2024-11 a dále rozhodl, že žalobkyně a žalovaná 1) vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů námitkového řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že shora označeným platebním rozkazem bylo vyhověno návrhu žalobkyně, která se domáhala zaplacení směnečné pohledávky ve výši 237 255 Kč s postižními právy. Směnečný platební rozkaz napadla žalovaná 1) včasnými námitkami, v nichž uvedla, že se žalobkyní uzavřela dohodu ohledně uhrazení dluhu ve formě splátkového kalendáře, a proto navrhuje, aby byl směnečný platební rozkaz zrušen. S odkazem na právní úpravu obsaženou v ust. § 175 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. soud vyložil, že pouze včasné námitky, které obsahují řádné odůvodnění, odkládají v jimi vymezeném rozsahu právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Skutkovými tvrzeními uvedenými v námitkách vymezuje žalovaný předmět námitkového řízení, tedy skutkový stav, který bude předmětem dokazování. Ten musí být proto vylíčen dostatečně konkrétně a přesně tak, aby soud mohl případně i bez účasti sporných stran při splnění zákonných podmínek věc posoudit a o důvodnosti námitek rozhodnout. V daném případě žalovaná 1) ve svých námitkách nenamítala nic proti směnce či dluhu, když pouze sdělila, že strany dospěly k dohodě o plnění směnečné pohledávky formou splátek. Takto formulované námitky nelze považovat za odůvodněné ve smyslu ust. § 175 odst. 1 o. s. ř. Soud proto postupoval podle ust. § 175 odst. 3 o. s. ř. a námitky odmítl. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni žádné náklady nevznikly. Závěrem soud prvního stupně zdůraznil, že ačkoliv byly námitky žalované 1) odmítnuty, nic nebrání účastníkům řízení, aby spolu uzavřeli dohodu o splátkovém kalendáři či dohodu obdobnou. Tuto záležitost pouze není možné řešit v rámci námitkového řízení, když žalovaná 1) své námitky nikterak neodůvodnila a nenamítala v nich ničeho proti směnce či dluhu.2. Žalovaná 1) podala proti usnesení včasné odvolání, v němž uvedla, že řádně a ve stanovené lhůtě podala odůvodněné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, a proto navrhuje, aby soud nařídil k jejich projednání jednání. Ač v námitkách nenamíta nic konkrétního proti směnce a její úhrada může být i dle soudu předmětem dohody obou stran, je přesvědčena, že minimálně další příslušenství nad rámec směnečného penízu je předmětem rozporu s nárokem žalobce a má tak odůvodněné připomínky proti celkové výši dluhu. Navrhla proto, aby soud, pokud mu není umožněno směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušit, alespoň nařídil námitkové řízení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 a násl. o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.4. Z obsahu spisu zjistil, že směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 11. 2024, č. j. 13 Cm 107/202411 uložil soud prvního stupně žalovaným 1) a 2), aby do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí zaplatily žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 237 255 Kč se 6% úrokem p. a. od 27. 8. 2024 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 790,85 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 11 903 Kč, nebo aby podaly ve stejné lhůtě námitky, které musí být odůvodněny a v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítají. Žalované byly rovněž poučeny o tom, že pozdě podané námitky, námitky neobsahující odůvodnění nebo námitky podané tím, kdo k nim není oprávněn, soud odmítne. Směnečný platební rozkaz byl doručen do vlastních rukou žalované 1) dne 11. 11. 2024. Dne 26. 11. 2024 bylo soudu prvního stupně doručeno podání žalované 1), označené jako „Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu“, jehož obsahem bylo sdělení, že došlo k uzavření vzájemné dohody mezi žalovanou a žalobkyní ohledně uhrazení dluhu, a to tak, že celková směnečná suma spolu s výše zmíněným úrokem bude uhrazena žalovanou v plné výši, a to ve formě splátkového kalendáře. Žalovaná začne hradit žalobci od prosince roku 2024 s měsíční frekvencí formou splátkového kalendáře dohodnutou částku až do úplného umoření dluhu. Konkrétní podoba splátkového kalendáře je v současné chvíli předmětem dohody mezi žalovanou a žalobcem, nicméně žalobce dle vzájemné dohody výše uvedené obratem na výzvu soudu potvrdí. Závěrem žalovaná 1) navrhla, aby soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušil.5. K otázce povahy a účelu řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se Nejvyšší soud v obecné rovině vyslovil již v rozsudku ze dne 26. července 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006, uveřejněném pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém uzavřel, že na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu. V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedené závěry vysvětlil, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.6. V usnesení ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5737/2017 Nejvyšší soud přijal závěr, že v případě námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu platí, že žalovaný musí v námitkách vylíčit rozhodující skutečnosti, tedy uvést takové údaje, které jsou zcela nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud (v námitkovém řízení) rozhodnout. Tím bude také jednoznačně (nezaměnitelným způsobem) vymezen skutek (skutky), na jejichž základě žalovaný staví svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu.7. Z výše citovaných judikatorních závěrů je zřejmé, že předmět řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu podle ustanovení § 175 o. s. ř. je vymezen obsahem včas podaných námitek. V poměrech posuzované věci žalovaná 1) ve svých námitkách pouze oznámila uzavření dohody se žalobkyní o zaplacení směnečné sumy a směnečného úroku ve splátkách; proti existenci ani výši svého směnečného závazku, jehož se dohoda týkala, tedy nic nenamítala a nijak se proti němu nebránila. Její námitky tak neobsahují žádné důvody, které by zpochybňovaly správnost vydaného směnečného platebního rozkazu a mohly být předmětem dalšího (námitkového) řízení podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř.8. Ohledně tvrzení odvolatelky, že „minimálně další příslušenství nad rámec směnečného penízu je předmětem rozporu s nárokem žalobce a má tak odůvodněné připomínky proti celkové výši dluhu“ je nutno uvést, že tato obrana je jednak neurčitá, neboť neuvádí konkrétní rozsah, jehož se tato výhrada týká, jednak byla poprvé uplatněna až v odvolacím řízení, tedy po uplynutí zákonné koncentrační lhůty, stanovené § 175 odst. 1 o. s. ř., v důsledku čehož k ní již nelze přihlížet.9. Z důvodů, které jsou výše uvedeny, odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná, žádné náklady nevznikly.