12 Cmo 197/2024-81 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně zamítl žádost žalovaného o osvobození od soudního poplatku. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhá proti žalovanému zaplacení směnečné sumy ve výši 267 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Podáním ze dne 8. 9. 2024 navrhl žalovaný přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 9. 2024, č. j. 79 Cm 9/2024-45 byl proto vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč za tento návrh. Podáním ze dne 2. 10. 2024 žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků z toho důvodu, že Krajský soud v Praze ovládají „vrazi v talárech“, kteří falšují spisové materiály a likvidují celé rodiny, a Vrchní soud v Praze vše ze známosti zastřešuje. K výzvě soudu prvního stupně předložil žalovaný vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“), podle něhož žije ve společné domácnosti s manželkou, která je státním zaměstnancem; její průměrnou čistou mzdu neuvedl. Žalovaný je zaměstnán u německého zaměstnavatele , Anonymizováno, na pozici řidiče, průměrný čistý měsíční výdělek činí 3 100 Kč, razítko a podpis zaměstnavatele nedoložil s tím, že se jedná o zahraničního zaměstnavatele. Dále uvedl příjmy z kapitálového majetku za poslední zdaňovací období ve výši 37 000 Kč a číslo bankovního účtu, není však zřejmé, zda disponuje částkou 753 000 Kč nebo -753 000 Kč, neboť výpisy z účtu nepřiložil. Ohledně dluhů a půjček odkázal na insolvenční řízení pod sp. zn. KSPH 71 INS 14260/2017. Mezi výdaji uvedl daně ve výši 1 600 Kč ročně, sociální pojištění 5 200 Kč, zdravotní pojištění 3 800 Kč, místní poplatky 7 000 Kč, nájemné a služby ve výši 32 000 Kč ročně, ničeho dalšího nedoložil. Soud prvního stupně s poukazem na podmínky poplatkové moderace plynoucí z ust. § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“); uzavřel, že žalovaný své majetkové poměry přes výzvu soudu prostřednictvím vyplněného Prohlášení nedoložil zcela a celkové okolnosti, které vypovídají o jeho poměrech, nelze proto zhodnotit. Nedoložil žádné okolnosti, které by osvědčovaly poměry odůvodňující osvobození od soudního poplatku. Žalovaný nedostatečně vyplnil předložené Prohlášení, uváděná výše čistého měsíčního výdělku se jeví absurdní. Žalovaný ani nedoložil výpisy z bankovních účtů; z Prohlášení tak není zřejmé, zda disponuje částkou 753 000 Kč nebo zda se jedná o záporný zůstatek. Soud zdůraznil, že není povinen namísto žalovaného sám vyhledávat skutečnosti odůvodňující osvobození od soudního poplatku. Uzavřel, že žalovaný své majetkové poměry řádně neosvědčil, a proto jeho žádost o osvobození od soudních poplatků (a to i s ohledem na výši poplatku za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, která činí 1 000 Kč) zamítl.2. Proti usnesení podal žalovaný včasné odvolání, v němž uvedl, že podal žádost o delegaci k jinému soudu z obav o život. Krajský soud v Praze na základě objednávky vraždy žalovaného a jeho rodiny zfalšoval spisové materiály KSPH 71 INS 14260/2017 a KSPH 71 INS 14313/2017, levně prodal nemovitost jeho rodiny, zatajil listinný důkaz o podvodu navrhovatele konkurzu, tyto listiny protiprávně vložil do jiného spisu a žalovanému sdělil, že údajně podal opravný prostředek opožděně. Veškeré důkazy jsou k dispozici v uvedených spisech. Při opravných prostředcích zkorumpovaní soudci takové důkazy neřešili a uvedené podvody se smrtí zakryli rozhodnutími 1 VSPH 1484/2019 a 3 VSPH 897/2024. Dále uvedl, že soudkyně Okresního soudu v Berouně v řízení č. j. 6 EXE 3/2023 protiprávně rozdělila jeho dlouholeté manželství. Krajský soud v Praze je dle žalovaného sídlem mafie, veškeré důkazy jsou v uvedených spisech, a Vrchní soud v Praze by měl přestat zakrývat zločiny proti lidskosti. Žalovaný nesouhlasil s tím, aby o směnečné žalobě opět rozhodoval Krajský soud v Praze, proto požádal o delegaci k jinému soudu. Následně byl „v zachování zbytku života“ soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku. Žalovaný se domnívá, že by měl být zproštěn alespoň placení soudního poplatku, když už mu soud podvodem zkonfiskoval jeho nemovitost a dohnal jeho rodinu na konec života. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a nařídil, že žalovaný je zproštěn hrazení soudního poplatku, protože jeho život byl už soudními podvody zmařen, za což nelze ještě vybírat soudní poplatky.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Pokud jde o úspěšnost obrany žalovaného proti žalobě (která je v daném případě založena na tvrzení, že žalobcem předložená směnka je padělek), nelze ji v daném stadiu řízení předjímat, a tedy ji nelze ani vyloučit. Pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti lze tedy považovat tento předpoklad za splněný.6. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci soud prvního stupně pečlivě zkoumal osobní, příjmové a majetkové poměry žalovaného a závěru, k němuž po jejich vyhodnocení dospěl, nelze vytknout nesprávnost. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ale i v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný v posuzované věci nesplnil, když v údaje uvedené v Prohlášení o výši svých příjmů a výdajů přes poučení, které mu v tomto směru bylo poskytnuto, ničím nedoložil. Neuvedl dále ani výši příjmu své manželky, žijící s ním ve společné domácnosti, přestože i její poměry ovlivňují závěr, zda žadatel je či není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 2564/15 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015). Žalovaný konečně nevyhověl ani výzvě soudu prvního stupně k předložení výpisů z bankovních účtů, které jsou pro něho vedeny. Se soudem prvního stupně je tak třeba souhlasit v tom, že odvolatel nesplnil svou povinnost prokázat, že jeho příjmové, majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, v důsledku čehož nebylo možné jeho žádosti vyhovět.7. S ohledem na to, že usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.), nebylo možné zabývat se výhradami odvolatele, které jsou shora uvedeny.8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.9. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 o. s. ř.).