12 Cmo 38/2025-79 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2024 (správně 11. 7. 2024, pozn. odvolacího soudu), č. j. 53 Cm 104/2023-53. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že uvedený rozsudek byl žalované 2) doručován na adresu jejího trvalého pobytu podle ust. § 49 o. s. ř. Dne 18. 7. 2024 zanechal doručující orgán žalované 2) výzvu k vyzvednutí písemnosti, neboť adresát nebyl zastižen. Jelikož si žalovaná ve lhůtě deseti dnů od zanechání výzvy písemnost nevyzvedla, považuje se za doručenou poslední den této lhůty, tj. dnem 29. 7. 2024. Odvolání žalované 2) proti rozsudku bylo soudu doručeno dne 9. 12. 2024 a obsahovalo také žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, neboť žalovaná 2) byla v době od 10. 7. 2024 do 9. 8. 2024 „hospitalizována mimo území ČR ze zdravotních důvodů.“ S poukazem na přepoklady prominutí zmeškání lhůty, upravené ustanovením § 58 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně uvedl, že žalovaná se podrobila vyšetření (léčbě) v , Anonymizováno, v období od 10. 7. 2024 do 9. 8. 2024. Překážka tak dle názoru soudu odpadla nejpozději dne 9. 8. 2024, kdy byla hospitalizace ukončena. Od tohoto dne začala žalované 2) běžet patnáctidenní lhůta k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty. Jelikož byl tento návrh podán až dne 9. 12. 2024, jde o návrh opožděný a tedy mu nebylo možné vyhovět.2. Žalovaná 2) podala poti usnesení včasné odvolání a navrhla jeho zrušení, případně změnu tak, aby bylo jejímu návrhu vyhověno. Uvedla, že proti rozsudku ze dne 11. 7. 2024, č. j. 53 Cm 104/2023-53, který obdržela dne 25. 11. 2024, podala odvolání, v němž navrhla, aby řízení vůči ní bylo zastaveno. Současně požádala, aby jí v případě, že odvolání bylo podle stanoviska soudu podáno opožděně, bylo prominuto zmeškání odvolací lhůty, neboť v době od 10. 7. 2024 do 8. 8. 2024 byla ze zdravotních důvodů mimo území ČR. Rozhodnutí Městského soudu v Praze převzala dne 25. 11. 2024, kdy jí bylo vhozeno do schránky s exekučním příkazem. Do té doby o existenci rozsudku nevěděla, nebyla schopna se s ním seznámit. Jakmile rozsudek obdržela, ve lhůtě k odvolání toto odvolání podala. V době od 10. 7. 2024 do 8. 8. 2024 byla ze zdravotních důvodů mimo území ČR, což také doložila. O existenci rozhodnutí nevěděla a z toho důvodu ani neměla důvod a možnost odvolání podat.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2024, č. j. 53 Cm 104/2023-53 byl žalované 2) doručen na adresu místa jejího pobytu dle § 46b písm. a) o. s. ř. dne 29. 7. 2024 postupem podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř., tedy marným uplynutím posledního dne desetidenní úložní doby, jak správně uvedl soud prvního stupně. Odvolací soud přitom vyšel z údajů na vrácené doručence, která v daném případě obsahuje všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 50g odst. 1 a 2 o. s. ř. a je tedy veřejnou listinou (§ 50f odst. 3 o. s. ř.). Lhůta k podání odvolání stanovená § 204 odst. 1 o. s. ř. tedy začala běžet dne 30. 7. 2024 a skončila dne 13. 8. 2024. Odvolání spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty bylo podáno u soudu dne 9. 12. 2024.5. Podle ust. 58 odst. 1 o.s.ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.6. Prominutí zmeškání lhůty dle ust. § 58 o.s.ř. je mimořádný institut, sloužící k odstranění nepříznivých procesních následků uplynutí zákonné lhůty, zmešká-li účastník úkon, který mu přísluší, z omluvitelného důvodu. Za takový důvod je třeba považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou; příčina toho, proč účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 30/2015, nebo ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016). Současně je nutno mít na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. 26 Cdo 1650/2015). Podstatné je, že omluvitelné důvody zmeškání zde byly v době, kdy lhůta měla skončit (účastníku nelze přičítat k tíži, že plánoval učinit zmeškaný úkon až posledního dne lhůty). K uvedené interpretaci je možné zcela odkázat i na závěry odborné literatury (Drápal, L., Bureš., J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, str. 403 – 404).7. Obsahem spisu osvědčená dočasná nepřítomnost žalované 2) v České republice z důvodu léčby v zahraničí, trvající od 10. 7. 2024 do 9. 8. 2024, by mohla být za podmínek shora uvedených (tj. zejména za předpokladu, že tato situace byla důsledkem akutního zhoršení zdravotního stavu a nemohla být žalovanou 2/ předvídána), považována za omluvitelný důvod zmeškání lhůty k podání odvolání. Se soudem prvního stupně je však nutno souhlasit v tom, že pokud tato překážka odpadla dne 9. 8. 2024, jak vyplývá z připojeného potvrzení, nelze žádost o prominutí zmeškání lhůty, podanou dne 9. 12. 2024, považovat za včasnou, neboť byla podána po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené § 58 odst. 1 o. s. ř. Současně je třeba dodat, že žádosti by nebylo možné vyhovět ani v případě, že by byla podána včas, neboť lhůta k podání odvolání v daném případě skončila až dne 13. 8. 2024, tedy v době, kdy překážka, která žalované 2) v tomto procesním úkonu měla bránit, již pominula.8. Argumentace odvolatelky, že jí byl rozsudek soudu prvního stupně doručen spolu s exekučním příkazem (až) dne 25. 11. 2024, je zpochybněním závěru o řádném doručení tohoto rozhodnutí postupem podle ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. a tedy je pro posouzení důvodnosti zmešká irelevantní. Prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání podle ust. § 58 odst. 1 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, zmešká-li účastník lhůtu, jejíž běh započal řádným doručením napadeného rozhodnutí. Žádost o prominutí zmeškání lhůty tedy nemůže být odůvodněna tvrzením, že účastník zmeškal lhůtu proto, že rozhodnutí, jehož se zmeškaný úkon týkal, mu nebylo řádně (účinně) doručeno. Takové tvrzení nemá při úvaze o omluvitelnosti důvodu zmeškání žádný význam; úkon, jehož včasnost je vázána na lhůtu počítanou od doručení rozhodnutí, nelze zmeškat, jestliže k účinnému doručení takového rozhodnutí nedošlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1270/1997). Jak je však výše uvedeno, taková situace v daném případě nenastala, neboť odvoláním napadený rozsudek byl žalované 2) doručen v souladu s platnou právní úpravou.9. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, s tím, že pouze provedl opravu v datu vyhlášení rozsudku, proti němuž odvolání směřovalo.10. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto konečným rozhodnutím ve věci (§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.).