14 Cmo 140/2025-182 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o přerušení řízení dle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že se žalobce ve věci samé domáhá nahrazení projevu vůle k uzavření v žalobě specifikované smlouvy o převodu podílů s odůvodněním, že mezi ním a otcem žalované byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společnostech , právnická osoba, a , právnická osoba, s účinností od 1. 1. 2019. Otec žalované dne 8. 5. 2022 zemřel, dědičkou se stala žalovaná. Ta byla k uzavření převodní smlouvy vyzvána dne 21. 12. 2023. Podáním ze dne 23. 5. 2025 žalovaná navrhla ve smyslu § 110 o. s. ř. řízení přerušit, neboť mezi účastníky řízení probíhají mimosoudní jednání. Žalobce se podáním ze dne 16. 6. 2025 k návrhu žalované připojil. Soud prvního stupně proto návrhu vyhověl, řízení přerušil a účastníky poučil o následném postupu dle § 111 odst. 4 o. s. ř.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje zrušení napadeného usnesení a pokračování v řízení.4. Odvolatel argumentuje tím, že původně sice dne 16. 6. 2025 odeslal soudu informaci, že se k návrhu žalované na přerušení řízení připojuje, nicméně tento souhlas vzal dne 19. 6. 2025 zpět, konkrétně přípisem nazvaným „zpětvzetí připojení se k návrhu na přerušení řízení“. Učinil tak z důvodu,že žalovaná po vyjádření souhlasu žalobce s přerušením řízení opakovaně měnila své požadavky na parametry mimosoudního vyrovnání, čímž narušila jejich efektivitu a zpochybnila reálnou možnost dosažení dohody v dohledné době.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po přezkoumání odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Dle § 110 o. s. ř. jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.7. Dle § 111 odst. 4 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.8. Dle § 41a odst. 4 o. s. ř. úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.9. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně v napadeném usnesení. Stěžejní pro rozhodnutí v nadepsané věci je vedle žaloby na nahrazení projevu vůle ze dne 8. 8. 2024 dále návrh žalované ze dne 23. 5. 2025 na přerušení řízení s výslovným odkazem na § 110 o. s. ř. zdůvodněný probíhajícími mimosoudními jednáními mezi účastníky řízení, jejichž výsledkem by mělo být rovněž vypořádání zde uplatněného nároku žalobce. K výzvě soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2025 žalobce opakovaně požádal soud o prodloužení lhůty k vyjádření, přičemž podáním ze dne 16. 6. 2025, doručeným soudu prvního stupně téhož dne, se žalobce k návrhu žalovaného na přerušení řízení připojil. Dne 19. 6. 2025 bylo do datové schránky soudu prvního stupně doručeno zpětvzetí připojení se k návrhu na přerušení řízení učiněné žalobcem dne 16. 6. 2025. Soud prvního stupně vydal dne 20. 6. 2025 přezkoumávané usnesení a dne 27. 6. 2025 sdělil žalobci, že k odvolání úkonu ve smyslu § 41a odst. 4 o. s. ř. došlo až 3 dny po podání připojení se k návrhu na přerušení řízení, proto k němu nelze přihlížet.10. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil. Výše citovanou procesní úpravu aplikoval správně, když na podkladě shodného návrhu účastníků rozhodl dle § 110 odst. 1 o. s. ř. o přerušení řízení. Soud prvního stupně správně aplikoval též § 41a odst. 4 o. s. ř., neboť odvolání připojení se k návrhu na přerušení řízení nebylo ze strany žalobce soudu prvního stupně doručeno nejpozději dne 16. 6. 2025, jak ukládá právě zmíněné ustanovení11. Účelem přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. (tzv. klidu řízení) je poskytnout účastníkům řízení prostor pro mimosoudní vyřešení sporu tam, kde to umožňuje povaha věci, a to případně i za pomoci smírčího nebo mediačního jednání prováděného jinou osobou nebo zařízením (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3948/2017, ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 215/2019, a ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2262/2024). A odvolací soud apeluje na účastníky řízení, aby vzniklý časový prostor za tímto účelem využili.12. Nicméně, má-li odvolatel za to, jak argumentuje v odvolání, že reálná možnost k dosažení shody v mimosoudním jednání s žalovanou je nyní zpochybněna či nařízený klid řízení se mu jeví s ohledem na chování žalované jako neefektivní, nezbude mu než řídit se instrukcemi soudu(vycházejícími ze zákonné úpravy), jak má dále procesně postupovat, a tedy využít postupu ve smyslu § 111 odst. 4 o. s. ř.13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).