2 Cmo 160/2024-267 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobci jsou společnými členy žalovaného (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 53 945,30 Kč žalobci a ve výši 30 346,80 Kč žalobkyni b), vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.)2. Z odůvodnění se podává, že žalobou podanou k soudu dne 20. 5. 2020 žalobcem a) se tento domáhal určení, že je členem žalovaného. Uvedl, že nabyl členský podíl na základě smlouvy o převodu družstevního podílu z 2. 10. 2008 uzavřené mezi ním a , právnická osoba, S nabytím členského podílu v družstvu bylo spojeno právo užívání bytové jednotky č. 1178/24. Tu pak nabyl do osobního vlastnictví (spolu se žalobkyní b) na základě smlouvy ze dne 30. 7. 2009 uzavřené se žalovaným. I když nabyl jednotku do osobního vlastnictví, stále zůstává členem žalovaného. Ten s ním jako se členem nezachází a členství mu odpírá.3. Žalobkyně b) vstoupila do řízení na základě usnesení soudu prvního stupně z 28. 7. 2022 (čl. 139). V návaznosti na to požadovali, aby soud určil, že jsou členy žalovaného.4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobci přestali být jeho členy tím, že nabyli bytovou jednotku č. 1178/24 do osobního vlastnictví.5. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně z 9. 3. 2023, č. j. 73 Cm 89/2021-183, kterým bylo žalobě vyhověno. Rozsudek byl usnesením odvolacího soudu z 18. 9. 2023, č. j. 2 Cmo 90/2023-208 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně bylo uloženo odstranit procesní pochybení, ke kterým došlo a ve věci znovu rozhodnout.6. Soud prvního stupně zjistil, že stanovy žalovaného z 25. 10. 2001 v čl. 7 písm. b) upravují vznik členství v družstvu převodem členství. Podle čl. 10 odst. 1 písm. j) stanov členství v družstvu zaniká zánikem práva nájmu, s níž je spojeno členství v družstvu. Podle čl. 1 odst. 7 stanov společné členství manželů v družstvu zaniká skončením členství, dohodou, vystoupením z družstva, vyloučením, zánikem, družstva po ukončení likvidace a převodem bytu do vlastnictví. Žalovaný a , právnická osoba, dne 12. 6. 2008 uzavřeli dohodu o narovnání, jejímž předmětem bylo narovnání sporných práv a povinností související s provedením výstavby půdních bytů. , právnická osoba, byla přijata za člena žalovaného, jak vyplývá z notářského zápisu NZ 250/2008, N 274/2008 z 12. 6. 2008. Smlouvou o převodu členského podílu z 2. 10. 2008 uzavřenou mezi žalobcem a) jako nabyvatelem a , právnická osoba, jako převodcem nabyl žalobce a) členský oddíl spojený s členstvím v bytovém družstvu, se kterým je spojeno právo a povinnosti k nájmu bytu č. 24 v budově čp. 1178 v k. ú. , adresa, . Smlouvou o převodu vlastnictví bytu ze dne 30. 7. 2009 převedl žalovaný žalobcům a), b) (jako svým členům) do SJM bytovou jednotku č. , Anonymizováno, . Žalobce a) byl předsedou představenstva žalovaného od roku 2002 do roku 2009, v té době mu náležel členský podíl, se kterým souviselo právo nájmu k bytu č. 5. Tento družstevní podíl převedl na základě smlouvy z 17. 7. 2008 na , jméno FO, a , jméno FO, .7. Právně věc posoudil podle § 231 zák. č. 513/1991 Sb. (dále jen obch. zák.), § 24 odst. 9 zák. č. 72/1994 Sb. (dále jen ZVB), s ohledem na skutečnost, že bytové jednotky byly vymezeny za účinnosti právní úpravy výše uvedené. Uvedl, že daná žaloba je žalobou určovací ve smyslu § 80 o. s. ř., u níž je předpokladem její úspěšnosti naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ten je v projednávané věci dán tím, že je třeba najisto postavit, zda jsou nebo nejsou žalobci členy žalovaného, když žalovaný s nimi jako s členy nejedná.8. Uzavřel, že žalobci se stali členy žalovaného na základě smlouvy o převodu družstevního podílu z 2. 10. 2008 uzavřené s , právnická osoba, . Je přitom nepodstatné, že smlouvu podepsal jen žalobce a). Vzhledem k tomu, že v době uzavření smlouvy byli žalobci manželé, vzniklo jim společné členství v družstvu. Ostatně i ve smlouvě o převodu bytové jednotky do vlastnictví z 30. 7. 2009 smluvní strany prohlašují, že žalobci jsou členy žalovaného a nájemci bytu č. 24.9. Konstatoval, že právní úprava platná v době vymezení bytových jednotek (obch. zák.) obsahovala kogentní ustanovení ohledně zániku členství v družstvu, přičemž nabytí bytu do vlastnictví nebylo důvodem zániku členství v družstvu. ZVB upravoval možnost zániku členství pro případ převodu bytu do osobního vlastnictví pouze v případě, že se jednalo o dům, na jehož výstavbu byla poskytnuta finanční podpora podle § 24 odst. 9 tohoto zákona. O takový případ se v projednávané věci nejedná.10. Ani z konstantní judikatury nic jiného nevyplývá. Při nabytí původně družstevního bytu do osobního vlastnictví zaniká pouze související právo nájmu k bytu. Nesplývá a nezaniká členství v družstvu nadále jen do osoby vlastníka jednotky. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4486/2016 z 23. 3. 2017, z něhož se dovozuje možnost zániku členství v družstvu pro případ převodu vlastnictví jednotky bytu do osobního vlastnictví, není přiléhavý, neboť předmětem řízení bylo posouzení daného problému ve vztahu ke dvou bytovým jednotkám, kdy jedna byla předmětem převodu do osobního vlastnictví a jedna zůstala v nájmu člena družstva. Opačný závěr neplyne ani z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017 sp. zn. 26 Cdo 4486/2016 ve kterém tento soud nepřijal žádný nový závěr ohledně důvodů zániku účasti člena v družstvu, ale pouze citoval závěr formulovaný v usnesení sp. zn. 29 Cdo 2675/2010. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí nedovodil, že by převod družstevního bytu na člena bytového družstva představoval důvod zániku účasti v bytovém družstvu. Toliko se vypořádal s názorem, podle kterého svědčí-li určitému členu bytového družstva právo nájmu ke dvěma bytům, tvoří jeho družstevní podíl nejen dva okruhy individuálních práv a povinnosti určených zákonem a stanovami a vztahujících se k těmto dvěma družstevním bytům, ale také dva okruhy práv a povinností nepřipínajících se k určitému bytu. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3190/2019 z 28. 1. 2021 platí, že nabytím vlastnického práva k původně družstevnímu bytu zanikají členská práva a povinnosti člena bytového družstva, plynoucí z nájmu družstevního bytu. Nicméně nabyvatel družstevního bytu nadále zůstává členem bytového družstva s ostatními práva a povinnostmi, nenastane-li jiná skutečnost, s níž zákon spojuje zánik účasti v bytovém družstvu (např. nedohodnou-li se družstvo a člen na zániku členství).11. S ohledem na citované uzavřel, že trvá společné členství žalobců v bytovém družstvu (žalovaném), a to i po převodu bytové jednotky do jejich osobního vlastnictví a žalobě vyhověl.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení před soudem prvního stupně úspěšným žalobcům náleží náhrada nákladů řízení představovaná náklady za jejich právní zastoupení a náklady za zaplacený soudní poplatek (viz bod 39-43 odůvodnění napadeného rozsudku).13. Žalovaný ve včasném odvolání navrhl zamítnutí žaloby a žádal o přiznání náhrady nákladů řízení. Má za to, že v důsledku převodu bytové jednotky č. 1178/24 na základě kupní smlouvy z 11. 8. 2009 uzavřené mezi žalobci a žalovaným došlo k zániku členství žalobců v žalovaném. V tomto směru odkázal na závěry judikatury Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení sp. zn. 26 Cdo 4486/2016 a sp. zn. 29 Cdo 2675/2010. Se závěry přijatými v těchto rozhodnutích se dle jeho názoru soud prvního stupně nevypořádal, i když mu tato povinnost vyplývá z judikatury Ústavního soudu – nález sp. zn. IV. ÚS 613/06, sp. zn. III. ÚS 470/97, sp. zn. II. ÚS 2046/19.14. Žalobci ve vyjádření k odvolání poukázali na závěry soudu prvního stupně, kdy tento soud se vyjádřil k důvodům nepřiléhavosti rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4486/2016 na projednávanou věc. Jiné argumenty žalovaný neuvedl.15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.16. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.17. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a dále tam, kde určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo účinněji hájit. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3469/2009 z 31. 5. 2011,