2 Cmo 24/2025-93 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 17. 10. 2024, č. j. 24 Cm 161/2024-44, který v této věci činí 15 044 Kč. Vzal za prokázáno, že žalovaný žije ve společné domácnosti s manželkou. Ze zaměstnání u společnosti pobírá čistý plat ve třetím čtvrtletí 2024 v průměru ve výši 20 247 Kč. Za rok 2028 vykázal celkové příjmy ze závislé činnosti ve výši 3 194 959 Kč. Dále má příjmy z podnikání, které činily za rok 2024 částku 1 062 502 Kč a po odečtení nákladů se jednalo o částku 450 197 Kč. Je společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, ., na jejíž majetek byl prohlášen konkurz. Je členem dozorčí rady společnosti , právnická osoba, . Na účtech má zůstatky v řádu tisíců. V prohlášení o osobních, majetkových výdělkových poměrech uváděl závazky, u kterých je měsíční splátka celkem 17 705 Kč. To nebylo doloženo. Nedoložené jsou i výdaje za sociální pojištění 4 894 Kč, za zdravotní pojištění ve výši 3 000 Kč a za nájemné 13 732 Kč. V Prohlášení uváděl také měsíční plat manželky ve výši 30 000 Kč, což rovněž nedoložil.2. Soud nepovažoval poměry žalovaného za věrohodně doložené. Nelze si učinit představu o tom, jaké vzájemné ekonomické vztahy panují mezi ním a jeho manželkou, a to zejména jak se dělí o náklady na společnou domácnost. Nicméně i tvrzené příjmy žalovaného a jeho manželky ve výši 50 000 Kč dostačují k úhradě předmětného soudního poplatku. Poukázal také na příjmy, kterých žalovaný dosahoval v roce 2023 a pro které jej nelze považovat za osobu nemajetnou. Poukázal na to, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost. Nejasné jsou také zdroje, ze kterých hradí náklad právního zastoupení v této věci.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu, anebo zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že jeho výdaje jsou patrné z výpisů z účtů, které soudu předložil a které soud nesprávně považoval za nepodstatné. Nakolik soud uvádí, že nebyly objasněné ekonomické vztahy žalovaného a jeho manželky, tak tuto otázku tiskopis Prohlášení vůbec neuvádí a žalovaný nebyl ani k této otázce soudem vyzván k doložení těchto vztahů. Poukaz soudu na náklady právního zastoupení považuje za nepřípadný, když není jasné, z čeho soud usoudil, že žalovaný tyto náklady hradí a v jaké výši, když se jedná o důvěrnou informaci týkající se vztahu právního zástupce a jeho klienta. Rozhodnutí soudu prvního stupně pak je ve stejné souvislosti v rozporu s ústavním právem být v soudním řízení zastoupen podle volby účastníka řízení samotného.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.5. Z přiznání k dani z příjmů žalovaného za rok 2023 vyplývá, že příjmy ze samostatné výdělečné činnosti za rok 2023 činily 1 062 502 Kč. Výdaje ve výši 612 305 Kč žalovaný uplatnil procentem z příjmů, tedy bez konkrétního vyčíslení těchto výdajů. Z toho rezultoval základ daně ze samostatné výdělečné činnosti ve výši 450 197 Kč. Po odečtení záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti činil nedoplatek na daňovou povinnost žalovaného za rok 2023 částku 84 879 Kč.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že žalovaným přiznaný majetek významný není. Na majetek společnosti , právnická osoba, ., kde je žalovaný společníkem a jednatelem, byl prohlášen konkurz. Potom hodnota obchodního podílu v této společnosti nemůže být významná. Zůstatky na jeho účtech rovněž nejsou významné. K majetku manželky, se kterou sdílí společnou domácnost, se ovšem žalovaný v Prohlášení nijak nevyjádřil.10. Jestliže, jak žalovaný v Prohlášení uvádí, sdílí s manželkou společnou domácnost, je důvodné předpokládat, že společně také hradí potřeby domácnosti. Při tom není příliš podstatné, kdo z nich platí výdaje spojené s uspokojením té či oné potřeby.11. Svoje příjmy žalovaný uvedl a osvědčil jen ve výši 20 247 Kč jako plat od společnosti , právnická osoba, . Má-li se jednat o jediný příjem žalovaného, pak jde o okolnost překvapivou a nijak nevysvětlenou. Jestliže v roce 2023 činil příjem žalovaného ze závislé výdělečné činnosti 3 194 959 Kč, a tedy přibližně 266 000 Kč měsíčně, mělo být vysvětleno, proč ve třetím čtvrtletí 2024 je vykazována výše měsíčního příjmu ze závislé výdělečné činnosti sotva desetinová.12. Žalovaný vedle závislé výdělečné činnosti vykonává též samostatnou výdělečnou činnost. Poslední údaj, který se týká příjmů z této činnosti, vztahuje se k roku 2023, kdy příjmy z této činnosti dosáhly 1 062 502 Kč. Žalovaný uvádí částku 450 197 Kč. To však je hospodářský výsledek této činnosti, a to ještě jen pro účely zjištění základu daně z příjmů z této činnosti. I tento základ je pak založen jen na odpočtu těchto výdajů zákonným procentem, a nikoliv na odpočtu reálně vzniklých výdajů. Nicméně i v tom případě, že by odpočet výdajů byl založen na jejich přesné evidenci. Stejně bylo by nutné vycházet z celkových příjmů ze samostatné výdělečné činnosti, které by bylo možné snížit jen o zaplacenou daň. Tak to také předepisuje tiskopis Prohlášení v části V. v bodě 22. Nelze totiž o nic opřít závěr, jenž platí jen pro potřeby daně z příjmů, že osoby samostatně výdělečně činné jsou v případě, že nedosahují zisku ze své činnosti, bez dalšího osvobozeny od povinnosti platit soudní poplatky. Stejně tak nelze o nich opřít závěr, že jiné závazky a výdaje poplatníka soudního poplatku mohou mít bez dalšího přednost před jeho zákonnou poplatkovou povinností. Je tedy nutné vyjít z toho, že žalovaný má příjem ze samostatné výdělečné činnosti ve výši 1 062 502 Kč. Protože z příjmů ze závislé výdělečné činnosti se sráží průběžně zálohy na daň z příjmů, lze mít za to, že vzniklý nedoplatek na daň z příjmů ve výši 84 879 Kč odpovídá příjmům ze samostatné výdělečné činnosti. Tomu odpovídá příjem z této samostatné výdělečné činnosti po odečtení daně z příjmů z této činnosti částka 977 623 Kč. To odpovídá průměrnému měsíčnímu příjmu ze závislé činnosti nejméně 81 000 Kč.13. Potom celkové měsíční příjmy žalovaného a jeho manželky, tak jak je žalovaný tvrdí a z části i prokazuje, představují částku zhruba 130 000 Kč měsíčně.14. Závazky žalovaného osvědčeny nejsou. Nicméně i zde platí zásada již výše v jiné souvislosti uvedená, tedy že nelze nijak obhájit, že jiné platební povinnosti poplatníka soudního poplatku mají přednost před jeho zákonnou poplatkovou povinností. Konečně žalovaným tvrzená celková měsíční splátka je ve vztahu k tvrzeným a zčásti zjištěným příjmům žalovaného a jeho manželky nevýznamná.15. Zatímco pojistné na zdravotní a sociální pojištění je v případě závislé výdělečné činnosti strháváno a odváděno zaměstnavatelem, osoby samostatně výdělečně činné odvádějí toto pojistné samy. Rovněž tyto výdaje nebyly žalovaným nijak osvědčeny, ale je zřejmé, že řádově odpovídají základu daně z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti, od něhož se výše pojistného na sociální i zdravotní pojištění odvozuje. Odvolací soud tedy vychází z toho, že tento výdaj je reálný.16. Osvědčený není ani další tvrzený výdaj, kterým je nájemné. Také zde ovšem lze považovat tvrzení žalovaného z