5 Cmo 104/2025-31 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu č. j. 24 Cm 172/2025-14, vydanému Městským soudem v Praze dne 10. 7. 2025 podle § 175 odst. 3 o. s. ř.2. Z odůvodnění usnesení se podává, že žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky. V nich uvedl, že směnečný platební rozkaz neměl být vydáván, protože žalobce v žalobním návrhu nevylíčil okolnosti vystavení směnky, důvody jejího vzniku a dohodu o směnečném závazku.3. Soud prvního stupně s odkazem na zákonnou úpravu v § 175 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. uvedl, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze řádně odůvodněné námitky uplatněné žalovaným v zákonné patnáctidenní lhůtě. Námitky totiž ve vztahu k námitkovému řízení plní stejnou funkci jako žaloba při zahájení řízení, od čehož je právě odvozen zákonný požadavek na odůvodněnost námitek, a proto musí žalovaný v námitkách uvést vše, co proti uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Skutkovými tvrzeními uváděnými v námitkách vymezuje žalovaný předmět námitkového řízení, tedy vymezuje skutkový stav, který bude předmětem dokazování a který musí být vymezen dostatečně konkrétně a přesně a nelze jej již dodatečně doplňovat. V námitkách musí být vymezeny konkrétní skutečnosti, kterými napadá samotnou směnku, důvod jejího vystavení, pohledávku, která má být směnkou zajištěna apod. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že požadavek na řádné odůvodnění námitek bude naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (rozsudek ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007). Soud uzavřel, že vzhledem k obecnosti a neurčitosti nelze námitky žalovaného považovat za řádně odůvodněné, a proto je podle § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl.4. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání. Zdůraznil, že již v námitkách poukazoval na to, že tvrzení uvedená v žalobním návrhu jsou neúplná a nedostatečná, nejsou v nich vylíčeny konkrétní okolnosti relevantní pro vznik a uplatnění směnečného nároku, a tudíž je třeba k projednání námitek nařídit jednání.5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné.6. Z § 175 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že vydá-li soud k návrhu žalobce směnečný platební rozkaz, uloží v něm žalovanému, aby do patnácti dnů od jeho doručení zaplatil částku ve směnečném platebním rozkazem uvedenou, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž je povinen uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Podáním námitek, které představují procesní obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu, se směnečný platební rozkaz neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Účelem následného řízení o námitkách je posoudit, zda směnečný platební rozkaz byl či nebyl vydán po právu. Proto je nezbytné, aby žalovaný již ve včas podaných námitkách vymezil rozsah, v němž směnečný platební rozkaz napadá a vylíčil skutečnosti, které jej podle jeho názoru zcela či zčásti zprošťují povinnosti směnku zaplatit. Jak správně uvedl soud prvního stupně, je ustálená soudní judikatura sjednocena v závěru, že za odůvodněné námitky lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a současně na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá; žalovaný totiž se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o níž je poučen ve směnečném platebním rozkaze, nemůže po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 195/2014, rozsudek ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007).7. Z obsahu námitek lze dovodit, že žalovaný má za to, že pokud žalobce v rámci tvrzení obsažených žalobním návrhu nevylíčí okolnosti a právní vztahy účastníků provázející vystavení směnky, je třeba nařídit jednání. Tak tomu ovšem není. V projednávané věci byl uplatněn nárok ze směnky, která je listinným cenným papírem ve smyslu § 514 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v němž je právo na její zaplacení inkorporováno. Majitel směnky nemá povinnost při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod jejího vystavení, obsah směnečné dohody ani případně uvádět, že se jednalo o blankosměnku. Z hlediska žalobou uplatněného nároku žalobce svoji povinnost tvrzení i povinnost důkazní splnil předložením platné směnky, na jejímž základě soud k jeho návrhu ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem. Je to naopak směnečný dlužník, který, je-li soudem vydán směnečný platební rozkaz, je povinen veškerá skutková tvrzení, na nichž zakládá svoji obranu, vymezit už v námitkách a alespoň stručně vylíčit obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky a uvést, že podle dohody účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku, tuto specifikovat a vymezit skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit, např. že tato pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání, případně nevznikla či se dosud nestala splatnou apod. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2979/2014). Žalovaný tak neučinil a nese proto důsledky s tím spojené. V postupu soudu, který jeho námitky, nesplňující požadavek na jejich řádně odůvodnění, odmítl podle § 175 odst. 3 o. s. ř., nelze shledat pochybení.8. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalobci však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, proto nebyla náhrada nákladů přiznána žádnému z nich.