5 Cmo 139/2024-341 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 21. 1. 2021, č. j. 34 Cm 163/2020-11, ve správném znění týkajícím se 6% úroku ročně od 18. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 46 434 Kč (výrok II.) a České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové náklady řízení ve výši 11 941,56 Kč (výrok III.).Žalobce podal proti rozsudku odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 21. 1. 2021, č. j. 34 Cm 163/2020-11, ve správném znění týkajícím se 6% úroku ročně od 18. 1. 2020 do zaplacení zůstává v platnosti. Žalobce dále navrhl, aby žalovanému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.Podle ustanovení § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.Podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.Odvolací soud konstatuje, že v posuzované věci směřuje odvolání žalobce proti rozsudku, který byl vydán v řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalobou uplatněný nárok nepřevyšuje částku 10 000 Kč, když k příslušenství pohledávky (6% úrok ze žalované částky) se nepřihlíží, není odvolání žalobkyně proti rozsudku shora uvedenému přípustné, jak vyplývá z ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 218 písm. c/ ve spojení s § 218c o. s. ř. a odvolání žalobkyně bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2, písm. a/ o. s. ř.) odmítl jako nepřípustné.Pro úplnost je třeba dodat, že přípustnost odvolání nemohlo založit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně v napadeném rozsudku o tom, že odvolání proti němu podat lze. Obecně totiž platí, že i když soud prvního stupně účastníky řízení nesprávně poučil o tom, že odvolání proti jeho rozhodnutí je přípustné, odvolací soud takové odvolání odmítne, protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není ze zákona přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měl žalovaný, neboť odvolání žalobkyně bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalovanému podle obsahu spisu v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.