5 Cmo 17/2025-64 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem č. j. 13 Cm 217/2023-18 ze dne 30. 11. 2023 (původně) žalovaným 1) a 2) uložil, aby do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu zaplatili žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz 1 115 574 Kč s 6 % úrokem p. a. od 13. 9. 2023 do zaplacení, odměnu ve výši 3 718 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 55 965 Kč nebo aby v téže lhůtě podali námitky, které musí být odůvodněny a žalovaní v nich musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají s tím, že k později uplatněným skutečnostem nelze přihlížet. Ve směnečném platebním rozkaze byla žalovaná označena jako žalovaná 1) a jako žalovaná 2) byla označena , tituly před jménem, , právnická osoba, . Usnesením ze dne 18. 6. 2024, č. j. 13 Cm 217/2023-46, byla věc projednávaná ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou podle § 112 odst. 2 o. s. ř. vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí v řízení, vedeném pod sp. zn. 13 Cm 114/2024. Odvolací soud proto v záhlaví tohoto usnesení na straně žalované uvedl pouze žalovanou, neboť původně žalované 2) se toto řízení již netýká.2. Podle obsahu spisu byl žalované směnečný platební rozkaz doručen dne 12. 12. 2023. V podání ze dne 11. 12. 2023, doručeném soudu dne 15. 12. 2023, označeném jako „Žádost“ žalovaná uvedla, z jakých důvodů nebyla předmětná směnka dosud uhrazena, nároky přiznané směnečným platebním rozkazem nezpochybnila, ale s ohledem na finanční stav společnosti navrhla plnění ve splátkách 12 000 Kč měsíčně.3. Toto podání soud prvního stupně posoudil podle obsahu jako neodůvodněné námitky a usnesením ze dne 30. 4. 2024, č. j. 13 Cm 217/2023-31 tyto námitky odmítl podle § 175 odst. 3 o. s. ř. Citované usnesení bylo změněno usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 11. 2024, č. j. 5 Cmo 123/2024-53 tak, že se nevydává. Odvolací soud v usnesení vyložil, že podle obsahu nelze podání žalované vyhodnotit jako námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu s ohledem na to, že žalovaná v podání pouze uvedla, že není schopna směnečným platebním rozkazem uloženou platební povinnost splnit v soudem stanovené lhůtě, ale je nutno je vyhodnotit jako odvolání žalované do výroku směnečného platebního rozkazu o lhůtě k plnění. Soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem současně uloženo, aby po právní moci usnesení předložil spis k rozhodnutí o odvolání žalované proti výroku směnečného platebního rozkazu o lhůtě k plnění odvolacímu soudu jako soudu k jeho projednání a rozhodnutí funkčně příslušnému.4. Odvolací soud usnesením ze dne 5. 2. 2025, č. j. 5 Cmo 17/2025–58, vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila k odvolání žalované, resp., v něm obsaženému návrhu na změnu výroku o lhůtě k plnění.5. Žalobkyně k výzvě odvolacího soudu podáním ze dne 7. 2. 2025 sdělila, že s plněním ve splátkách by souhlasila, pokud by měsíční splátka činila minimálně 16 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek pro případ jejich neplacení, s ohledem na výši dluhu a skutečnost, že žalovaná na něj neplní.6. Odvolací soud již v usnesení ze dne 26. 11. 2024, č. j. 5 Cmo 123/2024- 53 k otázce aplikace ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o lhůtu k plnění stanovenou směnečným platebním rozkazem, odkázal na právní závěry, přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, podle nichž i v případech směnečných platebních rozkazů nelze vyloučit, že okolnosti případu budou v poměrech konkrétní věci vyžadovat, aby soud určil delší lhůtu k plnění, případně rozložil plnění dlužné částky do splátek, jejichž výši a splatnost současně určí. Učiní-li tak, stane se směnečný platební rozkaz vykonatelným až uplynutím nově stanovené lhůty, případně ve vztahu k jednotlivým splátkám okamžikem, kdy se stanou splatnými.7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s návrhem žalované na změnu výroku o lhůtě k plnění a uložení povinnosti k plnění ve splátkách vyjádřila souhlas za předpokladu stanovení výše měsíčních splátek částkou 16 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek, odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované lze vyhovět, ovšem s tím, že výše měsíčních splátek bude stanovena v souladu s návrhem žalobkyně. Byť se jedná o vyšší splátky, nejedná se o zásadní rozdíl oproti výši splátek navržených žalovanou a pro žalovanou jako dlužníka, který není schopen přiznanou částku zaplatit jednorázově ve stanovené lhůtě, je možnost plnění ve splátkách vždy výhodnější. To vše za podmínky řádného placení splátek, neboť pokud by žalovaná, byť i jen jednu splátku nezaplatila včas, ztrácí tak výhodu plnění ve splátkách.8. Odvolací soud z důvodů shora vyložených směnečný platební rozkaz ve výroku o lhůtě k plnění ve vztahu k žalované změnil tak, že žalovaná je platební povinnosti jí tímto směnečným platebním rozkazem uložené povinna zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 16 000 Kč, splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po dni, v němž toto usnesení nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Stěžejní zásadou, podle níž soudy rozhodují ve sporném civilním řízení o náhradě nákladů řízení, je zásada úspěchu ve věci. Ta se projeví v tom, že procesně neúspěšný účastník řízení hradí náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, které vznikly procesně úspěšnému účastníkovi. Procesně více úspěšný účastník tak obdrží od neúspěšného účastníka náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající míře jeho procesního úspěchu. V projednávané věci podkladem pro změnu odvoláním dotčeného směnečného rozkazu ve výroku o lhůtě k plnění byla shodná vůle účastníků, resp. akceptace návrhu žalované na plnění ve splátkách žalobkyní za podmínek jí stanovených, v níž lze spatřovat určitou dohodu účastníků o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému výhodu plnění ve splátkách, k čemuž ovšem ze zákona povinna není. Pokud by žalobkyně návrh žalované neakceptovala, s ohledem na tvrzení žalované o jejích majetkových poměrech se tak jeví pravděpodobné, že by žalovaná ve lhůtě k plnění stanovené směnečným platebním rozkazem nebyla schopna platební povinnost jí uloženou splnit a ze strany žalobkyně by tak bylo možno předpokládat podání návrhu na výkon rozhodnutí. Žalobkyní akceptovaný návrh žalované na plnění ve splátkách nutnost takového jejího postupu eliminuje, stejně tak výkon rozhodnutí eliminuje na straně žalované, pokud bude žalovaná splátky řádně ve stanovených lhůtách žalobkyni platit. Za této situace nelze uvažovat o výlučném úspěchu některého z účastníků v odvolacím řízení. Tomu koresponduje rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.