5 Cmo 25/2025-126 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 1. 2025 nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků.2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou (návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu) domáhal vůči žalovanému zaplacení 652 709 Kč s příslušenstvím. Žalovaný podal včas námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu č. j. 55 Cm 156/2023-14 ze dne 23. 8. 2023, o kterých soud rozhodl rozsudkem č. j. 55 Cm 156/2023-70 ze dne 7. 8. 2024. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku včas odvolání a požádal o osvobození od poplatkové povinnosti.3. Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro účely osvobození od soudních poplatků žalovaného (dále jen „Prohlášení“) soud zjistil, že žalovaný je svobodný, má průměrný měsíční příjem ze zaměstnání u , Anonymizováno, ve výši 22 649 Kč a dále tvrdil příjmy z podnikání u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalovaný je vlastníkem nemovitosti na adrese , adresa, , která je předmětem sporného řízení. Žalovaný tvrdil náklady na nájemné ve výši 8 500 Kč.4. Soud v případě žalovaného neshledal žádné zvlášť závažné důvody pro osvobození od poplatkové povinnosti a současně neměl poměry žalovaného za věrohodně prokázané. Průměrný měsíční příjem žalovaného nebyl potvrzen jeho zaměstnavatelem a výplatní pásky předložené žalovaným nebyly opatřeny razítkem zaměstnavatele. Žalobce netvrdil žádný příjem z činnosti jednatele a společníka společnosti , právnická osoba, . ani neuvedl, že v této společnosti vlastní 100% obchodní podíl. Žalovaný nedoložil náklady na nájemné ve výši 8 500 Kč. Z těchto důvodů soud neshledal jako možnou ani úhradu soudního poplatku ve splátkách.5. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání a navrhl je změnit a přiznat mu osvobození od soudních poplatků, případně je zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že jeho jediným příjmem je průměrný měsíční příjem přibližně 23 000 Kč od zaměstnavatele , Anonymizováno, . Nájemné již činí 10 500 Kč měsíčně. Žalovaný nemá žádný příjem od společnosti , právnická osoba, ., proto předložil daňové přiznání této společnosti, ze kterého se podává, že společnost nemá žádný majetek ani zaměstnance. Žalovaný s ohledem na výsledek sporného řízení již nevlastní nemovitost na adrese , adresa, , nemá žádný významný movitý ani nemovitý majetek.6. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř.: „Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.“8. Odvolací soud uvádí, že osvobodit od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009). Současně je třeba vzít v úvahu, v jaké fázi řízení je osvobození od poplatkové povinnosti navrženo.9. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat právo před soudem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry a zdravotní stav. Soud přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník řízení (žadatel) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s právním zastoupením. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.10. Při zkoumání toho, zda je doložen nedostatek prostředků pro úhradu soudního poplatku, účastníka řízení tíží jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a dále musí takové tvrzení řádně doložit. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.11. Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že žalovaný byl usnesením na č. l. 85 vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání ve výši 32 745 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, které mu bylo doručeno dne 1. 11. 2024. Soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen.12. Odvolací soud se dále zabýval návrhem žalovaného na osvobození od poplatkové povinnosti. Ohledně včasnosti podání návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti odkazuje odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, s právní větou: Žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 30. 9. 2017, podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení. Z uvedeného závěru je zřejmé, že žalovaný měl podat návrh na osvobození od poplatkové povinnosti spolu s podáním odvolání, resp. do konce běhu lhůty určené výzvou k zaplacení soudního poplatku, což žalovaný splnil podáním ze dne 13. 11. 2024 na č. l. 94 spisu.13. Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda v případě podaného odvolání nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. jde zpravidla tehdy, pokud již ze samotných údajů, resp. tvrzení účastníka řízení nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jeho jiné úřední činnosti, nebo co je obecně známo, je bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka řízení nemůže být vyhověno. Takovou skutečnost odvolací soud nezjistil.14. Odvolací soud se dále zabýval další podmínkou pro osvobození žalovaného od poplatkové povinnosti, tj. jeho poměry majetkovými, finančními a osobními.15. Odvolací soud z obsahu návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti, v