5 Cmo 31/2025-34 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 886 Kč s 6% úrokem ročně od 2. 5. 2024 do zaplacení (výrok I.) a nahradit jí náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 21. 5. 2024, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 9 886 Kč s příslušenstvím ze směnky vystavené žalovanou dne 14. 12. 2009 se splatností dne 1. 5. 2024. Jak z odůvodnění rozsudku vyplývá, rozsudek byl vyhlášen bez jednání, neboť obě účastnice s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasily.Žalovaná podala proti rozsudku odvolání, ve kterém uvedla, že žalovanou částku nemá z čeho zaplatit a že si nepamatuje, že by „podala“ nějakou směnku či jinak komunikovala se žalobkyní.Podle ustanovení § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.Podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.Odvolací soud konstatuje, že v posuzované věci směřuje odvolání žalované proti rozsudku, který byl vydán v řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 9 886 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalobou uplatněný nárok nepřevyšuje částku 10 000 Kč, když k příslušenství pohledávky (6% úrok ze žalované částky) se nepřihlíží, není odvolání žalované proti rozsudku shora uvedenému přípustné, jak vyplývá z ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 218 písm. c/ ve spojení s § 218c o. s. ř. a odvolání žalované bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2, písm. a/ o. s. ř.) odmítl jako nepřípustné.Pro úplnost je třeba dodat, že přípustnost odvolání nemohlo založit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně v napadeném rozsudku o tom, že odvolání proti němu podat lze. Obecně totiž platí, že i když soud prvního stupně účastníky řízení nesprávně poučil o tom, že odvolání proti jeho rozhodnutí je přípustné, odvolací soud takové odvolání odmítne, protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není ze zákona přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalované bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni podle obsahu spisu v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádná z účastnic řízení.