5 Cmo 32/2025-152 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit jí na nákladech řízení částku 44 600 Kč za zmaření jednání dne 28. 2. 2024. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 147 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že zástupce žalované požádal soud podáním zaslaným do datové schránky soudu prvního stupně dne 28. 2. 2024 v 11:04 hod. o odročení jednání s tím, že o odročení žádal již dvakrát a že dokládá potvrzení o pracovní neschopnosti žalované. Na základě předloženého potvrzení o pracovní neschopnosti žalované soud prvního stupně dospěl k závěru, že třetí žádost o odročení nařízeného jednání je důvodná, o čemž vyrozuměl zástupce žalobkyně (v odůvodnění chybně uvedeno „žalované“) emailem ze dne 28. 2. 2024 v 11:52 hod. Telefonickým dotazem u zástupce žalobkyně v 12:31 hod. bylo ověřeno doručení zaslaného emailu a byla zopakována informace o odročení jednání. Zástupce žalobkyně se tak mohl se zprávou o odročení nařízeného jednání seznámit předem a s dostatečným časovým předstihem mohl před jednáním soudu informovat případného substitučního zástupce. Podle soudu prvního stupně tak nebylo jediného důvodu, aby se zástupce žalobkyně dostavil do budovy soudu v čase původně nařízeného jednání. Soud prvního stupně dále uvedl, že není pravdivé tvrzení zástupce žalobkyně, že by žalovaná opakovaně žádala o odročení jednání z obdobného důvodu, neboť jakákoli žádost žalované ve spise absentuje. O odročení jednání z důvodu střevní chřipky žádal doposud pouze zástupce žalované, a to dne 30. 10. 2023, přičemž na základě této nenadálé zdravotní komplikace bylo jednání odročeno z 1. 11. 2023 na termín 28. 2. 2024. Žádost žalobkyně o separaci nákladů za zmařené jednání 28. 2. 2024 tak soud prvního stupně neshledal důvodnou.2. Žalobkyně podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že žalobkyni budou náklady řízení za zmařené jednání přiznány. Uvedla, že soudem prvního stupně zmiňovaný email s informací o odročení jednání si zástupce žalobkyně nepřečetl včas z důvodu kolize s jiným úkonem. Informaci o odročeném jednání se poprvé dozvěděl až telefonicky v čase 12:31 hod. v den konání jednání, tedy 29 minut před jeho zahájením. V tento čas se již substitut zástupce žalobkyně nacházel před jednací síní budovy soudu prvního stupně. Je přitom logické, že vzhledem k hustotě dopravy na území Prahy a s ohledem na další navazující právní úkony zástupců a jejich substitutů se tito dostavují k jednacím síním v dostatečném předstihu. Je proto chybná argumentace soudu prvního stupně, že zástupce žalobkyně se 30 minut před jednáním dostavil před jednací síň bezdůvodně. Jak žalobkyně dále uvedla, nelze upírat práva zástupcům účastníků na úhradu separovaných nákladů pouze z důvodu, že sídlo mají ve stejném městě, v jakém se daný úkon, resp. jednání, koná.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalobkyně nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.4. Ustanovení § 147 odst. 1 o. s. ř. umožňuje soudu, aby účastníku nebo jeho zástupci uložil, aby nahradili náklady řízení, které by jinak nevznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Takovými náklady zcela nepochybně mohou být i náklady spojené se zmařeným jednáním před soudem.5. Z obsahu spisu se podává, že již podáním ze dne 23. 2. 2024 žádala žalovaná o odročení jednání nařízeného soudem prvního stupně na den 28. 2. 2024, přičemž jako jeden z důvodů žádosti uvedla své zdravotní problémy. V reakci na toto podání, které bylo do datové schránky soudu prvního stupně doručeno dne 23. 2. 2024 v 16:19:12 hod., bylo zástupci žalované sděleno podáním soudu prvního stupně ze dne 26. 2. 2024, že žádost o odročení jednání nebyla shledána důvodnou. Podáním ze dne 27. 2. 2024 doručeným do datové schránky soudu prvního stupně téhož dne v 17:36:05 hod. žalovaná opětovně požádala o odročení jednání s tím, že je v pracovní neschopnosti. Uvedla zároveň, že tuto skutečnost doloží ihned, jakmile zaměstnavatel předloží potvrzení o pracovní neschopnosti, které mu zaslal její lékař. Ani této žádosti vyhověno nebylo s odůvodněním, že tvrzené důvody stran pracovní neschopnosti žalované nebyly dosud ničím prokázány. Doklad o dočasné pracovní neschopnosti žalované byl soudu prvního stupně doručen do datové schránky dne 28. 2. 2024 v 10:58:20 hod. Jedná se o oznámení České správy sociálního zabezpečení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti žalované s tím, že jako datum vzniku této pracovní neschopnosti je uvedeno 27. 2. 2024.6. Z toho, co výše bylo uvedeno, je zřejmé a nepochybné, že v případě jednání nařízeného na den 28. 2. 2024 nelze uvažovat o jeho zmaření z důvodu náhody či zavinění na straně žalované, neboť žalovaná s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav žádala o odročení tohoto jednání již dne 23. 2. 2024, tedy s předstihem více než dostatečným. To, že soud prvního stupně žádosti žalované vyhověl až v okamžiku, kdy měl k dispozici doklad o její pracovní neschopnosti, přitom k tíži žalované jít nemůže. V této souvislosti se jeví vhodným připomenout, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a žádá o odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu, aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. takové skutečnosti, které mu znemožňují zúčastnit se jednání a které jsou současně omluvitelné, přičemž důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání je podle ustálené judikatury zpravidla také jeho nemoc (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod č. 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho rozsudky z 11. prosince 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013, z 21. prosince 2005, sp. zn. 22 Cdo 2701/2004, a z 18. září 2019, sp. zn. 22 Cdo 4496/2018).7. Třebaže k odročení jednání nařízeného soudem prvního stupně na den 28. 2. 2024 ve 13:00 hod. došlo z důvodu na straně žalované, nelze v poměrech projednávané věci uvažovat o tom, že by se mohlo jednat o náhodu či o zavinění na straně žalované, pro které bylo toto jednání zmařeno. Není proto namístě sankcionovat žalovanou postupem podle ustanovení § 147 o. s. ř., neboť na tom, že zástupce žalobkyně se o odročení jednání dozvěděl, resp. mohl dozvědět až dne 28. 2. 2024 v 11:52 hod., žalovaná žádnou vinu nenese.8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.9. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v konečném rozhodnutí soudu.