5 Cmo 48/2025-32 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením odmítl námitky žalovaného 2. proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu Praze č. j. 20 Cm 241/2024-18, vydanému soudem dne 18. 12. 2024.2. Z odůvodnění usnesení se podává, že žalovaný 2. podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky. V nich uvedl, že směnka nesplňuje všechny zákonné náležitosti a je neplatná. Byla vystavena jako součást komplexního závazkového vztahu vyplývajícího mezi účastníky řízení, konkrétně jako zajišťovací instrument ke krytí závazků žalované 1. Uplatněna byla neoprávněně, podmínky pro její realizaci dle dohody smluvních stran splněny nebyly, žalobkyně neprokázala existenci platného dluhu, který by uplatnění směnky ospravedlňoval. Dále žalovaný 2. namítl, že žalobkyně uplatňuje nárok na celou částku bez ohledu na snahu řešit věc mírnou cestou.3. Soud prvního stupně s odkazem na zákonnou úpravu a zásadu koncentrace směnečného řízení v § 175 odst. 4 o. s. ř. konstatoval, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky vznesené v zákonné patnáctidenní lhůtě, v nichž musí žalovaný uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Skutkovými tvrzeními v námitkách je vymezen předmět námitkového řízení a tím i skutkový stav, který bude předmětem dokazování a který musí být vymezen dostatečně konkrétně a přesně a nelze jej již dodatečně doplňovat. Námitky žalovaného 2. by bylo možno považovat za řádně odůvodněné a projednatelné, pokud by v nich uvedl konkrétní skutečnosti, kterými napadá samotnou směnku, důvod jejího vystavení, pohledávku, která má být směnkou zajištěna apod. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že požadavek na řádné odůvodnění námitek bude naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (rozsudek ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007). Námitku neplatnosti směnky pro absenci zákonných náležitostí by pak bylo možné považovat za odůvodněnou pouze pokud by žalovaný 2. uvedl, jaká konkrétní náležitost na směnce chybí. Obecné tvrzení, že směnka neobsahuje všechny zákonné náležitosti, je podle judikatury nekonkrétní a neodůvodněné. Námitkové tvrzení, že žalobkyně neměla snahu věc řešit smírnou cestou, nijak nesouvisí s existencí povinnosti proplatit směnku nebo splnit směnkou zajištěný závazek a není ani patrné, proč by tím měl být oslaben či vyvrácen uplatněný nárok. K námitkám uplatněným v podání ze dne 10. 2. 2025 podle § 175 odst. 4 o. s. ř. nepřihlížel, neboť byly uplatněny po uplynutí zákonné lhůty pro jejich podání.4. Soud uzavřel, že vzhledem k obecnosti a neurčitosti nelze námitky žalovaného 2. považovat za řádně odůvodněné, a proto je podle § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl.5. Žalovaný 2. podal proti usnesení včasné odvolání. S ohledem na nejednotnost soudní praxe, týkající se posuzování obsahu námitek směnečných dlužníků proti směnečnému platebnímu rozkazu, považuje za nesprávný závěr soudu, že námitky žalovaného 2. nelze považovat za odůvodněné vzhledem k jejich obecnosti a neurčitosti. Soud dále pochybil, když nepřihlédl k jeho námitkám, uplatněným v podání ze dne 10. 2. 2025, tedy ve lhůtě stanovené ve směnečném platebním rozkaze, který právní zástupce obou žalovaných obdržel od soudu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné.7. Z § 175 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že vydá-li soud prvého stupně k návrhu žalobce směnečný platební rozkaz, uloží v něm žalovanému, aby do patnácti dnů od jeho doručení zaplatil částku ve směnečném platebním rozkazem uvedenou, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž je povinen uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Podáním námitek, které představují procesní obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu, se směnečný platební rozkaz rozhodnutí neruší, pouze se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Účelem následného řízení o námitkách je posoudit, zda směnečný platební rozkaz byl či nebyl vydán po právu. Proto je nezbytné, aby žalovaný již ve včas podaných námitkách vymezil rozsah, v němž směnečný platební rozkaz napadá a vylíčil skutečnosti, které jej podle jeho názoru zcela či zčásti zprošťují povinnosti směnku zaplatit. Jak správně uvedl soud prvního stupně, je ustálená soudní judikatura sjednocena v závěru, že za odůvodněné námitky lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a současně na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá; žalovaný totiž se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o níž je poučen ve směnečném platebním rozkaze, nemůže po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 195/2014, rozsudek ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007). Z obsahu námitek, podaných žalovaným dne 22. 1. 2025, plyne, že obranu proti platební povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem zakládal zejména na dvou tvrzeních. Prvním bylo tvrzení, že směnka je neplatná, neboť nesplňuje všechny zákonné náležitosti, aniž by však jakkoliv vymezil, kterou zákonem stanovenou obligatorní náležitost směnka postrádá. Jde o zcela obecné tvrzení, které je ustálenou soudní judikaturou považováno za nekonkrétní a neodůvodněné a je tudíž neprojednatelné. Námitkové tvrzení, že nebyly splněny podmínky pro uplatnění směnky, zajištující závazky žalovaného 1. dle dohody smluvních stran a že žalobkyně neprokázala existenci platného dluhu, který by uplatnění směnky ospravedlňoval, je nutno rovněž vyhodnotit jako námitku nekonkrétní a neodůvodněnou. Směnečný dlužník může použít na svou obranu proti povinnosti směnku zaplatit také námitky mající původ ve vlastních mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících, tzv. kauzální námitky. Požadavek na řádné odůvodnění těchto kauzálních námitek je naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popřípadě závazku konkrétního směnečného dlužníka, např. uvede, že podle dohody účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku, kterou specifikuje, a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit, např. že tato pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání, případně nevznikla či se dosud nestala splatnou apod. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2979/2014). Kauzální námitka, uplatněná žalovaným 2. shora uvedený požadavek na řádně odůvodnění nesplňuje a je nutno ji rovněž vyhodnotit jako námitku neurčitou a tudíž neprojednatelnou. Tvrzení, že žalobkyně neměla snahu věc řešit smírnou cestou, s povinností směnečného dlužníka zaplatit směnku nebo splnit směnkou zajištěný závazek nesouvisí a fakticky je nelze považovat za obranu proti platební povinnosti uložené žalovanému 2. směnečným platebním rozkazem. Nadto žalovaný 2. zcela nesprávně dovozuje, že je povinností žalobkyně tvrdit a prokazovat dluh, který měl být případně doplněn do směnky. Rozsah, v němž účastník nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, se vždy odvíjí od žalobou uplatněného nároku. V projednávané věci byl uplatněn nárok ze směnky, která je listinným cenným papírem ve smyslu § 514 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v němž je právo na její zaplacení inkorporováno. Majitel směnky nemá povinnost při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod jejího vystavení, obsah směnečné dohody ani případně uvádět, že se jednalo o blankosměnku. Z hlediska žalobou uplatněného nároku žalobkyně svoji povinnost tvrzení i povinnost důkazní splnila předložením platné směnky, na jejímž základě soud k jejímu návrhu ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem. Žalovaný 2. také nedůvodně namítá, že soud nepřihlédl k jeho dalším námitkám, uplatněným v podání ze dne 10. 2. 2025. Podle obsahu spisu směnečný platební rozkaz ze dne 18. 12. 2024, č. j. 20 Cm 241/2024-18 byl žalovanému 2. doručen dne 11. 1. 2025, kdy si zásilku se směnečným platebním rozkazem, uloženou u České pošty, s. p. dne 31. 12. 2024, osobně převzal. Od následujícího dne počala žalovanému 2. běžet patnáctidenní lhůta pro podání námitek, o jejíž délce, běhu a skutečnostech, které musí v námitkách uvést, byl poučen ve směnečném platebním rozkaze, včetně toho, že k námitkám uplatněným po této lhůtě soud nepřihlíží. Tato lhůta skončila dne 26. 1. 2025. Skutečnost, že žalovanému 1. nebyl směnečný platební rozkaz řádně do vlastních rukou doručen