5 Cmo 90/2025-51 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému se nepřiznává osvobození od soudního poplatku za odvolání podané žalovaným proti rozsudku ze dne 5. 3. 2025, č. j. 49 Cm 84/2024-39. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaný byl poté, kdy požádal o osvobození od soudního poplatku za jím podané odvolání, vyzván k doložení vyplněného prohlášení o majetkových poměrech a dalších relevantních listin za účelem posouzení, zda jeho nynější poměry osvobození odůvodňují. Výzva byla zástupkyni žalovaného doručena dne 28. 4. 2025, žalovaný na ni však ve stanovené lhůtě ani do dne vydání napadeného usnesení nereagoval. Vzhledem k tomu, že žalovaný ke svým majetkovým poměrům nic konkrétního netvrdil a neprokázal, neumožnil soudu učinit si ucelený závěr o důvodnosti přiznání byť jen částečného osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř. Žádosti žalovaného nebylo proto vyhověno.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ke kterému přiložil vyplněné prohlášení o jeho majetkových poměrech ze dne 5. 6. 2025, vyrozumění o zahájení exekuce č. j. 203 Ex 30044/24-21 a č. j. 203 Ex 28682/24-9 a trestní oznámení ze dne 8. 4. 2025. Uvedl, že nemá dostatek finančních prostředků k úhradě poplatku za odvolání a že uplatnění směnek ze strany žalobkyně je předmětem šetření policie. Bez své viny se tak dostal do situace, kdy poplatek není schopen zaplatit. Navrhl proto, aby mu osvobození od soudního poplatku za podané odvolání bylo přiznáno.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.5. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně založil závěr o nesplnění podmínek pro osvobození žalovaného od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ve věci vydanému na tom, že žalovaný netvrdil a neprokázal své majetkové poměry. Jak ze spisu vyplývá, žalovaný byl v reakci na jeho žádost o osvobození od poplatkové povinnosti vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2024, č. j. 49 Cm 84/2024-44, k předložení vyplněného prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (včetně potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného, resp. aktuálního výměru výše sociálních dávek), které mu bylo přílohou usnesení zasláno. Žalovanému bylo dále uloženo předložit výpisy z veškerých účtů (včetně účtů stavebního spoření), které jsou vedeny na jeho jméno u finančních ústavů za období posledních šesti měsíců, seznam nemovitostí s výpisem z evidence nemovitostí, seznam movitých věcí (motorová vozidla, cennosti, cenné papíry atd.) s výpisy z příslušných evidencí (registr vozidel apod.) a další doklady prokazující jeho majetkové poměry tak, aby bylo možno posoudit, zda nynější poměry žalovaného osvobození od soudního poplatku odůvodňují. Na tuto výzvu, která byla zástupkyni žalovaného doručena dne 28. 4. 2025, nebylo žalovaným žádným způsobem reagováno.6. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a naprosto nezbytným předpokladem pro úvahu o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků je, že poměry účastníka jsou regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vůči soudu vyjeveny, nelze soudu prvního stupně s ohledem na absenci jím vyžádaných listin a rovněž s ohledem na neuvedení všech rozhodných skutečností vytýkat, že zaujal závěr o neúplnosti doložení poměrů ze strany žalovaného.7. V dané věci je však třeba zohlednit, že na odvoláním napadené usnesení, které není rozhodnutím ve věci samé, nedopadá princip neúplné apelace a že tak lze potřebná tvrzení vznášet a důkazní prostředky je prokazující předkládat i v řízení odvolacím. Při posouzení žádosti žalovaného o osvobození od soudního poplatku za odvolání je proto nezbytné zohlednit nově uvedená tvrzení a veškeré listiny, které žalovaný založil do spisu k důkazu během odvolacího řízení.8. S odkazem na to, co výše bylo uvedeno, odvolací soud uzavírá, že současné poměry žalovaného nelze mít za dostatečně zjištěné, v důsledku čehož se jeví nezbytným, aby znovu byly zhodnoceny na základě všech listin, jež jsou nyní k dispozici, a aby na základě toho bylo znovu posouzeno, zda u žalovaného jsou případně splněny předpoklady pro vyhovění jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž tento bude vázán právními závěry odvolacího soudu obsaženými v tomto usnesení (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).10. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému.