7 Cmo 185/2025-122 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), zastavil dovolací řízení, neboť poplatek za dovolací řízení nebyl zaplacen ve lhůtě stanovené v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2025, č. j. 79 Cm 185/2021 108. Výrokem II. rozhodl tak, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř.“ Usnesení soud prvního stupně neobsahuje bližší odůvodnění s odkazem na § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.3. Odvolatel nesouhlasí se zastavením dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za jím podané dovolání, neboť usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. července 2025, č. j. 79 Cm 185/2021-108, obsahující výzvu k úhradě soudního poplatku za podané dovolání, bylo doručeno pouze jeho zástupci. A v tom spatřuje zásadní pochybení soudu prvního stupně, maje za to, že výzva k úhradě soudního poplatku měla být doručena samostatně především jemu. Své námitky podrobně rozvádí a na podporu svého právního názoru argumentuje judikaturou v odvolání uvedenou. Poukazuje na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 29 Co 61/2014, v němž dal krajský soud za pravdu odvolateli v tom, že soud je povinen zaslat výzvu k úhradě soudního poplatku také přímo účastníku, přestože je v řízení zastoupen, neboť jde o úkon, který musí účastník vykonat osobně, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 377/2000, či nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 238/99 a sp. zn. II.ÚS 177/2000, jejichž závěry rovněž cituje, (mj.) s důrazem na tam uvedený závěr, že „je nutné zaslat písemnou výzvu k zaplacení soudního poplatku nejen právnímu zástupci, ale i stěžovateli (žalobci), neboť on je tou osobou, která má ve smyslu již citovaných ustanovení zákona o soudních poplatcích v návaznosti na § 49 odst. 1 o. s. ř. něco vykonat.“4. Dle odvolatele tak napadené usnesení soudu prvního stupně představuje nepřípustný zásah do jeho práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 9 odst. 1 ZSop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že soud prvního stupně vyhověl návrhu navrhovatele a usnesením ze dne 14. ledna 2025, č. j. 79 Cm 185/2021-76, mj. rozhodl o odvolání účastníka 2) , Jméno advokáta A, z funkce likvidátora společnosti , právnická osoba, , jmenoval nového likvidátora z řad insolvenčních správců (, tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem , adresa, ). Účastník 2) je v řízení zastoupen advokátem (, Jméno advokáta B, ) na základě procesní plné moci udělené pro celé řízení; plná moc neobsahuje žádná omezení týkající se peněžních plnění. K odvolaní účastníka 2) Vrchní soud v Praze jako soud odvolací uvedené rozhodnutí usnesením ze dne 14. května 2025, č. j. 7 Cmo 61/2025-98, jako věcně správné potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník 2) dovolání. Jelikož spolu s podaným dovoláním nebyl zaplacen soudní poplatek, soud prvního stupně dovolatele – účastníka 2) vyzval usnesením ze dne 14. července 2025, č. j. 79 Cmo 185/2021-108, k zaplacení soudního poplatku ve výši , částka, za jím podané dovolání. Výzva k zaplacení soudního poplatku obsahovala náležité poučení pro případ jeho nezaplacení, zástupci účastníka 2) byla doručena dne 16. července 2025. Soud prvního stupně po marném uplynutí 15denní lhůty k jeho zaplacení vydal toto odvoláním napadené usnesení.8. Stěžejní argumentace odvolatele stojí na tom, že výzva k zaplacení soudního poplatku za jím podané dovolání byla doručena pouze jeho právnímu zástupci, ačkoliv měla být doručena i jemu jako účastníku řízení, jemuž je ukládána povinnost jej zaplatit (jde tak o úkon, který musí vykonat osobně).9. Odvolatel však zcela pomíjí, že jím zmiňovaná soudní praxe při doručování výzvy k úhradě soudního poplatku, již byla překonána. Ačkoli v minulosti Ústavní soud vyslovil názor, že zaplacení soudního poplatku je úkon, který musí osobně vykonat účastník řízení (nález Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07), tento svůj výklad překonal. Ústavní soud v usnesení ze dne 22. října 2019, sp. zn. III. ÚS 3165/19, dospěl k závěru, že placení soudního poplatku není úkonem, který musí učinit jen účastník osobně, neboť není vázáno na zvláštní charakteristiku samotného účastníka a nic nebrání tomu, aby soudní poplatek za účastníka zaplatila jiná osoba, tudíž se jedná o plně zastupitelné plnění. K těmto závěrům se Ústavní soud přihlásil i v dalších svých rozhodnutích, např. usnesení ze dne 9. února 2021, sp. zn. II. ÚS 1090/20, či usnesení ze dne 7. května 2025, sp. zn. II. ÚS 1108/25.10. Rovněž podle (nyní) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je možnost zaplacení soudního poplatku prostřednictvím třetí osoby z povahy věci připuštěna, neboť se zaplacení soudního poplatku považuje za úkon zastupitelný [placení poplatku není úkonem, který by účastník řízení musel vykonat osobně ve smyslu § 50b odst. 4 písm. a) o. s. ř.], a tudíž usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku není třeba doručovat též účastníku, v případě že je výzva k zaplacení soudního poplatku doručena jen jeho právnímu zástupci s procesní plnou mocí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2015, sp. zn. 23 Cdo 1917/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 50/2016, usnesení ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 120/2019, či usnesení ze dne 22. ledna 2020, sp. zn. 24 Cdo 1729/2021).11. Odvolací soud shrnuje, že je-li účastník 2) v daném řízení zastoupen advokátem na základě procesní plné moci pro celé řízení, považuje se zaplacení soudního poplatku za úkon zastupitelný a výzvu k jeho zaplacení stačilo doručit pouze tomuto zástupci; doručovat ji účastníkovi 2) nebylo třeba. Dlužno dodat, že uvedené však zároveň neznamená, že přímo advokát má za účastníka řízení v konečném důsledku poplatek platit, avšak při plném procesním zastoupení je odpovědností advokáta, aby svého klienta o příslušné výzvě a povinnosti soudní poplatek uhradit včas informoval (srov. § 16 odst. 1 zákona o advokacii). Nedohodnou-li se advokát a klient, že advokát soudní poplatek za klienta uhradí, má zástupce logicky povinnost svého klienta o výzvě k zaplacení soudního poplatku (včetně potřebných informací ohledně bankovního spojení) včas informovat – opačný postup by byl zjevně v rozporu s oprávněnými zájmy klienta (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. května 2025, sp. zn. II. ÚS 1108/25).12. Soud prvního stupně tudíž postupoval zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, Ústavní soud a Nejvyšší soud opakovaně potvrdily, že takový postup je ústavně konformní; námitky, že výzva byla doručena pouze advokátovi, jsou v irelevantní, práva odvolatele postupem soudu prvního stupně porušena nebyla. Soud prvního stupně proto nepochybil, pakliže dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku dle § 9 odst. 1 věty za středníkem ZSop zastavil. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ze záhlaví přezkoumávaného usnesení je zcela patrné, proti jakému usnesení dovolání směřuje a který účastník řízení jej podal.13. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil; závislý výrok o nákladech řízení byl rovněž potvrzen, toliko ve správném znění, neboť bylo zastaveno dovolací řízení, nikoliv řízení odvolací, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 23 větou první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.15. Odvolací soud pro úplnost, bez vlivu na výsledek odvolacího řízení, připomíná, že dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k poplatkové povinnosti je zaplacení soudního poplatku (zpravidla) nutným předpokladem pro pokračování řízení po podání žaloby (návrhu), odvolání, dovolání. Poplatková povinnost vzniká již podáním žaloby, odvolání nebo dovolání (§ 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 ZSop) a samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně