7 Cmo 256/2024-39 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal likvidátorce , tituly před jménem, , Anonymizováno, (dále jen „likvidátorka“) odměnu za provedenou likvidaci společnosti , Jméno navrhovatelky B, , IČO , IČO navrhovatelky B, (dále jen „společnost“) ve výši 5 000 Kč. Výrokem II. likvidátorce na náhradě hotových výdajů přiznal částku 7 180 Kč. Výrokem III. pak likvidátorce uložil povinnost vrátit na účet soudu prvního stupně nespotřebovanou zálohu na hotové výdaje ve výši 2 820 Kč za tam uvedených platebních podmínek.2. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 29. září 2008, č. j. 73 Cm 199/2008-3, mimo jiné jmenoval likvidátorem společnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Likvidace společnosti byla ukončena, společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 15. září 2012. Jelikož likvidátorka likvidaci ukončila a společnost byla z obchodního rejstříku vymazána, vznikl jí nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které jí v souvislosti s likvidací vznikly. V průběhu likvidace byla likvidátorce poskytnuta záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč.3. Při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů likvidátorky společnosti soud prvního stupně vyšel s odkazem na přechodné ustanovení § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z § 71 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a z § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), neboť likvidátorka byla jmenován soudem prvního stupně usnesením ze dne 29. září 2008, č. j. 73 Cm 199/2008-3. Likvidátorce přiznal účelně vynaložené hotové výdaje toliko ve výši 7 180 Kč (oznámení o likvidaci v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč a archivace písemností ve výši 4 800 Kč).4. Požadovanou náhradu hotových výdajů ve výši 3 000 Kč vynaloženou na vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek soud prvního stupně s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011, likvidátorce nepřiznal, neboť tyto výdaje nepovažoval za účelně vynaložené. Požadované hotové výdaje v celkové výši 370 Kč za poštovné a správní poplatky soud prvního stupně likvidátorce též nepřiznal, neboť tyto výdaje nebyly řádně doloženy. Rovněž likvidátorce nepřiznal požadované cestovní výdaje, neboť likvidátorka ani přes výzvu soudu uskutečněné cesty nikterak nespecifikovala. Jelikož byla likvidátorce poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 10 000 Kč, soud prvního stupně jí uložil povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 2 820 Kč (10 000 – 7 180) vrátit.5. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu změnil a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 13 811,14 Kč a rozhodl, že likvidátorce s ohledem na vyplacenou zálohu zbývá doplatit 3 811,14 Kč.6. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že účetní služby nejsou účelně vynaloženým nákladem. Argumentuje tím, že v případě likvidací se nejedná pouze o vypracování daňových přiznání, nýbrž zahrnuje rovněž zpracování s tím souvisejících výkazů, odborné konzultační činnosti, řešení dlouhotrvajících sporů ve vztahu k řadě institucí či věřitelům. Dále odvolatelka cituje pasáže z usnesení „Vrchního soudu Cmo 74/2016“ a připomíná požadavky na vysokou odbornost a kvalifikaci likvidátorů jmenovaných do této funkce ze seznamu insolvenčních správců a míru jejich odpovědnosti. Rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u majetné a nemajetné právnické osoby je přitom shodný. Připomíná rovněž, že využití služeb třetích osob není likvidátorovi zakázán. Ohledně cestovních výdajů uvádí, že pouze likvidátorka může jako osoba znalá situace zhodnotit, zda je třeba se úkonu zúčastnit osobně či nikoli. Dle § 8 odst. 2 vyhlášky soudu nepřísluší posuzovat oprávněnost použití dopravního prostředku, ale pouze výši náhrady cestovních výdajů. Nelze nijak dojít k závěru, že by použití vlastního automobilu likvidátora bylo podmíněno např. souhlasem soudu a podobně. Odvolatelka je považuje za účelné, neboť cesta z Prahy-Benic do jiných míst v Praze je časově náročná a v případě použití hromadné dopravy vyžaduje několik přestupů, což odvolatelce s průkazem ZTP činí značné potíže. Požaduje tedy náhradu všech jí vynaložených a vyúčtovaných nákladů.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. září. 2008, č. j. 73 Cm 199/2008-3. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. července 2010, č. j. 73 Cm 199/2008-12, byla likvidátorce přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 10 000 Kč, která jí byla vyplacena (viz platební poukaz na č. l. 13 připojeného spisu zn. 73 Cm 199/2008).9. Ve vyúčtování hotových výdajů likvidace ze dne 18. listopadu 2011 požadovala likvidátorka náhradu hotových výdajů v celkové výši 12 275,20 Kč. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:- zveřejnění v obchodním rejstříku – 2 380 Kč;- poštovné – 190 Kč;- cestovné a parkovné – 1 725,20 Kč;- správní poplatky – 180 Kč;- účetní služby – 3 000 Kč;- archivace a manipulace se spisy – 4 800 Kč.10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka , Anonymizováno, , ze dne 20. ledna 2025, odvolací soud zjistil, že společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 15. září 2012. Právním důvodem výmazu bylo skončení likvidace.11. Při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných hotových výdajů, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z vyhlášky (jak správně učinil soud prvního stupně).12. Dle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky, končí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Dle odst. 2 tohoto ustanovení může soud podle okolností případu odměnu likvidátora podle odstavce 1 přiměřeně zvýšit až do výše 5 000 Kč. Dle § 6 vyhlášky je v odměně likvidátora zahrnuta i náhrada za administrativní a jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace. Dle § 8 odst. 1 vyhlášky náleží likvidátorovi náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.13. Pokud jde o přiznanou náhradu hotových výdajů a s tím související povinnost likvidátora vrátit nevyčerpanou část poskytnuté zálohy na tyto náklady, má odvolací soud za to, že závěr soudu prvního stupně o tom, že výdaje vynaložené na zajištění vedení účetnictví a administrativní práce pro společnost, které likvidátorce poskytla společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), jak vyplývá z faktury č. 18/23 ze dne 20. dubna 2010, nelze považovat za účelně vynaložené výdaje z důvodů uvedených soudem prvního stupně, není správný.14. Soud prvního stupně pominul, že závěr usnesení odvolacího soudu, z něhož při rozhodování o požadavku likvidátorky na přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek společnosti vycházel, byl již překonán. Z ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu se podává, že likvidátor není povinen vést účetnictví – včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání – vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, či ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024). Jinak řečeno, při určení výše náhrady hotových výdajů nelze klást k tíži likvidátora, který sám nedisponuje pro provedení odborných záležitostí, jež spadají do výkonu jeho funkce, že provedením těchto (odborných) činností pověřil třetí osobu těmito znalostmi nadanou – v daném případě právnickou osobu v předmětném oboru podnikající (jak bylo ověřeno z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , Anonymizováno,