7 Cmo 4/2025-63 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením označeným v záhlaví odvolal z funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, , IČO , IČO navrhovatele A, se sídlem , Adresa navrhovatele A, (dále též i jen „Společnost“) účastníka 2) /výrok I./, likvidátorem Společnosti jmenoval , tituly před jménem, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , s provozovnou na adrese , adresa, /výrok II./, rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení /výrok III./a uložil účastnici 1) a účastníkovi 2) aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení/výrok IV./.2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že Společnost byla usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 38 Cm 22/2012-10, které nabylo právní moc dne 7. 11. 2012, zrušena s likvidací a zároveň byl účastník 2) jmenován likvidátorem Společnosti. Navrhovatel se svým návrhem ze dne 13. 9. 2024 domáhal odvolání účastníka 2) coby likvidátora Společnosti, jelikož neplní své povinnosti likvidátora a jmenování nového likvidátora. Soud účastníka 2) postupem dle § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 194 o. z. odvolal z funkce likvidátora Společnosti, jelikož shledal, že likvidátor neprovádí likvidaci Společnosti, když za dobu více jak 12 let nedokončil likvidaci. Nového likvidátora jmenoval odkazem na § 191 odst. 4 o. z., tedy osobu zapsanou do seznamu insolvenčních správců. Výrok III. odůvodnil tím, že žádnému účastníkovi nevznikly náklady tohoto řízení. Povinnost zaplatit soudní poplatek odůvodnil tím, že jelikož je navrhovatel osvobozen dle § 11 odst. odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSP“) od soudního poplatku, jsou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 a 8 ZoSP poplatníkem poplatku za toto řízení společně a nerozdílně účastníci 1) a 2). Výši soudního poplatku soud určil dle položky 4 bodu 1. písm. c) sazebníku poplatků. Uložení povinnosti uhradit soudní poplatek soud učinil dle § 4 odst. 1 písm. j) ZoSP.3. Proti výroku IV. usnesení podal dne 29. 11. 2024 účastník 2) včasné odvolání doplněné podáním ze dne 30. 12. 2024, ve kterém brojí proti uhrazení soudního poplatku za Společnost. Tvrdil, že se Společností nemá nic společného, jelikož jí v roce 1998 prodal. Navrhuje, aby odvolací soud výrok IV. změnil tak, že uloží účastníkům povinnost k úhradě soudního poplatku, a to každému samostatně konkrétní částku, nikoliv společně a nerozdílně.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.5. Dle § 2 odst. 1 písm. a) ZoSP, poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak.6. Dle § 2 odst. 3 věta první ZoSP, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.7. Dle § 2 odst. 8 ZoSP vznikne-li více poplatníkům povinnost zaplatit poplatek, platí jej společně a nerozdílně.§ 2 odst. 8 ZoSP se dle komentářové literatury (ASPI), cit.:1. „Interpretace tohoto ustanovení byla významně dotčena judikaturou vrcholných soudů, které dovodily, že povinnost zaplatit soudní poplatek společně a nerozdílně (solidárně) podle § 1872 a násl. obč. zák. vzniká účastníkům pouze v případě řízení, v nichž jsou nerozlučnými společníky ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., tedy nositeli takových společných práv nebo povinností, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky vystupující na dané straně sporu (NS 29 Cdo 2066/2015, VS Olomouc 4 Cmo 825/2000).2. Jedná-li se naopak o samostatné společníky podle § 91 odst. 1 o. s. ř., v jejichž případě jedná v řízení každý sám za sebe, činí příslušné podání každý z nich sám za sebe, a je tak i samostatným poplatníkem soudního poplatku. Rozhodná je přitom povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva (srov. II. ÚS 1198/10).3. Lze konstatovat, že k nejasnému významu ustanovení přispěla i novela zákonem č. 255/2000 Sb., s účinností od 1.1.2001, když podle dřívějšího znění (tehdy jako § 2 odst. 4) zákon výslovně uváděl, že "vznikne-li více poplatníkům podle odstavce 1 povinnost zaplatit poplatek společně, platí jej společně a nerozdílně". Z tehdejšího znění bylo možno lépe vydedukovat logický závěr, že pouze pokud se jedná o nerozlučné společníky, vzniká jim povinnost zaplatit poplatek společně a oni jsou pak povinni jej platit společně a nerozdílně.4. Ve znění zákona účinného do roku 2000 byl výslovně zakotven i další interpretační závěr, na kterém je třeba trvat i podle stávající právní úpravy, totiž že solidární poplatkovou povinnost lze zvažovat výhradně ve vztahu k poplatkům za řízení ve smyslu odst. 1, tato ovšem nemá jakékoli opodstatnění ve vztahu k poplatkům za úkony podle odst. 6. Zde je třeba trvat na tom, že poplatníkem poplatku je vždy výhradně navrhovatel úkonu.5. Ve správním soudnictví nepřichází aplikace solidární poplatkové povinnosti v úvahu vůbec, neboť účastníci řízení, kteří učinili společný návrh, netvoří podle § 33 odst. 8 s. ř. s. nerozlučné společenství, nýbrž každý z nich vystupuje v řízení jako samostatný účastník a současně jako samostatný poplatník soudního poplatku (NSS 1 As 74/2011 - 251).6. Problematice solidární poplatkové povinnosti je v soudní praxi věnována pozornost i vzhledem k tomu, že od povahy poplatkové povinnosti bývá odvozován nejen způsob, jakým lze konkrétní poplatek vymáhat (tj. jako pohledávku vůči jedinému dlužníkovi či jako solidární pohledávku vůči více účastníkům jako spoludlužníkům, při níž je ve smyslu § 1872 obč. zák. na volbě věřitele, na kterém či kterých z nich bude uhrazení soudního poplatku požadovat), nýbrž i otázka, zda má být poplatek zaplacen pouze jednou za všechny poplatníky se solidární poplatkovou povinností nebo zda má být hrazen každým z účastníků, tedy vícekrát (II. ÚS 150/06)a judikatury, cit.: „Ve věcech správního soudnictví, kde je solidární poplatková povinnost vyloučena, bývá povinnost zaplatit soudní poplatek zvlášť za každého jednotlivého z více podatelů dovozována i ze znění odst. 2, v němž je poplatník vymezen jako "ten, kdo podal" žalobu či jiný návrh, resp. kasační stížnost (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2016, č. j. 5 As 65/2015 - 52, 3422/2016 Sb. NSS, a ze dne 14. 5. 2014, č. j. 7 As 56/2014 - 30, web NSS)“vztahuje pouze na případy, kdy se jedná (podle hmotného práva) o nerozlučné společenství. Na samostatné procesní společníky se toto ustanovení nevztahuje (srov. 29 Cdo 1625/2020). Proto by měli v dané věci účastníci platit soudní poplatek rovným dílem podle § 140 odst. 1 první věta ve spojení s § 137 odst. 1 o. s. ř.).8. Z uvedené zákonné úpravy se odvolacímu soudu podává, že povinnost uhradit soudní poplatek za řízení zahájené na návrh navrhovatelem, který je však osvobozen od soudního poplatku, náleží účastníkům řízení, kterými jsou odvolaný likvidátor a Společnost. Navrhovatel byl se svým návrhem úspěšný, pročež nenáleží účastníkům řízení vůči němu právo na náhradu nákladů řízení a zároveň účastníci nejsou osvobozeni od soudního poplatku.9. Povinnost uhradit soudní poplatek je třeba účastníkům řízení uložit rovným dílem, nikoli společně a nerozdílně, neboť se nejedná o nerozlučné společenství.10. Odvolací soud proto odvoláním napadený výrok IV. usnesení soudu prvního stupně změnil jen tak, že účastníci jsou povinni uhradit soudní poplatek rovným dílem, jinak jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“), neboť předmětné řízení lze zahájit i bez návrhu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.