9 Cmo 10/2025-44 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením výrokem I. přiznal , jméno FO, , nar. 8. 9. 1954, likvidátorovi (dále též jen „likvidátor“ či „likvidátorka“) již zaniklé obchodní společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, IČO , IČO, (dále též jen „společnost“) odměnu likvidátora ve výši 3 000 Kč a výrokem II. jí přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 6 041 Kč (správně však 6 051 Kč - ačkoliv ve výroku II. se dopustil zjevné nesprávnosti, když uvedl částku 3 959 Kč - poznámka odvolacího soudu), která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč a výrokem III. jí uložil zaplacení nespotřebované zálohy České republice na účet Městského soudu v Praze ve výši 3 959 Kč (správně však 3 949 Kč, ačkoliv ve výroku III. se dopustil zjevné nesprávnosti, když uvedl částku 6 041 Kč - poznámka odvolacího soudu) do 3 dnů po právní moci tohoto usnesení. Došlo ke 2 zjevným nesprávnostem - kromě prohození obou částek uvedených ve výroku II. a III. dále k další zjevné nesprávnosti v počtech - tj. k početní chybě ve výši 10 Kč.2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 3. 3. 2009 č. j. 73 Cm 133/2008-7 soud mimo jiné jmenoval , jméno FO, , coby osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, likvidátorem společnosti. Podáním došlým soudu dne 13. 11. 2023, doplněným dne 6. 3. 2024 a dne 19. 6. 2024, podal likvidátor návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Likvidátor předložil soudu rozpis cestovného za roky 2009 a 2010 (celkem 3 442,53 Kč), příjmový doklad vystavený na částku 450 Kč za ověřování podpisů, podací lístky a doklad o zaplacení u poskytovatele poštovních služeb (celkem 221 Kč), a konečně daňový doklad (vč. odpovídajícího příjmového dokladu) vystavený na částku 7 000 Kč za archivování dokumentů společnosti (4 000 Kč) a vedení jejího účetnictví (3 000 Kč). Ačkoliv likvidátor nepředložil daňový doklad vystavený na částku 2 380 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku, soud vyhodnotil, že tento náklad byl vynaložen, neboť likvidátor zveřejnil oznámení o vstupu do likvidace v Obchodním věstníků a účtovaná částka byla v době jejich zveřejnění cenou obvyklou. Likvidátor obdržel zálohu ve výši 10 000 Kč s tím, že likvidace společnosti byla dokončena jiným likvidátorem, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , který nezjistil žádný majetek. Společnost „byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 2. 9. 2024, a to jiným likvidátorem.“ Dále soud citoval příslušná ustanovení právních předpisů, konkrétně § 3043 odst. 2 o. z., § 71 odst. 6 a 9 obch. zák. s tím, že při stanovení výše odměny likvidátora (a též náhrady jeho hotových výdajů) je nutno vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 286/2018, ze dne 5. 11. 2018). S ohledem na skutečnost, že likvidátor byl jmenován soudem usnesením ze dne 3. 3. 2009 č. j. 73 Cm 133/2008-7 soud při stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů postupoval podle vyhlášky ministerstva č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem („vyhláška“) a následně citoval ust. § 4 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky. Soud uvedl, že při určení výše odměny likvidátora za provedenou likvidaci společnosti zohlednil míru jeho odborné kvalifikace a odpovědnosti, avšak na druhou stranu zohlednil i fakt, že funkce likvidátora zanikla ke dni 15. 6. 2022, přičemž k výmazu společnosti došlo až na základě návrhu jiného likvidátora. Soud proto s ohledem na skutečnost, že likvidátor provedl velkou část úvodních úkonů, přiznal zvýšenou odměnu ve výši 3 000 Kč (výrok I.).3. Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorem v souvislosti s likvidací společnosti vyšel soud z předloženého vyúčtování, kdy přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 2 380 Kč (zveřejnění v Obchodním věstníku), položku ve výši 221 Kč (poštovné), položku ve výši 450 Kč (ověřování) a konečně položku ve výši 3 000 Kč (účetnictví) /poznámka odvolacího soudu: celkem 6 051 nikoliv 6 041 Kč, jak uvedl soud prvního stupně/. Hotový výdaj ve výši 4 000 Kč (archivace) soud nepřiznal proto, že likvidátor nebyl povinen archivaci dokumentů zajistit. Dle § 205 odst. 4 o. z. archivaci dokumentů zajišťuje likvidátor až po zániku právnické osoby. S ohledem na skutečnost, že společnost zanikla ke dni 2. 9. 2024, tedy v době, kdy její likvidaci zajišťoval již jiný likvidátor, vznikla povinnost archivovat dokumenty právě tomuto novému likvidátorovi, nikoliv navrhovateli. Soud proto uvedený výdaj nevyhodnotil jako účelně vynaložený. Pokud jde o cestovní výdaje, soud jejich náhradu likvidátorovi nepřiznal, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené. V otázce přiznání náhrady hotových výdajů spojených s likvidací totiž nelze přehlédnout kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu z 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12). Za účelné výdaje nelze bez dalšího považovat výdaj za použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátor sídlo (Praha), existujeli k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (využití veřejné dopravy srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 14 Cmo 243/2019). Pokud jde o cestu mimo město, v němž má (resp. měl) likvidátor sídlo (cesta do Plzně a zpět za exekutorem , Anonymizováno, ), likvidátor ani přes výzvu soudu nesdělil, proč nebylo možné účelu cesty dosáhnout hospodárnějším způsobem (např. telefonickou či písemnou komunikací), a proto nebylo možné likvidátorovi náhradu tohoto výdaje přiznat. Pakliže likvidátor není schopen účelnost hotového výdaje odůvodnit, nezbývá, než aby jej nesl ze svého v rámci přiznané odměny. S ohledem na uvedené soud likvidátorovi přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 6 051 Kč, která bude v plné výši uhrazena z poskytnuté zálohy a dále uložil soud likvidátorovi povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 3 949 Kč vrátit (výrok III.).4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka v zákonné lhůtě odvolání. Z obsahu odvolání však vyplývá, že míří do nepřiznané odměny a nepřiznané náhrady hotových výdajů, a to za položky: „archivace, manipulace se spisy 4 000 Kč“ a „cestovné a parkovné“ ve výši 3 442,53 Kč. Namítla, že rozhodovací praxe Městského soudu v Praze zpravidla přiznává likvidátorovi odměnu na horní hranici stanoven v § 8 odst. 2 vyhlášky, tj. 5 000 Kč. Dále uvedla, že jiné soudy vyplácejí zpravidla 7 - 10 000 Kč. Likvidace nekontaktní společnosti, kdy není možné navázat spolupráci ve statutárním orgánem ani společníky likvidované společnosti, je komplikovanější, než když jsou všechny podklady a informace k dispozici. Navíc je zpravidla spojena s tím, že společníci společnost úmyslně společnost nechali jako nekontaktní, aby zakryly podvody, trestné činy či nesrovnalosti v hospodářství společnosti. Uvedla, že v příloze přikládá „Stručný metodický postup likvidace společnosti z rozhodnutí soudu“, tak jak ho vypracovala Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v České republice., aktualizováno v r. 2009. Z tohoto pokynu vyplývá, že jednoduchá likvidace vyžaduje v průměru 32-60 hodin času likvidátora. Tento pokyn navíc neobsahuje zápočet času, který je nutno věnovat na jednání s finančním úřadem, zdravotními pojišťovnami a úřady české správy sociálního zabezpečení, ukončení vztahů s bývalými zaměstnanci, Policií ČR, bankami, účast na běžících soudních jednáních a exekucích, s živnostenským úřadem. V situaci, kdy nejsou k dispozici potřebné doklady a společnost je nekontaktní, je třeba vyvinout značnou iniciativu, aby bylo možno provést úkony potřebné k likvidaci. Přesto i při minimální délce likvidace 60 hod. a odměně 5 tis. Kč, to dělá „hrdých 83 Kč za hod.“ Nelze přikládat k tíži likvidátorky, že soud jmenoval jiného likvidátora, aniž zjistila stav likvidace, nebo neboť likvidátorka provedla všechny úkony.5. Odvolatelka dále nesouhlasila s tím, že jí soud nepřiznal náhradu nákladů vynaložených za „archivaci“. Uvedla, že není sporu o tom, že archivaci je třeba provést s tím, že, archivace neprobíhá ani tak, jak si představuje městský soud, tj. že uložíme pár šanonů na polici. Před samotnou archivací probíhá shromáždění, vytřídění a připravení materiálů k archivaci. To je celá řada pracných činností, zvláštní pozornost je kupř. třeba věnovat kompletaci a zpřehlednění materiálů, které se týkají zaměstnanců, které se archivují 30 let a musejí být k dispozici až půjdou zaměstnanci do důchodu, když budou žádat o invalidní důchod apod. Tyto úkony nemůže provést společnost provádějící vlastní uložení dokumentů, to je třeba připravit a chybějí-li doklady ve firmě, dohledat, a to zase neumí firma provádějící vlastní uložení dokumentů. Není sporu o tom, že archivaci je nutno provést a je na zodpovědnosti likvidátora, jakým způsobem to provede, uloží-li dokumenty do archivu sám, nebo prostřednictvím pověřené firmy. V ž