9 Cmo 143/2024-133 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně na základě zpětvzetí žaloby shora uvedeným usnesením zastavil řízení (výrok I.) a současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 62 489 Kč (výrok II.).2. V rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobce žalobou ze dne 3. 2. 2023 domáhal nahrazení projevu vůle shromáždění žalovaného tak, že bude schválena výše odměny žalovaného za výkon funkce pověřeného vlastníka ve výši 6 000 Kč měsíčně ode dne 24. 11. 2011.3. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil § 146 odst. 2 větou první zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že náklady řízení vzniklé žalovanému sestávají z nákladů na právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 a vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty 360 000 Kč za 6 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 9 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu dne 9. 8. 2023, další porada s klientem přesahující 1 hodinu ze dne 11. 8. 2023, 2 krát podání ve věci samé ze dne 17. 8. 2023 a 8. 11. 2023, účast na jednání dne 6. 12. 2023), tj. 58 440 Kč, dále přiznal šest paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč. Žalovanému přiznal také cestovné ve výši 849 Kč a konečně mu přiznal i náhradu za promeškaný čas ve výši 1 400 Kč.4. Proti výroku II. výše uvedeného usnesení podal žalobce odvolání (odvolatele), v němž vyjádřil souhlas s povinností hradit žalovanému náklady řízení, avšak nesouhlasil s výší soudem prvního stupně přiznaných nákladů řízení ani s počtem úkonů právní služby, za něž by měl hradit náklady řízení.5. Podle odvolatele není z jeho žalobního návrhu zřejmé, o jaké nahrazení projevu vůle žalobce soud žádal, přičemž nežádal soud, aby rozhodl o tom, jakou částku a za jaké období by měl žalovaný žalobci platit. Odvolatel dále namítal, že i žalovaný ve svém vyjádření ze dne 17. 8. 2023 uvedl, že podle něho žalobce nebyl již od 25. 11. 2013 ve funkci pověřeného vlastníka. Podle odvolatele se tak jedná o období dvou let, kdy byl ve funkci pověřeného vlastníka a ne pěti, z čeho vycházel žalovaný. Podle odvolatele rovněž předmětem řízení nebylo peněžité plnění, což by měl potvrzovat i soudem prvního stupně vybraný soudní poplatek. Dále upozornil, že i pokud by byl s žalobou ve věci úspěšný, nezískal by exekuční titul a musel by podat novou žalobu, avšak nárok na odměnu za období od 24. 11. 2011 do 24.11.2013 by byl již promlčen. Proto podle odvolatele měl soud prvního stupně postupovat při stanovení tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu.6. Odvolatel dále nesouhlasil ani s počtem přiznaným úkonům právní služby, když namítl, že úkon nahlížení do spisu by měl být součástí úkonu převzetí a přípravy zastoupení a neměl by tak být přiznán jako samostatný úkon. Dále nemá za účelně vynaložený náklad odměnu za úkon za další poradu s klientem dne 11. 8. 2023, jelikož žalovaný nijak nedoložil důvodnost tohoto úkonu, což podle jeho názoru nevyplývá ani z obsahu spisu. Dále nesouhlasil ani s přiznáním hotových výdajů žalovanému v podobě cestovného a náhrady za promeškaný čas. Proto navrhl, aby byl zavázán toliko k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, dle § 9, odst. 3, písm. b) AT spočívající ve 4 úkonech právní služby za 1 úkon převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, za 2 úkony za podání ve věci samé ze dne 17. 8. 2023 a 8. 11. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a za 1 úkon za účast na jednání dne 6. 12. 2023 nepřesahující dvě hodiny dle § 11 odst. 1 písm. g) AT s připočtením 4 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Současně pro případ svého úspěchu v odvolacím řízení odvolatel navrhl, aby odvolací soud uložil žalovanému zaplatil žalobci náklady odvolacího řízení.7. Účastník se k podanému odvolání vyjádřil podáním ze dne 8. 4. 2024. Souhlasí s tarifní hodnotou, kterou určil soud prvního stupně a upozorňuje i na rozhodovací praxi, podle níž v případě žalob na nahrazení projevu vůle by se mělo vycházet z hodnoty předmětu sporu. Je přesvědčen, že předmět sporu je v tomto případě penězi ocenitelný částkou 360 000 Kč, což je požadovaná částka za období od 24. 11. 2011 do června 2023. Dále vyjádřil názor, že žalobce odčerpal z účtu žalovaného neoprávněně stovky tisíc korun a neuhradil žádnou z dlužných částek žalovanému. U úkonů přiznaných soudem prvního stupně uvádí, že se jednalo s ohledem na rozsah a význam rozhodnutí o zcela standardní úkony. Podle žalovaného čas strávený na cestě jeho advokáta zabral s ohledem na současnou dopravní situaci přesně tolik času, kolik bylo vyúčtováno. Navrhl, aby odvolací soud podanému odvolání nevyhověl a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je dílem důvodné.9. Podle právního názoru odvolacího soudu i při rozhodování o náhradě nákladů řízení je nutné vycházet z principů spravedlnosti, což především znamená, že rozhodnutí nesmí být s ohledem na okolnosti konkrétní věci zjevně nespravedlivé.10. Ve vztahu k určení výše tarifní hodnoty odvolací soud obecně zastává názor, podle něhož spravedlivé rozhodování v projednávané věci zajišťuje již samotný advokátní tarif, zejména v jeho § 8 a násl. AT.11. Jak je zřejmé z § 8 odst. 1 AT, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.12. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění.13. Při určení tarifní hodnoty soud primárně vychází z ceny věci, která je předmětem řízení. Ustanovení § 9 odst. 3, 4 představují výčet situací, u nichž činí tarifní hodnota 35 000 Kč, resp. 50 000 Kč, a tedy odměna za jeden úkon činí 2 500 Kč, resp. 3 100 Kč. Pro tyto případy ovšem platí, že předmětem řízení není věc penězi ocenitelná, což není projednávaný případ, kdy na základě uplatněného nároku lze stanovit peněžní hodnotu nároku vyplývajícího z právního jednání, ve vztahu k němuž by měl být soudem nahrazen projev vůle jedné ze smluvních stran.14. Ve vztahu k žalobám na projev vůle odvolací soud zastává názor, podle něhož u těchto žalob směřujících ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, by se primárně nemělo pro účely stanovení tarifní hodnoty aplikovat ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, ale mělo by se vycházet právě z hodnoty předmětu sporu.15. V předmětné věci podal žalobce žalobu na nahrazení projevu vůle - o schválení výše odměny za výkon funkce pověřeného vlastníka, ode dne 24. 11. 2011, a to do dne podání žaloby a dále do budoucna ve výši 6.000 Kč měsíčně. Předmětem sporu je tak v projednávaném případě právo na odměnu požadovanou ode dne 24. 11. 2011 ve výši 6 000 Kč měsíčně, čemu podle odvolacího soudu shodně se soudem prvního stupně odpovídá pro potřeby určení odměny za právní služby tarifní hodnota správně stanovená soudem prvního stupně pro opětující se plnění na dobu neurčitou pětinásobkem hodnoty ročního plnění ve výši 72 000 Kč, tj. celkově částkou 360 000 Kč. Soud prvního stupně proto správně a v souladu s § 7, § 8 advokátního tarifu stanovil odměnu advokáta za jeden úkon právní služby částkou 9 740 Kč.16. Ve vztahu k úkonům právní služby však odvolací soud nesdílí v plné šíři právní názor soudu prvního stupně, podle něhož náklady žalovaného sestávají i z úkonu za nahlížení do spisu ze dne 9. 8. 2023 a z úkonu za další poradu s klientem dne 11. 8. 2023 přesahující jednu hodinu, když úkon nahlížení do spisu byl součástí úkonu převzetí a přípravy zastoupení a stejně tak nelze považovat za účelně vynaložený náklad na další poradu s klientem dne 11. 8. 2023, jestliže žalovaný nedoložil důvodnost tohoto úkonu, což nelze stanovit ani z obsahu spisu.17. K úkonu nahlížení do spisu a jeho prostudování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) AT uskutečněnému dne 9. 8. 2023 odvolací soud konstatuje, že odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu a prostudování spisu lze přiznat pouze výjimečně s ohledem na konkrétní okolnosti případu při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu v dané procesní situaci například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci. Ne každé nahlížení do spisu a jeho