9 Cmo 280/2024-567 — Vrchní soud v Praze

1. Z obsahu předloženého rejstříkového spisu vyplývá, že dne 25. 7. 2019 došel rejstříkovému soudu návrh na zápis změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek, vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl S, vložka 2470, přičemž navrhovatelem bylo , Jméno navrhovatele, , zastoupené advokátem , tituly před jménem, . Navrhovalo zápis změn ve složení statutárního orgánu (tj. výboru) - konkrétně výmazu jeho členů ve složení , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a zápisu nových členů , Anonymizováno, (předseda výboru), , Anonymizováno, (místopředseda výboru), , Anonymizováno, . K návrhu byl doložen mj. zápis ze shromáždění , Jméno navrhovatele, , konaného dne 12. června 2019 a zápis ze schůze výboru , Jméno navrhovatele, , konaného dne 12. června 2019.2. Soud prvního stupně coby rejstříkový soud navrhovatele vyzval usnesením ze dne 30. června 2019 č. j. S 2470/RD49/KSUL, Fj 39990/2019/KSUL-188 (dále též jen ,,usnesení RD49“ či „výzva k doplnění návrhu“ či jen „výzva“) k doplnění podání došlého dne 25. července 2019 blíže specifikovaného v této výzvě. Navrhovatel reagoval na výzvu podáním došlým rejstříkovému soudu dne 31. 7. 2019 opraveným návrhem a následující den, tj. 1. srpna 2019 rejstříkový soud rozhodl usnesením č. j. S 2470/RD53/KSUL, Fj 39990/2019/KSUL-198 (dále též jen „usnesení RD53“) tak, že návrhu vyhověl. Usnesení bylo navrhovateli doručeno 1. 8. 2019 a ten se ještě téhož dne prostřednictvím svého zástupce - advokáta vzdal práva odvolání. Na usnesení RD53 je tudíž vyznačena doložka právní moci ke dni 1. srpna 2019.3. Proti usnesení RD 49 (výzvě k doplnění návrhu) podala , Jméno žalobkyně, odvolání, které odvolací soud usnesením ze dne 8. listopadu 2021 č. j. 6 Cmo 297/2021-368 odmítl jako podané jednak neoprávněnou osobou a jednak z důvodu nepřípustnosti odvolání. Proti usnesení RD 53 podala , Jméno žalobkyně, také odvolání, které odvolací soud usnesením ze dne 8. listopadu 2021 č. j. 6 Cmo 298/2021-372 odmítl jako podané neoprávněnou osobou.4. Proti usnesení RD 49 a usnesení RD 53 a proti oběma výše zmíněným usnesením odvolacího soudu podala , Jméno žalobkyně, ústavní stížnost, jíž Ústavní soud usnesením ze dne 21. února 2022 sp. zn. IV. ÚS 473/22 odmítl.5. Podáním ze dne 13. listopadu 2023, doručeným soudu prvního stupně dne 16. 11. 2023, podala , Jméno žalobkyně, žalobu na obnovu výše popsaného rejstříkového řízení.6. Soud prvního stupně vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu na obnovu řízení ve výši 5 000 Kč.7. Žalobkyně podáním ze dne 6. prosince 2023 požádala o přiznání osvobození od placení soudního poplatku za podanou žalobu na obnovu řízení ve výši 5 000 Kč.8. Soud prvního stupně coby rejstříkový soud rozhodl usnesením ze dne 11. prosince 2023 č. j. S 2470/RD160/KSUL, Fj 68084/2023/KSUL-528 tak, že jí nepřiznal požadované osvobození od placení soudního poplatku. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že z potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a sdělení navrhovatelky ze dne 6. 12. 2023 soud zjistil, že příjem navrhovatelky představuje pouze přiznaný starobní důchod ve výši 21 078 Kč měsíčně. Navrhovatelka je spoluvlastníkem podílu o velikosti id. ½ na bytové jednotce v Liberci zapsané na LV 8101. Navrhovatelka uvedla, že její měsíční výdaje za nájemné a náklady spojené s užíváním bytu vč. poplatků činí 6 012 Kč. Další výdaje činí náklady za stravu 6 000 Kč, za telefon 306 Kč, za léky 1 000 Kč, za hygienické potřeby 2 000 Kč. Dále navrhovatelka vyčíslila výdaje, na které tvoří měsíční rezervu, která odpovídá měsíční částce 1 112 Kč. Měsíční výdaje navrhovatelky tak činí 16 430 Kč a aktuálně překračují výši tvrzených příjmů navrhovatelky. Důvodem snížení příjmů navrhovatelky je provádění zákonných srážek z důchodu navrhovatelky na úhradu existujících závazků navrhovatelky. Na základě zjištěných skutečností by bylo možné dospět k závěru, že příjmové a majetkové poměry navrhovatelky by odůvodňovaly přiznání osvobození od placení soudního poplatku. V daném případě se však dle názoru soudu jedná o zjevně bezúspěšné bránění práva, neboť žalobkyně napadá žalobou na obnovu řízení procesní usnesení odvolacího soudu, která byla vydána 8. listopadu 2021, žalobkyni byla doručena, a 14. prosince 2021 nabyla právní moci. V daném případě tak zjevně marně uplynula objektivní i subjektivní lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení dle ust. § 233 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyní uváděná tříletá lhůta ve smyslu ust. § 233 odst. 2 o. s. ř. na daný případ nedopadá, neboť se v daném případě nejedná o rozhodnutí, které by bylo vydáno na základě trestního rozsudku, rozhodnutí o přestupku nebo rozhodnutí o jiném správním deliktu, které bylo později podle příslušných právních předpisů zrušeno. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků z důvodu zjevně bezúspěšného bránění práva. Úprava osvobození od soudního poplatku dle § 138 odst. 1 o. s. ř. stanoví možnost úplného osvobození od soudního poplatku pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že poměry navrhovatelky a daného řízení osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. S ohledem na všechny uvedené důvody rozhodl soud tak, že se osvobození od soudních poplatků nepřiznává.9. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, její stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že soud prvního stupně vycházel z příjmu - jejího důchodu ve výši 21 078 Kč, nikoliv z její skutečně pobírané částky nyní ve výši 16 083 Kč. Nesouhlasila ani s tím, že vlastnictví jejího majetku zohlednil při svém rozhodování, když tento majetek nelze zhodnotit, resp. si jím vylepšit příjem, když se jedná o bydlení. A konečně nesouhlasila ani s odůvodněním, že uplynula lhůta objektivně i subjektivně pro podání předmětné žaloby s tím, že žaloba je podána nikoliv po třech letech od právní moci napadeného usnesení. Navrhla, aby odvolací soud žalobkyni přiznal osvobození od placení soudního poplatku.10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a usnesením ze dne 27. května 2024 č. j. 9 Cmo 20/2024-538 odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil (na usnesení odvolacího soudu je vyznačena doložka právní moci ke dni 24. června 2024). V tomto rozhodnutí odvolací soud v rámci odůvodnění dospěl k závěru, že „, Jméno žalobkyně, nebyla účastnicí předmětného rejstříkového řízení, nemůže být proto zjevně se svou žalobou na obnovu řízení úspěšná. Je tudíž zřejmé, že podaná žaloba na obnovu řízení nemá žádnou naději na úspěch, tudíž ani návrhu na osvobození od soudního poplatku za podanou žalobu nemůže být vyhověno, protože se v daném případě jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.“11. Následně rejstříkový soud vyzval žalobkyni formou přípisu ze dne 15. července 2024 (na č.l. 547) k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč v dodatečné lhůtě 15 dnů od doručení přípisu. Současně žalobkyni poučil o zastavení řízení o žalobě na obnovu řízení v případě neuhrazení soudního poplatku. Přípis jí byl doručen dne 19. července 2024. Stanovená lhůta pro zaplacení soudního poplatku marně uplynula dne 4. července 2024.12. Podáním ze dne 31. července 2024 požádala znovu o osvobození od soudních poplatků z důvodu změny výše příjmu od měsíce února 2024 s tím, že pobírá opět nižší příjem z důchodu o více než 1 000 Kč, než o kterém probíhalo řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků u soudů obou stupňů.13. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně řízení o žalobě na obnovu řízení ze dne 13. 9. 2023 zastavil. V odůvodnění po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení uvedl, že žalobkyní tvrzené snížení příjmů z důchodu není novou skutečností, na základě níž by mohlo dojít k novému posouzení důvodnosti žádosti, neboť již v předchozím rozhodnutí konstatoval, že příjmové poměry žalobkyně by odůvodňovaly osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek jen v případě splnění druhého zákonného předpokladu, že se nejedná o zjevně bezúspěšné bránění práva a odkázal na stejný závěr prezentovaný v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 27. 5. 2024, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně a odkázal na jeho závěry. Dále soud uvedl, že o nové žádosti je povinen rozhodnout jen v případě, že žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, které žadatel doloží, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka. S ohledem na to, že žádosti o osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno nikoliv pro poměry žalobkyně, nýbrž z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, nebyl soud vázán povinností k dalšímu zkoumání poměrů žalobkyně a odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004 sp. zn. III. ÚS 404/04, nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. I. ÚS 1439/09 a zavřel, že protože žalobkyně neuhradila ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podanou žalobu na obnovu řízení, soud za