9 Cmo 316/2024-22 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně žalobu povinné na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 12/2024-19, s odůvodněním, že podaná žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost obsahuje pouze odkaz na zákonná ustanovení, avšak neobsahuje konkrétní žalobní tvrzení. Soud prvního stupně povinnou nevyzýval k opravě žaloby, neboť je mu z úřední činnosti známo, že povinná vystupuje jako účastník soudních řízení opakovaně, žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost podává proti jakémukoli rozhodnutí soudu, a to aniž by tyto žaloby obsahovaly stanovené náležitosti. Povinná byla soudy opakovaně poučována o náležitostech těchto žalob. Povinná přesto na uvedená poučení nereaguje, svá podání podle nich neopravuje ani nedoplňuje. Tento procesní postup považoval soud prvního stupně za obstrukční a sudičský, neodpovídající vážnému záměru hájit svá práva, nýbrž představující zneužití procesních práv, jemuž soud prvního stupně odmítl poskytnout ochranu. Soud prvního stupně doplnil, že v exekučním řízení je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodů uvedených v § 229 odst. 4 o. s. ř. (napadené rozhodnutí není rozhodnutím, které by bylo možné podle citovaného ustanovení napadnout žalobou pro zmatečnost) a žaloba na obnovu řízení není v exekučním řízení přípustná vůbec. I tyto skutečnosti svědčí podle soudu prvního stupně o obstrukčním jednání povinné.2. Proti tomuto usnesení podala odvolání povinná, která v něm vznesla námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně , tituly před jménem, a „všech soudců i nesoudců zdejšího krajského, vrchního i okresního soudu“. Tito soudci mají podle ní poměr k věci, účastníkům i jejich zástupcům. Napadené usnesení trpí zjevnou nesprávností, kterou je třeba opravit usnesením podle § 164 o. s. ř. a nemá podklad ve skutkovém stavu, pročež má být opraveno i podle § 165 o. s. ř. Povinná navrhla zrušení napadeného usnesení, případně prohlášení jeho nicotnosti.3. Oprávněný ve svém vyjádření k odvolání upozornil na to, že odvolání postrádá náležitosti předepsané § 205 odst. 1 o. s. ř., zejména pak důvody, pro které by mělo být napadené usnesení zrušeno. Povinná podává k soudům velké množství různých podání, která jsou opakovaně odmítána pro neodstraněné vady. Její opakované bezúspěšné návrhy jsou podle oprávněného až šikanózní, povinná zneužívá svého práva.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Rovněž odvolacímu soudu je známo, že povinná podává u soudů všech stupňů opakovaně velké množství různých podání, návrhů a žalob, které postrádají stanovené náležitosti a jejichž cílem je pouze zahlcení soudů a umělé prodlužování již dávno pravomocně skončených řízení (jen odvolací soud eviduje již 460 právních věcí, ve kterých je povinná účastníkem řízení). Ostatně v projednávané věci povinná napadla žalobou na obnovu řízení a pro zmatečnost usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí její předchozí žaloby pro zmatečnost, a to ze stejného důvodu, tj. pro její neúplnost. Povinná tedy na odmítnutí žaloby pro zmatečnost reaguje další žalobou pro zmatečnost, která ovšem vykazuje stejné vady, jako žaloby již předtím odmítnuté. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že popsaný procesní postup žalované představuje zneužití jejích procesních práv v rozporu s § 6 o. s. ř., a ztotožňuje se i s jeho závěrem, že za takové situace je zcela zbytečné vyzývat povinnou k opravě a doplnění žaloby. Shodně již ve věci povinné rozhodl i Nejvyšší soud (usnesení ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1308/2024). Ostatně i odvolání žalované by vyžadovalo doplnění o důvody, pro které by mělo být napadené usnesení zrušeno. Odvolací soud však ze shora uvedených důvodů považuje další výzvy k doplnění podání za zbytečné. Povinná si musí být vědoma náležitostí odvolání, a přesto je v odvolání neuvádí.6. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 o. s. ř.).7. Odvolací soud nepřehlédl námitku podjatosti, kterou povinná vznesla jak proti soudkyni soudu prvního stupně, která vydala napadené usnesení, tak proti všem soudcům odvolacího soudu. Povinná však neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, která by u uvedených soudců zakládala jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům. Naproti tomu je odvolacímu soudu známo, že stejně či podobně formulovanou námitku podjatosti obsahuje každý opravný prostředek podaný povinnou, přestože vzhledem k množství jejich podání si povinná musí být vědoma náležitostí projednatelné námitky podjatosti. Odvolací soud proto námitku podjatosti vyhodnotil jako zneužití procesních práv povinné, a proto k ní nepřihlížel (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18).8. Stejně zneužívající a obstrukční povahu mají i návrhy povinné na opravu napadeného usnesení. Navrhovatelka neuvádí žádnou konkrétní zjevnou nesprávnost, případně rozpor se zjištěným skutkovým stavem, kterými by napadené usnesení mělo trpět. Cílem těchto návrhů je pouze docílit vydání zamítavého rozhodnutí o nich, které bude povinná moci opět napadnout všemi přípustnými i nepřípustnými opravnými prostředky, a prodloužit tak řízení. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud k těmto návrhům podle § 43 odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel a věc předložil odvolacímu soudu, aniž o nich rozhodl.9. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému oprávněnému. Náklady oprávněného sestávají za. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 úkonu právní služby o poloviční hodnotě (vyjádření k odvolání proti procesnímu rozhodnutí) ze základu 10 000 Kč, podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění před 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 750 Kč,b. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.