9 Cmo 342/2024-17 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) výrokem I. odmítl žaloby povinných na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2024, č. j. 4 Cmo 38/2024-18 (dále jen „žaloby“). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že povinní v žalobách vznesli námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Moniky Vackové, JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Michala Krenka, Ph.D. Dále uvedl, že přestože si povinní museli být vědomi náležitostí obou typů žalob, tak žaloby nemají všechny zákonem předepsané náležitosti dle § 42 odst. 4, § 232 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Soudu prvního stupně bylo z jeho vlastní činnosti známo, že povinní opakovaně podávají řádné a mimořádné opravné prostředky téměř proti každému rozhodnutí, které se jich týká a namítají podjatost soudců. Tato podání nemají náležitosti dané zákonem a výzvy k odstranění jejich nedostatků zůstávají zpravidla bezvýsledné. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jenž judikoval, že mohou být i mimořádné prostředky nepřípustné pro zneužití práva. Odkázal také na rozhodovací praxi Ústavního soudu, že není nezbytné v každém případě účastníka poučovat o zákonem vyžadovaných náležitostech podání, jestliže se takového poučení dostalo i v předcházejících případech. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žaloby podané povinnými jsou zřejmým projevem zneužívání práva povinnými.3. Proti výše uvedenému usnesení podali povinní odvolání, navrhují jeho zrušení, prohlášení jeho nicotnosti a neprodlené zastavení předmětné exekuce, neboť skutečný skutkový i právní stav objektivně byl a je zcela jiný. Podle povinných jde o pokračující vědomý zločin vzájemně se kryjících soudů a soudců, kteří rozhodují s bezmeznou libovůlí. Odvolatelé dále trvají na neprodleném a řádném vyřízení všech již dříve, důvodně a včas učiněných podání, a to jak v předmětné exekuční věci, tak zejména v předcházející nalézacích věcech a především věci vedené od roku 1998 u shora uvedeného krajského soudu. Současně podali námitku podjatosti „samosoudce JUDr. Jana Čipery i všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze i Okresních soudů v Semilech a v Jičíně“. Navrhují předložení věci k rozhodnutí o nutné delegaci soudům, kterým není nadřízen Vrchní soud v Praze. Uvádí, že nejde o svévolné uplatňování nebo bránění práva, ale o objektivně důvodnou obranu proti zjevně nezákonným, protiústavním a účelovým postupům/rozhodnutím nejen v tomto řízení. Dále navrhují opravu napadeného usnesení a prohlášení jeho nicotnosti. Povinní dále vysvětlují, co přecházelo exekučnímu řízení a kolik již na předmětných pohledávkách uhradili. Povinní dále uvádějí, že podle jejich názoru bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokázané, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány velmi závažné zločiny, když objektivně důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné, trestní, hmotněprávní odpovědnosti příslušných osob, k jejímuž řádnému vyvození svým opravným prostředkem dávají podnět.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání povinných bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.6. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.7. Odvolacímu soudu je stejně jako soudu prvního stupně z jeho vlastní činnosti známo, že povinní opakovaně podávají u soudů všech stupňů podání, které postrádají náležitosti stanovené zákonem. K odstranění nedostatků těchto podání již byli povinní v minulosti mnohokrát vyzváni (i v případě žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení) a musí si být zákonem stanovených náležitostí jejich podání vědomi. Podání povinných nelze proto chápat jiným způsobem než jako snahu o další umělé prodlužování již dávno pravomocně skončených soudních řízení.8. Odvolací soud se plně ztotožnil s posouzením skutkového a právního stavu projednávané věci soudem prvního stupně, který v odůvodnění napadeného usnesení dostatečně objasnil, proč lze podání povinných považovat za zneužití institutu procesního práva. Odvolací soud se ztotožnil také s názorem soudu prvního stupně, že v případě, že byli povinní v minulosti již opakovaně poučeni o vadách jejich podání, potom si jich musí být již náležitě vědomi a zasílání stále stejných poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým. Navíc ani v odvolacím řízení neuvedli povinní žádné relevantní skutečnosti a neodstranili jim vytýkané vady.9. Námitku vyloučení (podjatosti) rozhodujícího soudce, jenž je odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť tato námitka nebyla povinnými nikterak relevantně odůvodněna a ani z obsahu spisu se nepodává, že by byl dán důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí předmětné věci ve smyslu § 14 a násl. o. s. ř. Nebylo ani třeba zabývat se námitkou podjatosti všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze, když je navíc zřejmé, že nejde o vážně míněný procesní úkon, ale již několikrát shodně zaslanou část podání. Odvolací soud proto námitku podjatosti vyhodnotil jako zneužití procesních práv povinných, a proto k ní nepřihlížel (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18). Shodně odvolací soud přistupoval také k návrhu na opravu usnesení, který nebyl povinnými nijak relevantně odůvodněn.10. Lze proto shrnout, že postupu soudu prvního stupně nelze vytknout žádného pochybení, a z toho důvodu odvolací soud výše uvedené usnesení ve shodě s § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.11. Výrok o nákladech řízení se zakládá na skutečnosti, že ve věci plně úspěšné oprávněné žádné náklady řízení nevznikly.