9 Cmo 344/2024-21 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) výrokem I. odmítl žalobu povinné na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 29/2014-18 a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že povinná v žalobě vznesla námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Moniky Vackové, JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Michala Krenka, Ph.D. Dále uvedl, že postup směřující k odstranění vad žaloby podle § 43 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) považoval soud prvního stupně za nadbytečný a formalizující, jelikož si povinná musela být vědoma náležitostí obou typů podávaných žalob. Dále soud prvního stupně vycházel ze skutečnosti, že je mu z jeho vlastní činnosti známo, že povinná opakovaně podává řádné a mimořádné opravné prostředky téměř proti každému rozhodnutí, které se jí týká a namítá podjatost soudců. Tato podání nemají náležitosti dané zákonem a výzvy k odstranění jejich nedostatků zůstávají zpravidla bezvýsledné. Soud prvního stupně má tak za to, že povinná zneužívá institutů procesního práva, přičemž na obdobný postup podle soudu prvního stupně v minulosti reagoval ve své rozhodovací praxi Ústavní soud tak, že podle této praxe není nezbytné v každém případě účastníka poučovat o zákonem vyžadovaných náležitostech podání, jestliže se mu takového poučení dostalo i v předcházejících případech. K námitce podjatosti vznesené povinnou soud prvního stupně jako k procesnímu úkonu zneužívající povahy nepřihlížel.3. Proti výše uvedenému usnesení podala povinná odvolání (dále též odvolatelka). Odvolatelka ve svém opravném prostředku poukazujícím na řadu konkrétních ustanovení zákonů vznesla námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jiřího Petržálka a „všech soudců i nesoudců zdejšího krajského, vrchního i okresního soudu“. Podle odvolatelky jí v tomto řízení jsou účelově upřena její práva s tím, že skutkový a právní stav podle jejího názoru byl a je zcela jiný. Odvolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení a přikázání věci k dalšímu řízení jiným soudům, případně prohlášení nicotnosti napadeného usnesení.4. Oprávněná se k podanému odvolání vyjádřila podáním ze dne 23. 9. 2024. Uvádí, že povinná v odvolání vznesenou námitku podjatosti nijak neodůvodňuje a neuvádí ani žádné důkazy. Má za to, že odvolání postrádá náležitosti předepsané § 205 odst. 1 o. s. ř., zejména pak odůvodnění podaného odvolání. Upozorňuje, že povinná podává k různým soudům velké množství různých podání, která jsou opakovaně odmítána pro neodstraněné vady. Domnívá se, že její opakovaně podávané bezúspěšné návrhy jsou až šikanózní a že povinná zneužívá svého práva. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a přiznal oprávněné náhradu nákladů řízení.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání povinné bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.7. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.8. Odvolacímu soudu je, stejně jako soudu prvního stupně, z jeho vlastní činnosti známo, že povinná opakovaně podává u soudů všech stupňů podání, která postrádají náležitosti stanovené zákonem, ačkoli se v nich odvolává na konkrétní právní instituty nacházející se v řadě předpisů.9. K odstranění nedostatků těchto podání již byla povinná v minulosti mnohokrát vyzvána (i v případě žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení) a musí si být tedy zákonem stanovených náležitostí obou žalob vědoma. Podání povinné nelze proto chápat jiným způsobem než jako snahu o umělé prodlužování již v minulosti pravomocně skončených soudních řízení.10. Odvolací soud se plně ztotožnil s posouzením skutkového a právního stavu projednávané věci soudem prvního stupně, který v odůvodnění napadeného usnesení dostatečně objasnil, proč lze podání povinné považovat za zneužití institutu procesního práva. Odvolací soud souhlasí i s názorem soudu prvního stupně, že v případě, že byla povinná v minulosti již opakovaně poučována o vadách v jejích podáních, tak si jich musí být náležitě vědoma i v tomto řízení a zasílání stále stejných poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým. Navíc ani v odvolacím řízení povinná neuvedla žádné relevantní skutečnosti a neodstranila jí vytýkané vady.11. Námitku vyloučení (podjatosti) rozhodujícího soudce, jež je odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť tato námitka nebyla povinnou nikterak relevantně odůvodněna a ani z obsahu spisu se nepodává, že by byl dán důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí předmětné věci ve smyslu § 14 a násl. o. s. ř. Nebylo ani třeba zabývat se námitkou podjatosti všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze, když je navíc zřejmé, že nejde o vážně míněný procesní úkon, ale již několikrát shodně zaslanou část podání. Odvolací soud proto námitku podjatosti vyhodnotil jako zneužití procesních práv povinné a nepřihlížel k ní (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18).12. Lze proto shrnout, že postupu soudu prvního stupně nelze vytknout žádného pochybení, a proto odvolací soud výše uvedené usnesení ve shodě s § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.13. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšné oprávněné. Náklady oprávněné sestávají za. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 úkonu právní služby o poloviční hodnotě (vyjádření k odvolání proti procesnímu rozhodnutí) ze základu 10 000 Kč, podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění před 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 750 Kč,b. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.