9 Cmo 350/2024-450 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zastavil dovolací řízení a ve výroku II. žádnému z účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobce (dále též dovolatel) podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024, č. j. 9 Cmo 237/2023-385, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2023, č. j. 76 Cm 42/2022-334. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že podané dovolání není sepsáno advokátem ani osobou uvedenou v § 241 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).3. Soud I. stupně postupoval podle § 241 a násl. o. s. ř. a vyzval dovolatele usnesením ze dne 21. 8. 2024, č. j. 76 Cm 42/2022-419, aby si ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení zvolil pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů. Zároveň dovolatele poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě tento nedostatek podmínky odstraněn, soud dovolací řízení zastaví.4. Podle zjištění soudu I. stupně uvedená výzva dovolateli byla doručena dne 28. 8. 2024. Jelikož lhůta poskytnutá dovolateli ke zvolení si právního zástupce z řad advokátů marně uplynula, soud I. stupně v souladu s § 104 odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil. Konstatoval přitom, že k e-mailu žalobce doručenému soudu I. stupně dne 6. 9. 2024 nepřihlížel, jelikož toto podání neobsahovalo kvalifikovaný elektronický podpis a nebylo ani v zákonem stanovené lhůtě 3 dnů doplněno o originál podání.5. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř., přičemž konstatoval, že ostatním účastníkům žádné náklady v průběhu dovolacího řízení nevznikly.6. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce (dále též odvolatel). Shrnul dosavadní průběh řízení a vyjádřil se v tom smyslu, že byl při reakci na výzvu soudu ke zvolení advokáta v časové tísni a z toho důvodu učinil předmětné e-mailové podání, byť toto nesplňoval zákonem stanovené náležitosti a v této souvislosti odkázal na Listinu základních práv a svobod. Dále uvedl, že má dostatečnou právní gramotnost s odkázal na své znalosti patentového práva.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací před vlastním přezkumem napadeného usnesení soudu I. stupně posoudil podané odvolání z hlediska jeho projednatelnosti a dospěl k níže uvedeným závěrům, že podané odvolání není důvodné.8. Jak je zřejmé z obsahu spisu, soud I. stupně vyzval usnesením ze dne 15. 10. 2024, č. j. 76 Cm 42/2022-436, odvolatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy odstranil vady svého odvolání, jež nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem. Uložil mu, aby uvedl, čeho se domáhá (odvolací návrh). Současně ho poučil o důsledcích neodstranění vad spočívajících v odmítnutí odvolání. Usnesení bylo odvolali doručeno dne 2. 11. 2024.9. Jak je dále zřejmé z č.l. 439 spisu, odvolatel reagoval na výzvu soudu I. stupně podáním ze dne 16. 11. 2024, v němž shrnul dosavadní průběh řízení v předmětné věci a navrhl petit, podle něhož:Soud shledává návrh, podaný žalobcem jako důvodný a závěry jím zde namítaného dokumentu , adresa, ) o názvu „Vyhodnocení rozhodnutí mimo zasedání“ ze dne 24. 11. 2021 v jeho plném rozsahu a znění, spolu s rozhodnutím o jeho neplatnosti již od samého počátku, tedy od doby své iniciace (dne 24. 11. 2021), tímto ruší.10. Podle § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).11. Podle právního názoru odvolacího soudu, i přes výzvu soudu I. stupně odvolatel své odvolání proti usnesení o zastavení dovolacího řízení nedoplnil a neodstranil tak vady tohoto svého odvolání. Žalobcem doplněný petit se nikterak netýká usnesení o zastavení dovolacího řízení. Odvolání proti usnesení o zastavení dovolacího řízení tak nadále, i přes výzvu soudu, trpí takovými vadami, pro něž nelze v odvolacím řízení o odvolání proti usnesení o zastavení dovolacího řízení pokračovat a odvolací soud proto toto odvolání podle § 211 ve spojení s § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.12. Nad rámec uvedeného odvolací soud doplňuje k samotnému dovolacímu řízení, že z § 241b odst. 2, odst. 3 o. s. ř. je zřejmé, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř. Uvedené z hlediska povinného zastoupení v dovolacím řízení znamená, že soud I. stupně je povinen postarat se o odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení, které je jeho podmínkou, a to postupem podle § 104 odst. 2, modifikovaným v § 241b odst. 2, když § 241 o. s. ř. podle právního názoru odvolacího soudu představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, ovšem bez jejíhož splnění nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí a nelze tak rozhodnout o podaném dovolání (ve věci samé).13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaným však žádné náklady nevznikly, a proto nebyla náhrada přiznána žádnému z účastníků.