9 Cmo 362/2024-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zahájil řízení bez návrhu k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným právním stavem u právnické osoby , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále také jen „společnost“) [výrok I.], rozhodl o zápisu výmazu jednatele , právnická osoba, , nar. , Anonymizováno, , r.č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále také jen „, právnická osoba, “) se dnem vzniku funkce 30. 6. 2016 a dále rozhodl o zápisu u statutárního orgánu - vymazávané osoby - , právnická osoba, se dnem zániku funkce 28. 5. 2024, dnem zápisu změny připadajícím na den nabytí právní moci usnesení [výrok II.], a uložil společnosti povinnost zaplatit do tří dnů od nabytí právní moci usnesení na účet soudu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč s uvedením příslušných platebních dispozic [výrok III.].2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně se podává, že u , právnická osoba, nastaly podmínky pro zánik funkce člena voleného orgánu, neboť byl rozsudkem odsouzen pro trestný čin dle § 206 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku. Soud prvního stupně uvedl, že vzhledem k tomu, že , právnická osoba, přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, neboť dle § 46 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (dále také jen „ZOK) osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána, není způsobilá k výkonu funkce také tedy, je-li u ní dána překážka výkonu funkce člena voleného orgánu obchodní korporace. Dále uvedl, že novela zákona o obchodních korporacích, která nabyla účinnosti 1. 7. 2023, zavedla institut tzv. evidence vyloučených osob z výkonu funkce člena voleného orgánu obchodní korporace a s odkazem na ustanovení § 70a ZOK provedl rejstříkový soud výmaz , právnická osoba, z funkce jednatele.3. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání. Uvedla, že dne 22. 5. 2024 Okresní soud v Příbrami rozhodl, že se , právnická osoba, osvědčil, že mu skončila uložená podmínka a tím vypršel i uložený trest. Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení ve výrocích II. a III. zrušil.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z rejstříkového spisu odvolací soud zjistil, že podáním ze dne 26. 4. 2022 byl rejstříkovému soudu Okresním soudem v Příbrami předložen rozsudek ze dne 20. 10. 2021, č. j. 15 T 5/2021-427 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2022, č. j. 13 To 63/2022-446, v právní moci dne 5. 4. 2022 (dále také jen „trestní rozsudky“), na jejichž základě byl , právnická osoba, odsouzen pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále také jen „tr. zákoník“), k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců a podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků s tím, že poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.6. Podáním ze dne 28. 5. 2024 bylo rejstříkovému soudu Okresním soudem v Příbrami předloženo usnesení ze dne 22. 5. 2024, č. j. 15 T 5/2021-492, v právní moci dne 22. 5. 2024, z něhož vyplývá, že , právnická osoba, se ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil (dále také jen „usnesení o osvědčení“).7. Jelikož byl , právnická osoba, odsouzen za výše specifikovaný trestný čin trestním rozsudkem, který nabyl právní moci dne 5. 4. 2022, je třeba posuzovat splnění zákonných podmínek pro výkon funkce člena voleného orgánu obchodní korporace dle § 46 z. o. k. ve znění účinném do 30. 6. 2023, nikoliv jak chybně učinil soud prvního stupně podle úpravy ve znění od 1. 7. 2023 (srov. čl. IX písm. a/ zákona č. 416/2022 Sb.).8. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen "člen voleného orgánu"), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.9. Podle § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále také jen “živnostenský zákon“) všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou bezúhonnost.10. Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.11. Bezúhonnost je chápána jako trestní zachovalost především ve vztahu k předmětu podnikání, ale také v souvislosti s podnikáním. Pro účely živnostenského zákona se vymezuje negativně, určuje tak, kdo není bezúhonný. Bezúhonnost se posuzuje v souvislosti s pravomocným odsouzením za trestný čin spáchaný úmyslně, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním.12. Odvolací soud z odůvodnění trestních rozsudků zjistil, že , právnická osoba, na základě rámcové smlouvy ze dne 7. 3. 2019 odebíral od společnosti , právnická osoba, . v rozsudcích specifikované zboží, které použil v rámci své podnikatelské činnosti do specifikovaných realizovaných staveb rodinného domu a přestavby domu. Odvolací soud dovodil, že , právnická osoba, spáchal trestný čin dle trestních rozsudků v souvislosti s podnikáním. Okamžikem právní moci trestních rozsudků přestal , právnická osoba, splňovat podmínku bezúhonnosti a stejným okamžikem u něj nastala překážka provozování živnosti, neboť trestný čin spáchal v souvislosti s podnikáním /§ 46 odst. 1 z. o. k., § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 2 živnostenského zákona/. Skutečnost, že dle usnesení o osvědčení se , právnická osoba, ve zkušební době podmíněného odsouzení dle trestních rozsudků osvědčil (dne 22. 5. 2024) sice vede k tomu, že došlo k odpadnutí překážky, pro níž se odsouzená osoba nepovažuje za bezúhonnou, nevede to však samo o sobě k obnovení jednou zaniklé funkce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 791/2019). Chce-li tak společnost, aby , právnická osoba, byl znovu jejím jednatelem, musí jej valná hromada do této funkce (opětovně) povolat, resp. zvolit.13. Napadené usnesení rejstříkového soudu je tak ve svém důsledku věcně správné, proto je odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r. (ve výroku II. napadeného usnesení), včetně závislého výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek, správně uloženého na podkladě položky 11 odst. 1 písm. c) a odst. 4 sazebníku soudních poplatků (ve výroku III. napadeného usnesení).14. Společnost je jedinou účastnicí řízení, proto z povahy věci nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení.